Velká vymírání v geologické historii sehrála klíčovou roli ve změnách biodiverzity. Nejen samotná vymírání, ale i radiační trendy byly důležitými momenty makroevoluce. Tzv. Velká pětka vymírání měla rozdílné příčiny, od změn klimatu přes výraznou vulkanickou aktivitu, dopad meteoritického tělesa až po biologické vlivy. Kromě Velké pětky se výraznou měrou na změnách biodiverzity, zejména mořských ekosystémů, podílely i světové anoxické události (OAE). V průběhu mezozoika jich proběhlo několik a výrazným způsobem ovlivnily život v mořích. Přestože je řada velkých vymírání předmětem intenzivního studia, některé mechanismy i příčiny zůstávají stále neznámé a některá dříve publikovaná vymírání (např. J-K hranice) se vůbec neodehrála…

Citovaná a použitá literatura:

ALROY, John. Dynamics of origination and extinction in the marine fossil record. Proceedings of the National Academy of Sciences, 2008, 105. Supplement 1: 11536-11542. doi.org/10.1073/pnas.0802597105
ALROY, John. Geographical, environmental and intrinsic biotic controls on Phanerozoic marine diversification. Palaeontology, 2010, 53.6: 1211-1235. doi:10.1111/j.1475-4983.2010.01011.x
FASTOVSKY, David E.; BERCOVICI, Antoine. The Hell Creek Formation and its contribution to the Cretaceous–Paleogene extinction: A short primer. Cretaceous Research, 2016, 57: 368-390. doi.org/10.1016/j.cretres.2015.07.007
HEIMHOFER, Ulrich, et al. Vegetation response to exceptional global warmth during Oceanic Anoxic Event 2. Nature communications, 2018, 9.1: 3832. doi: 10.1038/s41467-018-06319-6.
KOŠŤÁK, Martin, et al. Ammonites, inoceramids and stable carbon isotopes of the Cenomanian–Turonian OAE2 interval in central Europe: Pecínov quarry, Bohemian Cretaceous Basin (Czech Republic). Cretaceous Research, 2018, 87: 150-173. doi: 10.1016/j.cretres.2017.04.013
MCLOUGHLIN, Stephen, et al. Seed ferns survived the end‐Cretaceous mass extinction in Tasmania. American Journal of Botany, 2008, 95.4: 465-471. doi: 10.3732/ajb.95.4.465
MCLOUGHLIN, Stephen; CARPENTER, Raymond J.; POTT, Christian. Ptilophyllum muelleri (Ettingsh.) comb. nov. from the Oligocene of Australia: last of the Bennettitales? International Journal of Plant Sciences, 2011, 172.4: 574-585. doi: 10.1086/658920
SAKAMOTO, Manabu; BENTON, Michael J.; VENDITTI, Chris. Dinosaurs in decline tens of millions of years before their final extinction. Proceedings of the National Academy of Sciences, 2016, 113.18: 5036-5040. doi.org/10.1073/pnas.1521478113
SOCHA, Vladimír. Poslední den druhohor. Co stálo za vyhynutím dinosaurů? Vyšehrad, 2018, 1-368. ISBN: 978-80-7429-908-7
STEIN, Walter W. Taking count: A Census of Dinosaur Fossils Recovered From the Hell Creek and Lance Formations (Maastrichtian). The Journal of Paleontological Sciences, 2019, 8: 1-42. doi: JPS.C.2019.01

Major extinctions in geological history played a key role in biodiversity changes. Not only extinction itself but also radiation trends were important moments within macroevolution. The so-called Big Five had various causes – ranging from climatic changes, large volcanic activity, meteorite impact to biotic effects. In addition to the Big Five, Oceanic Anoxic Events (OAE) have also significantly contributed to changes in biodiversity, especially in marine ecosystems. During the Mesozoic, several of them significantly influenced life in the seas. Although numerous large extinctions are the subject of intensive study, some mechanisms and causes remain unknown and some previously published extinctions (e.g. the J-K boundary) have not happened at all.