Především díky unikátní poloze Krkonoš, jež se během starších čtvrtohor opakovaně ocitly v předpolí kontinentálního severského ledovce, a relativně drsným klimatickým podmínkám, jež v nich panovaly a panují v poledové době, se v nejvyšších českých horách vyskytuje řada glaciálních reliktů. Pro tyto organismy je charakteristické ostrůvkovité (disjunktní) rozšíření, s jádrem výskytu v pásmu tajgy či tundry a s ostrůvkovitým výskytem v montánním či alpínskem stupni horských oblastí mírného pásma. Pro některé z nich představují Krkonoše dokonce nejjižnější místo výskytu v rámci jejich současného areálu rozšíření. Cílem článku je podat přehled o výskytu těchto reliktních druhů v Krkonoších s ohledem na současný stav poznání. Přítomnost velkého množství glaciálních reliktů napříč nejrůznějšími taxonomickými skupinami v tomto nadmořskou výškou ne příliš vysokém a rovněž svojí rozlohou nevelkém pohoří svědčí o jeho unikátnosti a těsné vazbě na vzdálené severské tajgové a tundrové ekosystémy.
A unique geographic location of the Krkonoše Mts. during the glacial periods (in the forefront of the continental ice shield) together with relatively harsh climatic conditions of the summits during the Holocene, provide suitable conditions for the occurrence of many glacial relicts from different taxonomic groups. Glacial relicts show continuous distribution in taiga and tundra biomes, with isolated occurrences in montane and alpine belts in mountain ranges of the moderate climatic zone. The article provides an overview of glacial relicts in the Krkonoše Mts.
 
		
- 
Všivec krkonošský (Pedicularis  sudetica subsp. sudetica) parazituje např.  na ostřicích (Carex), ale také na rašeliníku (Sphagnum). Foto J. Štursa   
- 
Lišejník terčoplodek šafrá́nový  (Solorina crocea) patří v Krkonoších  mezi vyhynulé druhy. Foto J. Vaněk   
- 
Lomiká́men sněžný́ (Saxifraga  nivalis), druh vázaný na bazické prostředí  čedičové žíly ve Sněžných jámách. Foto J. Vaněk   
- 
Ostružiník moruška (Rubus chamaemorus) s nejjižnější lokalitou vytváří  spolu s klečí (Pinus mugo; v Krkonoších má nejsevernější výskyt) endemické  rostlinné společenstvo – asociaci  Chamaemoro-Pinetum mughi. Foto J. Vaněk   
- 
Primitivní ploštěnka horská́  (Crenobia alpina), jejíž tělo tvoří pouze dva zárodečné listy. Foto J. Vaněk   
- 
Běžník horský́ (Xysticus obscurus) byl v Krkonoších nalezen ve velmi  nízkém počtu, zatím pěti jedinců. Foto J. Vaněk   
- 
Boreomontánní chvostoskok  Vertagopus westerlundi se v Krkonoších  vyskytuje pravidelně na sněhové  pokrývce v původních horských  smrkových lesích. Foto J. Materna   
- 
Dřevobarvec bolševníkový  (Dasypolia templi) je aktivní  i za velmi nízkých teplot, dokonce  okolo bodu mrazu. Foto J. Vaněk   
- 
Vzácná rufinní (rezavá) forma  střevlíčka rezavého (Nebria rufescens). Foto J. Vaněk   
- 
Kulík hnědý (Charadrius morinellus) nepravidelně hnízdí na nejvyšších krkonošských vrcholech. Foto J. Vaněk   
- 
Slavík modráček tundrový (Luscinia svecica svecica). Foto J. Vaněk   
- 
Šídlo horské  (Aeshna caerulea) bylo v Krkonoších nalezeno nejen na hřebenových rašeliništích, ale také v Obřím dole  a na Černohorském  rašeliništi. Foto J. Vaněk   
- 
Početnost kosa horského (Turdus torquatus alpestris) se v celých Krkonoších odhaduje  zhruba na 300 hnízdících párů a zdá se být stabilní. Spodní hranice hnízdního výskytu se však z 800 m n. m. před 20 lety posouvá výše do hor, patrně pod vlivem klimatické změny. Foto T. Bělka 