V 17. století zazářila neobyčejná osobnost německé barokní malířky, entomoložky, botanické a zoologické ilustrátorky švýcarského původu Marie Sibylly Merianové, která svou zvídavost, inteligenci a výtvarné nadání prolnula s pozorovacími schopnostmi, vášní pro sběratelství a fascinací proměnlivou krásou živé přírody. Podobně jako raně barokní badatelé a malíři hledala i ona univerzální řád, jenž by postihl každou viditelnou jednotlivost v celku stvoření.
Chroust na větvičce kvetoucí třešně a housenka s okrovou hlavou v hnědém těle larvy vrubouna. Kolorovaná rytina. Deska 4 z Erucarum ortus alimentum et paradoxa metamorphosis (Denní motýli, strava a neočekávané proměny) vydané r. 1717 dcerou M. S. Merianové Dorotheou. K článku M. Chumchalové na str. V–VIII tohoto čísla Živy





