Arménie je rájem pro milovníka hor a horské květeny. Více jak 50 % území leží v nadmořské výšce nad 2 000 m. Typická jsou zde vulkanická pohoří a v menší míře jsou zastoupeny krystalické masívy. Výrazné rozdíly ve složení flóry a vegetace jsou patrné hlavně na gradientu od severu k jihu země. Vlastní specifika mají i rozdílné substráty spolu s mikroklimatickými podmínkami daného území. Pro složení alpínské vegetace je typické významné zastoupení geofytů, patrné hlavně v jarním aspektu. V severní Arménii je struktura vegetace podobná středoevropským horám a je zde zřetelný floristický vliv velkého Kavkazu. V jižní části země určují charakter vegetace zejména rozdíly v expozici svahu. Severní svahy s humidní vegetací vysokobylinných niv ostře kontrastují s krátkostébelnou rozvolněnou vegetací horských stepí na jižně orientovaných stranách hor.
In Armenia, more than 50 % of the territory lies at an altitude of over 2 000 metres a. s. l. The overall landscape and the mountain flora and vegetation are determined by volcanic areas alternating with crystalline massif or limestone areas.
 
		
- 
Lokalizace v článku uvedených  horských celků a jezer. A – Ararat  (5 165 m n. m.), území dnešního Turecka;  B – Aragatz (4 090 m n. m.), nejvyšší hora Arménie; C – Chalabský hřeben s nejvyšší horou Chalab (3 016 m n. m.); D – pohoří Gegam (Aždaak, 3 597 m n. m.); E – jezero Sevan (1 900 m n. m.);  F – Bargušatský hřeben (Aramazd,  3 399 m n. m.); G – masiv hory  Khustup (3 201 m n. m.)   
- 
Vrcholová scenérie pohoří Gegam. Foto E. Ekrtová a L. Ekrt   
- 
Sasanka Anemone fasciculata kvete nejen bíle, ale i růžově a hojně se vyskytuje v jarním aspektu vegetace vysokobylinných niv na vlhkých svazích hor. Foto E. Ekrtová a L. Ekrt   
- 
Nízký upolín rozkladitý Trollius patulus (syn. T. ranunculinus) –  typický průvodce sněhových výležisek. Foto E. Ekrtová a L. Ekrt   
- 
Hyrkánsko-euxinský element Arnebia pulchra z čeledi brutnákovitých (Boraginaceae), typický pro oblast mezi Černým a Kaspickým mořem, patří k nejkrásnějším druhům vysokohorských sutí. Foto E. Ekrtová a L. Ekrt   
- 
Lilie Lilium armenum roste ve  vysokobylinných subalpínských nivách a lesních lemech při horní hranici lesa  v severní a střední Arménii. Foto E. Ekrtová a L. Ekrt   
- 
Typický kavkazský druh vysokobylinných niv – žlutá chrpovitá Grossheimia macrocephala pronikla se svými obrovskými úbory i do našich zahrad. Foto E. Ekrtová a L. Ekrt   
- 
Čistec velkokvětý (Stachys macrantha) ve své domovině provází  vysokobylinné nivy a horské louky,  u nás se často pěstuje v zahradách. Foto E. Ekrtová a L. Ekrt   
- 
Dekorativní zástupce brutnákovitých Rindera caespitosa je vázán na horské stepi a alpínské louky. Foto E. Ekrtová a L. Ekrt   
- 
Hlavatka obrovská (Cephalaria gigantea) rozkvétá na přelomu června a července na horských loukách  a ve vysokobylinných nivách. Foto E. Ekrtová a L. Ekrt   
- 
Hlaváč kavkazský (Scabiosa  caucasica) patří se svými velkými světle  modrými květenstvími k pozoruhodným zástupcům vysokobylinných niv  a horských luk. Foto E. Ekrtová a L. Ekrt   
- 
Vysokobylinné nivy s dominantním zastoupením kamzičníku velkolistého (Doronicum macrophyllum) na svazích hory Ijevan na severovýchodě Arménie. Foto E. Ekrtová a L. Ekrt   
- 
První stáda ovcí na začátku června  v nižších partiích hřebene Vardenis  ve východní části střední Arménie. Foto E. Ekrtová a L. Ekrt   
- 
Drobný tulipán Tulipa julia je hojný v jarním aspektu alpínských luk. Foto E. Ekrtová a L. Ekrt   
- 
Dymnivka Corydalis emanueli  patří k druhům typickým pro hřeben  Velkého Kavkazu. Pro Arménii není v nám dostupné literatuře udávána. Zaznamenali jsme ji na sněhových  výležiscích hřebene Vardenis. Foto E. Ekrtová a L. Ekrt   
- 
Koniklec albánský (Pulsatilla  albana) – kavkazský druh zasahující  až na území Turecka. Je běžnou  součástí vegetace alpínských trávníků  a horských stepí. Foto E. Ekrtová a L. Ekrt   
- 
Jezero Sevan, pohled ze severu. Arménie má jedno z největších horských ples světa, které leží v nadmořské výšce 1 900 m. Jezero má poměrně pohnutou moderní historii. Zjednodušeně řečeno ho mohl postihnout podobný osud jako Aralské jezero. Zásahy z první poloviny 20. stol.  za účelem čerpání vody k zavlažování výrazně poznamenaly přírodovědnou hodnotu bezprostředního okolí jezera. Část ploch byla nevhodně „zrekultivována“ výsadbami topolů nebo rakytníku řešetlákovitého (Hippophaë rhamnoides). Přírodě blízkých mokřadů a vlhkých luk se zde zachovalo poměrně málo. Foto E. Ekrtová a L. Ekrt   
- 
Ostrý kontrast mezi humidní  vegetací na severovýchodních svazích hory Khustup a suchými stepními  stráněmi na jihozápadě dokládá  i situace po letní bouřce, kdy se mlha drží výhradně severovýchodního  svahu hory. Foto E. Ekrtová a L. Ekrt   
- 
Kosatec kavkazský (Iris caucasica) – běžný na území Malého Kavkazu  a v přilehlých oblastech. Vyskytuje se v široké škále společenstev od stepních oblastí v nižších polohách až po alpínské louky. Foto E. Ekrtová a L. Ekrt 