Hořec panonský (Gentiana pannonica) bývá označována za erbovní rostlinu Šumavy, která je jedinou přirozenou oblastí výskytu tohoto druhu mimo Alpy. V případě Šumavy byl přirozený výskyt omezen na maloplošná refugia přirozeného bezlesí – kary ledovcových jezer, okraje slatí a horských potoků. Na ostatní lokality se hořec rozšířil až po kolonizaci Šumavy lidmi. Na některá místa si horalé hořce pravděpodobně přesadili či vyseli. Další vhodné lokality vzniklé odlesněním části šumavských plání hořec osídlil spontánně. Dlouhodobé přežívání hořce panonského je pojištěno klonálním růstem, díky kterému na některých lokalitách vytváří rozsáhlé polykormony. Květy opylují čmeláci, ale jsou také schopné samoopylení. Křídlatá semena, která mohou za pomoci větru putovat po sněhové krustě či plavat ve vodě, například z tajícího sněhu, úspěšně klíčí v gapech. Podobně jako i další druhy se silnými kořeny a oddenky byl h. panonský využíván k domácí výrobě hořcové pálenky a žaludečních likérů. Druhům hořec žlutý (G. lutea), h. nachový (G. purpurea) a h. tečkovaný (G. punctata) je stručně věnován závěr článku.

Použitá a citovaná literatura:
Barret S. C. H. & Kohn J.R., 1991: Genetic and evolutionary consequences of small population size in plants: implications for conservation. In: Genetics and Conservation of Rare Plants. Falk D.A. & Holsinger K.E. (eds.). Oxford University Press. NY. 3–30.
Bureš L., 2013: Chráněné a ohrožené rostliny Chráněné krajinné oblasti Jeseníky. Rubico, Olomouc.
Dvořák J., 1997: Hořec pannonský - cizinec, nebo domorodec? Krkonoše 9: 12–13.
Ekrtová E. & Košnar J., 2012: Habitat-related variation in seedling recruitment of Gentiana pannonica. – Acta Oecologica 45: 88–97.
Ekrtová E., 2013: Co se můžeme dozvědět o historii výskytu hořce panonského (Gentiana pannonica) v centrální oblasti Šumavy z jeho současného rozšíření, stanovištních vazeb a historického využívání krajiny. Zprávy Čes. Bot. Společ., Praha, 48: 293–324.
Ekrtová E., Štech M. & Fér T., 2012: Pattern of genetic differentiation in Gentiana pannonica Scop.: did subalpine plants survive glacial events at low altitudes in Central Europe? Pl. Syst. Evol. 298(7): 1383–1397.
Hegi G., 1975: Illustrierte Flora von Mitteleuropa 5 (3). München.
Hilitzer A., 1935: Nezbytná ochrana hořce šumavského (Gentiana pannonica Scop.). Krása našeho domova 27: 116.
Ho T. N. & Liu S. W., 1990. The infrageneric classification of Gentiana (Gentianaceae). Bull. Br. Mus. Nat. Hist. (Bot.) 20: 169–192.
Hofhanzlová E. & Fér T., 2009: Genetic variation and reproduction strategy of Gentiana pannonica in different habitats. Flora 204: 99–110.
Hofhanzlová E. & Křenová Z., 2007: Pollination strategy and reproductive success of Gentiana pannonica in a natural population. Silva Gabreta 13: 83–9.
Huenneke L. F., 1991: Ecological implications of genetic variation in plant populations. In: Genetics and Conservation of Rare Plants. Falk D. A. & Holsinger K. E. (eds.). Oxford University Press. NY. 31–44.
Hultén E. & Fries M., 1986: Atlas of North European vascular plants: north of the Tropic of Cancer I-III. Koeltz Scientific Books, Königstein.
Kirschner J. & Kirschnerová L., 2000: Gentianaceae. In: Květena České republiky 6. Slavík B. (ed.) Academia. Praha. 72–99.
Klouda Z., 1996: Regenerační strategie chráněného druhu Gentiana pannonica Scop. Ms. Bakalářská práce depon in PřF JU v Českých Budějovicích. 15 pp.
Kneblová V., 1952. Gentiana lutea L. Zplanělá v Krušných horách. Čs. Bot. Listy 5: 39.
Krist V., 1933: Hořce Československé republiky. Sborn. Klubu přírodověd. v Brně 16: 60–139.
Krkoška V., 1953: Hořec žlutý, Gentiana lutea L., zplanělý v Krušných horách. Čs. Bot. Listy 5: 69.
Kutschera L. & Lichtenegger E., 1992: Wurzelatlas mitteleuropäischer Grünlandplanzen, Band 2, Teil 1, Gentianaceae. Gustav Fischer. Stuttgart. Jena. New York. 501–515.
Lepší P., Lepší M., Boublík K., Štech M. & Hans V. (eds.), 2013. Červená kniha květeny jižní části Čech. [The Red book of flora of south part of Bohemia]. Jihočeské muzeum Českých Budějovicích, 503 pp. (in Czech).
Matějka K., 2009: Vývoj užití země jako zdroj diversity v krajině Šumavy. Příroda 28: 141–161.
Pavlíčko A., 1999: Gentianaceae – hořcovité na Prachaticku. Aktuální rozšíření některých druhů s důrazem na rod Gentianella (hořeček) Zlatá stezka 5: 229–318.
Pavlíčko A., 2008: Gentianaceae – hořcovité na Prachaticku – Poznatky k lokalitám s odstupem 10 let. Zlatá stezka 15: 299–314.
Prach K., Štech M. & Beneš J., 1996: Druhotné bezlesí - opomíjená složka biodiverzity Šumavy. Silva Gabreta 1: 243–247.
Procházka F. & Štech M. (eds), 2002: Komentovaný černý a červený seznam cévnatých rostlin české Šumavy. Správa NP a CHKO Šumava & Eko-Agency KOPR, Vimperk.
Procházka F., 1961: Gentiana pannonica Scop. v ČSSR. Preslia 33: 268–276.
Procházka F., 1972: Gentiana pannonica Scop. - In: kolektiv, Atlas rozšíření rostlin v jižní části Čech. I. - Sborn. Muz. České Budějovice, Sci. Natur., 12, Suppl. 3: 24–29.
Procházka F., 1999: Gentiana pannonica (L.) Scop. In: Čeřovský, J. et al. [eds.] Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR, 5 – Vyšší rostliny. p. 167.
Skalický V., 1998: Fytogeografický rozbor květeny Šumavy a přilehlých území. Zpr. Čes. Bot. Společ. 32: 117–121.
Skřivánek V., 1951: Je Gentiana pannonica Scop. v Krkonoších původní? Čs. bot. listy 3: 129–130.
Šourek J., 1948: Gentiana pannonica Scop. v Krkonoších. Preslia 35: 18–22.
Vacková H., 1997: Ekologie porostů Carex brizoides ve vrcholové části Šumavy. Ms. Magisterská práce depon in PřF JU v č. Budějovicích. 58 pp.

Financování výzkumů hořce panonského:
GAČR 206/03/1179, mimo jiné financoval pokus s klíčením a přežíváním semenáčků hořce panonského (1995–97).
Juniorský grant GAAV ČR B6141910 „Populačně genetická a ekologická studie vybraných ohrožených a vzácných druhů z čeledi Gentianaceae“ (1999–2001).
FRVŠ 1281/2002 „Životní strategie ohrožených druhů z čeledi Gentianaceae“ (r. 2002).
FRVŠ 1K03011 „Genetická struktura a časoprostorová dynamika trofických interakcí v lučních společenstev“ (2003–05).

V současnosti prováděné revize lokalit a další výzkum je financován projekty MŠMT CZ.1.05/1.1.00/02.0073 a grantem GAČR 14-36098G.

Hungarian Gentian (Gentiana pannonica) has been considered the heraldic plant of the Šumava Mts., its only natural distribu­tion outside the Alps. The species originally inhabited only small non-forest refugia but spread into other sites after human colonization of the Šumava Mts. It is likely that the species was deliberately transplanted or sown in suitable sites close to the settlements. Some habitats were also colonized spontaneously. Hungarian Gentian is a long-lived perennial with profound clonal propagation. Flowers are pollinated by bumble-bees, but self-pollination is also possible. Seeds successfully germinate in gaps. In this article, Yellow Gentian (G. lu­tea), Purple Gentian (G. purpurea) and Spotted Gentian (G. punctata) are also brief­ly discussed.