Býložravý (herbivorní, fytofágní) hmyz patří pochopitelně do zorného úhlu zoologů. Vzhledem ke své potravě se však v některých vlastnostech blíží spíše rostlinám. Botanické a geobotanické metody se proto někdy hodí lépe i pro studium tohoto hmyzu a pro pochopení výpovědi o ekosystémech, v nichž tento hmyz žije. Je to dáno především potravní vazbou na hostitelské rostliny, která bývá často velmi úzká.
High host specificity and dependence on the host plants are common attributes of herbivorous insects. Their usage in ecosystem studies and landscape assessment is shown by examples from a group of Central European weevils and leaf beetles. Biodiversity can be assessed from the degree of completeness of present herbivore feeding guilds. Wingless species with narrow habitat requirements can be used as good bioindicators of relic natural habitats.
-
Larvy bázlivce Pyrrhalta viburni z čeledi mandelinkovitých (Chrysomelidae) dokáží způsobit silnou defoliaci – ztrátu listů kaliny obecné (Viburnum opulus, na obr.) i k. tušalaj (V. lantana). Foto P. Špryňar
-
Nosatčík Rhopalapion longirostre, žijící nejčastěji na pěstované topolovce růžové (Alcea rosea), byl na Moravě zaznamenán již ve 2. polovině 20. stol., v Čechách se poprvé objevil v r. 1999. Brouci mají nápadný sexuální dimorfismus – samičky (na obr.) mají nosec výrazně delší než samečci. Délka těla 2,4–3,4 mm. Foto P. Špryňar
-
Nosatec Pseudorchestes purkynei je u nás již vyhynulým druhem. Byl popsán pro vědu z polabských písčin v r. 1958 a vymizel odtud, když v České republice téměř vyhynula jeho hostitelská rostlina sinokvět chrpovitý (Jurinea cyanoides). Brouk nebyl endemitem našeho území, jak se ještě donedávna uvádělo (viz např. Ochrana přírody 2009, 3: 22–25) – stále se vyskytuje v sousedním Německu. Délka těla 1,9–2,1 mm. Foto J. Dvořák (ze sbírky J. Strejčka)
-
Listy šťovíků a rdesen často ožírají larvy i dospělci mandelinky Gastrophysa viridula, která se stala oblíbeným modelovým druhem četných studií o herbivorii. Délka těla 4–6 mm. Foto P. Špryňar
-
Nosatce rýhonosce zeleného (Lixus iridis) zastihneme v květnu a červnu na kerblíku lesním (Anthriscus sylvestris). Čerstvě vylíhlí brouci jsou poprášeni jemným žlutým pudrem, u starších jedinců bývá však zpravidla setřený. Délka těla 11–17 mm. Foto P. Špryňar
-
Přítomnost úzce specializovaného fytofágního hmyzu často prozrazují specifické požerky na hostitelské rostlině, jako např. stopy po žíru dospělců nosatce Leiosoma deflexum na listech sasanky hajní (Anemone nemorosa). Foto P. Špryňar
-
Vzácný a reliktní nosatec Sciaphobus scitulus je vázán na širokolisté xerotermní trávníky. Ačkoli na území Prahy najdeme tyto biotopy na více místech, druh se tu vyskytuje pouze v oblasti Prokopského údolí. Délka těla 3,5–4 mm. Foto P. Špryňar
-
Bezkřídlý reliktní nosatec Ruteria hypocrita (syn. Acalles hypocrita) svým výskytem indikuje kontinuálně trvající listnaté lesy. Délka těla 3,5–5,5 mm. Foto P. Špryňar
-
Na olši lepkavé (Alnus glutinosa) a o. šedé (A. incana) se vyvíjí nosatec Orchestes testaceus, který se v posledním desetiletí výrazně rozšířil v některých oblastech ČR. Délka těla 2,7–3,5 mm. Foto P. Špryňar
Nosatčík Rhopalapion longirostre, žijící nejčastěji na pěstované topolovce růžové (Alcea rosea), byl na Moravě zaznamenán již ve 2. polovině 20. stol., v Čechách se poprvé objevil v r. 1999. Brouci mají nápadný sexuální dimorfismus – samičky (na obr.) mají nosec výrazně delší než samečci. Délka těla 2,4–3,4 mm. Foto P. Špryňar
