Důležitým výsledkem dendrochronologie bylo sestavení velmi dlouhé chronologie letokruhů, zejména pro získání co nejstaršího zcela spolehlivě datovaného materiálu pro kalibraci radiokarbonového datování. Zatím nejstarším získaným materiálem jsou letokruhy navazujících chronologií dubu a borovice středozápadu Evropy, které zahrnují celý holocén a závěr glaciálu, s nejstarším letokruhem 10461 př. n. l. Její část (živé stromy, budovy, archeologické zdroje) má rozsah 743 př. n. l. až 1980. Následuje materiál subfosilního dubu z říčních sedimentů, dosahující do roku 8480 př. n. l., a obdobný materiál borovice o rozsahu 10461–7942 př. n. l.
K dalšímu čtení v Živě
Principy dendrochronologie (2002, 6)
Seznam použité literatury je v PDF formátu ke stažení níže pod obrazovou galerií.
An important result of dendrochronology was the creation of a very long tree-ring chronology, especially to obtain the oldest possible reliably dated material for radiocarbon dating calibration. The oldest material so far is the oak and pine chronology of midwestern Europe, which includes the entire Holocene and the end of the Glacial, with the oldest ring dating back to 10461 BCE (Before Common Era). Its part (living trees, buildings and archaeological sources) ranges from 743 BCE to 1980 CE (Common Era). It is followed by the material of subfossil oak from river sediments, dated back to 8480 BCE, and the similar pine material, ranging from 10461 to 7942 BCE.
-
Městečka v blízkosti německého Spessartu využívala dub pro hrázdění, krovy i stropy a stala se zdrojem pro první dlouhou regionální chronologii letokruhů dubu (Quercus spp.). Miltenberg. Foto J. Kyncl
-
V letokruhové křivce lze rozlišit dvě složky: vysokofrekvenční (kolísání „z roku na rok“), ta je pro chronologii signálem, je společná všem jedincům v oblasti, a nízkofrekvenční – dlouho- nebo střednědobé kolísání, které je zpravidla šumem, protože vyjadřuje zvláštnosti jedince, např. růstovou křivku (zmenšující se šířka letokruhů s rostoucím stářím stromu, A), změny způsobené konkurencí jedinců či pěstebními zásahy (B) nebo efekt nemoci předcházející úhyn (C). Signál lze vyčistit odstraněním nízkofrekvenční složky (dole, červeně). Zjednodušeno. Orig. J. Kyncl
-
Tvorba standardní chronologie. Tak vznikala naše chronologie smrku ztepilého (Picea abies). Na chronologii živých stromů staré obory Roštejn u Telče navazovaly letokruhové řady starších a starších objektů (zatím do r. 1011). Orig. J. Kyncl
-
První hodnocení telekonekce letokruhových řad – shody signálů napříč zeměpisnou vzdáleností lokalit (Müller-Stollová 1951). Z jedlobukového vegetačního stupně (jedle, smrk a buk) vykázala nejvyšší telekonekci jedle bělokorá (Abies alba; míra hodnocena procentem souběžností úseků). To inspirovalo myšlenku Mitteleuropäische Tannenchronologie (středoevropské chronologie jedle) Huberova žáka B. Beckera, realizovanou až r. 1970. Orig. J. Kyncl
-
Ernst Hollstein zjišťuje, že území využitelné pro jednotnou chronologii dubu daleko přesahuje region začátků B. Hubera (zeleně). Chronologie Evropa – středozápad se vztahuje k celému území mapy. Červeně nálezy stromových rakví (Baumsarg) Merovejců, dynastie vládnoucí v 5.–8. století franské říši, na území dnešní Francie a západního a středního Německa. Své významnější příslušníky pohřbívali do vydlabaných dutin v podélně rozpůleném a opět uzavřeném dubovém kmenu, jehož obě čela zůstala zachována. Díky této pokladnici dat byla nakonec mezera stěhování národů překlenuta. Orig. J. Kyncl
-
Datování průběhu stavby trevírského dómu, katedrály svatého Petra, v letech 1042–74 chronologií zazděných zbytků lešení – Hollsteinův mistrovský kousek (dnes praxe používaná pro datování našich hradů). Archeologové ale objevili pozůstatky předchozího chrámu a tím se středověká chronologie protáhla do tehdy nejstarší meze, r. 729. Foto J. Kyncl
-
Porta Nigra, snad nejslavnější antická památka Trevíru. Byla zbudována r. 170 n. l., neposkytla však Hollsteinovi žádné letokruhy z doby původu. Ale něco přece. Počátkem 11. století se v ní nechal zazdít poustevník Simeon, aby si s okolním světem ponechal jen nejnutnější kontakt. Po jeho smrti r. 1035 byla část brány dočasně přestavěna na kostel s klášterem. Tyto akce zanechaly letokruhovou stopu z let 809 až 1038. Teprve nedávno odkryl výzkum i stopu antickou: duby pro odvodnění stavby byly káceny v zimě 169/170 n. l. (Neyses-Eiden a Rzepecki 2019), která rok vzniku brány potvrdila. Foto J. Kyncl
-
Trevírský amfiteátr poskytl svými dřevěnými podzemními konstrukcemi letokruhové řady 70–286 n. l. Foto J. Kyncl
-
Velké mezery. Dark Ages – temný věk, anglický termín pro období stěhování národů, je pro sestavování chronologií plně na místě. Historické prameny jsou chudé nebo žádné. Postupně se ukazovalo, že přínosné jsou pozůstatky merovejské kultury – stromové rakve. Nakonec vyplnily obě mezery temného věku.
-
Trevírský Římský most, mnohokrát rekonstruovaný, spočívá dodnes na základech z r. 157 n. l. Nejbližší okolí bylo zdrojem mnoha dřevěných artefaktů, jejichž funkci Hollstein dlouho nechápal. Šlo o systém dvou bariér vyplněných udusaným jílem, které zajistily odvodnění pro položení základních kamenů (šipka) na skalní podklad. Je zajímavé, že stejný systém izolace zjistil Tomáš Kyncl na stěně nádrží u keltského sídla Vladař na Karlovarsku, stáří datováno do r. 463 př. n. l. (Chytráček a kol. 2012). Foto J. Kyncl
-
Starověká větev Hollsteinovy chronologie zabírala roky 1 až 1083 relativního letopočtu, od konce kultury halštatské do pozdní doby římské. V grafu již datována absolutně. Ukázalo se, že bohatství dat velmi závisí na objektech spjatých s vodou – 11 mostů, úpravy pramenišť, solivar s obrovskou vanou z kmene dubu, nákolní stavby u jezer a močálů. Orig. J. Kyncl
-
Pozůstatky nákolních podalpských sídel představují unikátní zdroj letokruhových řad minulosti. Osady byly budovány v zóně na pobřeží nebo mělké vody jezer, domy stály na kůlech. Vůdčím motivem byla asi snadná obživa rybolovem a lovem v úživné blízkosti. Doposud 111 známých lokalit najdeme v podhůří Alp v širokém obvodu jejich severního, západního a jižního okolí. Existence sídel zahrnuje zhruba období let 5000 až 500 př. n. l., tedy konec neolitu, eneolit, dobu bronzovou a počátek doby železné. Těžiště však leží v eneolitu (4000 až 2500 př. n. l.). Právě toto období se zapsalo do tvorby dlouhé chronologie (viz obr. 14). Obrovskou předností byla zachovalost dřeva trvale uloženého v anaerobním prostředí mokrého substrátu. Pestré zastoupení dřevin nebylo sice pro tvorbu dlouhé chronologie dubu příznivé, plovoucí chronologie ale dokázaly odhalit časové vztahy uvnitř i vně lokality. Jisté však je, že pouhým zpracováním těchto sídel by chronologii dubu nešlo vytvořit, byly nutné další zdroje. Hvězdičky – jednotlivá sídla, kroužky – sídla zpracovaná ve 40. letech B. Huberem. Mimo jiné synchronizoval výstavbu sídla Thayngen na Bodamském jezeře se vzdáleným sídlem na Burgäschisee a postup tvorby sídla na Federsee. Orig. J. Kyncl
-
Početnost zdrojů (stupeň proložení) chronologie subfosilních kmenů z říčních teras Rýna, Dunaje a Mohanu, stav po vytvoření absolutně datované řady (Becker 1993). Ukazovalo se, že kmeny nebyly většinou příliš staré, průměrné stáří 176 let, medián 150 let. Nápadná je nerovnoměrnost v čase. Několik „nepřeklenutelných“ mezer (např. kolem let 7500–7600, 4100–4300) odolávalo téměř 20 let, k cíli nakonec vedla chronologie Mohanu a jeho přítoků Isaru a Lahnu. Bez nich by asi výsledku nebylo dosaženo dodnes. Orig. J. Kyncl
-
Dlouhá chronologie dubu a borovice v r. 2003. Syntézou veškerého materiálu byla získána chronologie dubu od r. 8480 př. n. l. do současnosti. Nejbohatší zdroj poskytly štěrkopísky povodí Mohanu, zřejmé je i uplatnění materiálu z nákolních osad a příspěvek zakladatelů, čerpající z objektů středoevropské kultury. Spolehlivé připojení chronologie borovice raného holocénu celek prodloužilo do r. 10461 př. n. l., tedy až do pozdního glaciálu. Orig. J. Kyncl
