Pohlavní rozmnožování je jednou z největších evolučních záhad. Mezi eukaryotickými organismy je široce rozšířené navzdory zásadním nevýhodám. V druhém díle článku se autor zaměřuje na vysvětlení tohoto paradoxu ze strany teorie zamrzlé plasticity, které shrnuje řadu výhod pohlavních druhů postulovaných dřívějšími teoriemi a vysvětluje je prostřednictvím evolučního zamrzání. To je vlastní pohlavním druhům a spočívá v dlouhodobém udržování vysokého genetického polymorfismu umožňujícího rychlé a vratné reakce na selekční tlaky prostředí na úkor schopnosti se nevratně přizpůsobit změněným podmínkám.
Použitá a citovaná literatura:
WILLIAMS, G. C. Sex and evolution. Princeton: Princeton University Press, 1975, s. 15–61.
MAYNARD SMITH, J. The evolution of sex. Cambridge: Cambridge University Press, New York, 1978, str. 99–108.
BELL, G. The masterpiece of nature: the evolution and genetics of sexuality. 1982, 635, s. 127–142. Croom Helm, London.
FLEGR, J. Evoluční biologie. Praha: Academia, 2005.
Sexual reproduction is one of the major evolutionary enigmas. It is widely distributed among eukaryotic organisms despite its essential disadvantages. In the second part of his article, the author focuses on the explanation of this paradox according to the “frozen plasticity theory”, which connects several advantages of sexual organisms postulated by earlier theories and explicates them by evolutionary freezing. This phenomenon applies to sexual species and is based on long-term maintenance of high genetic polymorphism, which facilitate fast and reversible reactions to selective pressures of the environment at the expense of the ability to irreversibly adapt to changed conditions.
Průběh přizpůsobování podle teorie zamrzlé plasticity. Pohlavní druhy zpočátku díky vysokému genetickému polymorfismu udržovanému v populaci reagují na selekční tlaky rychle – pouhou změnou zastoupení různých alel v populaci. Postupně se ale jejich odpověď na selekci z důvodů uvedených v textu výrazně zpomaluje a nemohou se efektivně přizpůsobovat ani pomocí fixace výhodných mutací. Nepohlavní druhy sice po vyčerpání původního genetického polymorfismu (který je zpravidla menší než u pohlavních druhů) reagují na selekční tlaky pomaleji, ale nic jim nebrání v postupném stálém přizpůsobování fixací výhodných mutací. Orignál J. Toman





