V 17. století zazářila neobyčejná osobnost německé barokní malířky, entomoložky, botanické a zoologické ilustrátorky švýcarského původu Marie Sibylly Merianové, která svou zvídavost, inteligenci a výtvarné nadání prolnula s pozorovacími schopnostmi, vášní pro sběratelství a fascinací proměnlivou krásou živé přírody. Podobně jako raně barokní badatelé a malíři hledala i ona univerzální řád, jenž by postihl každou viditelnou jednotlivost v celku stvoření.