Většina parazitických výtrusovců obsahuje nefotosyntetický plastid. Přítomnost této organely naznačuje, že se tito obligátní paraziti vyvinuli z řas. Chromeridní řasy (chromeridi) jsou nejbližšími známými fototrofními příbuznými výtrusovců. Studium chromeridů umožňuje stopovat evoluční přeměnu fototrofní řasy ve smrtícího parazita.
Most apicomplexans contain nonphotosynthetic plastid. The presence of this organelle suggests that these obligate parasites have evolved from a photosynthetic alga. Chromerids are the closest known phototrophic relatives to apicomplexans. Investigation of chromerids allows the evolutionary transition of a phototrophic alga to be traced to the deadly parasite.
-
Schéma evoluce chrompodelidů a výtrusovců. Ve fylogenetickém stromě jsou vyznačeny důležité ztráty a akvizice genů a struktur, včetně ztráty fotosyntézy a samotného plastidu. Orig. M. Oborník
-
Chromeridní řasy korálnatka ukrytá (Chromera velia, obr. a) a skleněnka zelnotvará (Vitrella brassicaformis, b) v optickém mikroskopu. Nepohyblivé vegetativní buňky korálnatky měří 5–7 μm v průměru, sporangia skleněnky až 30 μm. Zelená autosporangia obsahují desítky autospor, nezelená zoosporangia s oranžovým tělískem desítky zoospor. Měřítko 2 μm. Foto D. Modrý
-
Autosporangium korálnatky se dvěma autosporami obalenými membránou sporangia (a). Zoospora korálnatky (b) má dva nestejně dlouhé bičíky, s malým prstovitým výběžkem na kratším bičíku. Vegetativní buňka skleněnky (c) je obalena laminární buněčnou stěnou připomínající hlávku zelí. Její zoospora (d) se dvěma nestejně dlouhými bičíky připomíná zoosporu korálnatky, ale nemá výběžek na kratším bičíku. Skenovací elektronový mikroskop. Měřítko 1 μm. Foto M. Oborník (příprava vzorků M. Vancová)
-
Korálnatka – řez autosporangiem (a) a zoosporami (b), skleněnka – řez autosporangiem (c) a autosporou (d) s viditelným pyrenoidem, proteinovým tělískem obsahujícím RuBisCO (ribulóza-1,5-bis- -fosfát karboxylázu/oxygenázu), enzym zodpovědný za fixaci CO2 v temnostní fázi fotosyntézy. Transmisní elektronový mikroskop. Měřítko 1 μm. Foto M. Oborník (příprava vzorků M. Vancová)
-
Doplňující obrázek k článku: Uspořádání dýchacího řetězce korálnatky ukryté a skleněnky zelnotvaré. Dýchací řetězec korálnatky ukryté (Chromera velia, nahoře) je diskontinuální, komplexy I a III chybí. Komplex I je nahrazen alternativní NADH dehydrogenázou (NDH2). Řetězec je díky absenci komplexu III roztržený na dvě nesouvisející části: první obsahuje komplex II, NDH2, glycerol 3-fosfát dehydrogenázu (G3PDH), elektron-transfer flavoprotein: ubichinon oxidoreduktázu (ETFQO), dihydrorotát dehydrogenázu (DHODH) a sulfid:ubichinon oxidoreduktázu (SQO). Ty generují elektrony, které jsou směrovány na ubichinon a dál na alternativní oxidázu (AOX). V druhé části roztrženého řetězce pak enyzymy D-laktát:cytochrom c oxidoreduktáza (D-LDH), L- laktát:cytochrom c oxidoreduktáza (L-LDH též známou jako cytochrom b2) a L-galaktono-1,4-lakton dehydrogenáza (G14LDH) nahrazují funkci komplexu III produkcí elektronů pro cytochrom c, který je následně oxidován komplexem IV (cytochrom c oxidáza). D-LDH2 pravděpodobně konvertuje pyruvát generovaný cytochrom c-dependentními D-LDH a L-LDH na laktát a spotřebovává NADH. Dýchací řetězec skleněnky zelnotvaré (Vitrella brassicaformis, dole) je pak kontinuální a je velmi podobný dýchacímu řetězci výtrusovců; obsahuje však téměř všechny enzymy jako korálnatka. Chybí pouze NADH-dependetní D-laktát dehydrogenáza (D-LDH2) a alternativní oxidáza (AOX) postrádá silný mitochondriální importní signál. Upraveno podle: M. Oborník a J. Lukeš (2015)
