Poslední díl seriálu je věnován podčeledi Parnassiinae a zejména rodu jasoň (Parnassius), jehož nejznámějšího a geograficky mimořádně variabilního zástupce jasoně červenookého (P. apollo) postihlo v Evropě rozsáhlé vymírání spojené se ztrátou mnoha morfologicky vyhraněných populací. Poznáme komplex jasoně dymnivkového (P. mnemosyne) a zánik jeho populací na území Čech. Zmíníme se také o vymření kalifornského jasoně z pohoří Santa Cruz a nakonec představíme rody Bhutanitis, Archon a Zerynthia.
Seznam použité literatury a přehled vybraných čínských a thajských lokalit s transkripcí geografických názvů najdete níže pod obrazovou galerií.
K dalšímu čtení v Živě
Hmyz roku 2021 – jasoň dymnivkový (2021, 2)
The last part of this series focuses on the subfamily Parnassiinae and particularly on the genus Parnassius, whose most well-known and geographically extraordinarily variable representative, the Apollo (P. apollo), was affected by extensive extinctions in Europe accompanied by the loss of many morphologically distinct populations. We become acquainted with the complex of P. mnemosyne and the extinction of its populations in Bohemia. We also mention the extinction of the Californian Parnassius species from the Santa Cruz Mountains and we present the genera Bhutanitis, Archon and Zerynthia.
-
Terminologie kresebných elementů jasoně červenookého (Parnassius apollo), případně i dalších zástupců tohoto rodu, demonstrovaná na samici poddruhu P. a. albus z Dolan u Olomouce. Kromě českých názvů uvádíme i názvy německé, neboť základní literatura o variabilitě tohoto druhu je psána německy. 1 – marginální pole/skelný lem/skelný pásek (Marginale/Glassaum/Glasband); 2 – lunulae (Lunulae/Mondbinde); 3 – subkostální skvrny (Subcostalflecke); 4 – koncová hlavní skvrna (Endzellfleck); 5 – střední hlavní skvrna (Mittelzellfleck); 6 – submarginální páska (Submarginale); 7 – zadní okrajová skvrna (Hinterrandfleck); 8 – přední okrajový ocellus/subkostální oková skvrna (costale Ozelle/Costalauge/Subcostalaugenfleck); 9 – mediánní ocellus/mediánní oková skvrna (mediane Ozelle/Medianaugenfleck); 10 – anální skvrny (Analflecke); 11 – čerň zadního konce křídel (Hinterrandschwärze); 12 – bazální čerň/kořenová skvrna (Wurzelfleck). Orig. O. Kaman
-
Jasoň červenooký (Parnassius apollo) je geograficky variabilní druh vytvářející morfologicky vyhraněné populace, tradičně považované za poddruhy. Unikátní populace se vyskytovaly v Čechách, na Moravě i ve Slezsku, avšak zanikly včetně původního jasoně z Kotouče u Štramberku a okolí (P. a. strambergensis). V celé Evropě vyhynulo několik desítek poddruhů a „lokálních forem“ tohoto motýla, kterého ohrožuje především zarůstání a zalesňování stanovišť i kolaps malých populací. Vyobrazen je kopulující pár poddruhu P. a. transiliensis, Těrský Alatau, 11. července 2007. Foto O. Kaman
-
Jeden z hlavních vyhynulých českých, resp. moravských poddruhů jasoně červenookého (Parnassius apollo) – P. a. albus, pár z Dolan u Olomouce. Jeho silně zaoblená křídla jsou hustě pokryta bílými šupinkami (proto albus) a tmavě červené ocelli mají výrazné černé ohraničení. Nahoře samec (7. srpna 1912), dole samice (15. srpna 1912). Měřítko u všech obr., kde je uvedeno, odpovídá 1 cm. Sbírky Národního muzea v Praze. Foto O. Kaman
-
Další z hlavních vyhynulých poddruhů jasoně červenookého, které se vyskytovaly na území Moravy. Nahoře samec, dole samice. Parnassius apollo strambergensis, pár z Nového Jičína / Štramberku ve sbírkách Moravského zemského muzea. Foto L. Kubíčková
-
Další z hlavních vyhynulých poddruhů jasoně červenookého, které se vyskytovaly na území Moravy. Nahoře samec, dole samice. Parnassius apollo marcomannus, samec z Vranova nad Dyjí, MZM, a samice z Hamrů u Vranova nad Dyjí, 23. července 1928 (coll. Bilek). Sbírky Národního muzea v Praze. Foto O. Kaman
-
Neobvyklá forma P. apollo – P. apollo f. lydiae, samec. Sbírky Moravského zemského muzea. Foto L. Kubíčková
-
Příklad vyhynulých poddruhů jasoně červenookého z území Čech – P. a. isaricus z Krkonoš, samec ulovený odborným učitelem Jaroslavem Boučkem u Horské Kamenice v r. 1892 a zmiňovaný v článku Karla Peregrina z r. 1930. Sbírky Národního muzea v Praze. Foto O. Kaman
-
Příklad vyhynulých poddruhů jasoně červenookého z území Čech – P. a. rebelianus z Karlovarska, samec ze Zámeckého vrchu u Březové, červen 1911. Sbírky Národního muzea v Praze. Foto O. Kaman
-
Příklad poddruhů P. apollo vyhynulých v blízkém sousedství našich hranic. P. a. cetius z pahorkatin v oblasti Wachau, samec z Loiben, Rakousko (coll. Pokorný). Sbírky Národního muzea v Praze. Foto O. Kaman
-
Příklad poddruhů P. apollo vyhynulých v blízkém sousedství našich hranic. P. a. ancile ze Smrčin, samec z Bad Berneck, Německo, červenec 1911. Sbírky Národního muzea v Praze. Foto O. Kaman
-
Příklad dalších vyhynulých poddruhů jasoně červenookého. Nahoře samec a dole samice. P. a. bajuvaricus z Řezna (vychován z housenky), červenec 1929. Sbírky Národního muzea v Praze. Foto O. Kaman
-
Příklad dalších vyhynulých poddruhů jasoně červenookého. Nahoře samec a dole samice. P. a. meridionalis od Lac d'Alfeld ve francouzských Vogézách, 7. července 1934. Sbírky Národního muzea v Praze. Foto O. Kaman
-
Příklad dalších vyhynulých poddruhů jasoně červenookého. Nahoře samec a dole samice. P. a. gadorensis z pohoří Sierra de Gádor ve španělské provincii Alméria, 16.–30. června 1974. Sbírky Národního muzea v Praze. Snímek poskytnut ze soukromého archivu čtenářem Živy
-
Pravděpodobně vyhynulý poddruh jasoněčervenookého P. a. transsylvanicus, samec z oblasti Csík, nynější Rumunsko (coll. Stolička). Sbírky Národního muzea v Praze. Foto O. Kaman
-
Typový materiál P. apollo breitfussi z ukrajinského Krymu – holotyp, samec. Ze sbírek Naturalis Biodiversity Center, Leiden, které také snímky poskytlo.
-
Typový materiál P. apollo breitfussi z ukrajinského Krymu – alotyp, samice. Ze sbírek Naturalis Biodiversity Center, Leiden, které také snímky poskytlo.
-
Vyhynulý poddruh jasoně dymnivkového Parnassius mnemosyne bohemien, exempláře z Velkého Oseka, 24. května 1953 (V. B. Poláček a J. Poláčková lgt.) ve sbírkách Oblastního muzea Praha-východ v Brandýse nad Labem. Foto O. Kaman
-
Vyhynulý poddruh Parnassius mnemosyne bohemien – variabilita samců na typové lokalitě a sexuální dimorfismus. Tři samci a jedna samice (vpravo dole), všechny s lokalitními údaji Velký Osek, 24. května 1953, V. B. Poláček a J. Poláčková lgt. Ve sbírkách Oblastního muzea Praha-východ v Brandýse nad Labem. Foto O. Kaman
-
Parnassius mnemosyne bohemien, samec, Dvořiště ve Středních Čechách, 29. května 1950, V. B. Poláček lgt. Ve sbírkách Oblastního muzea Praha-východ v Brandýse nad Labem. Foto O. Kaman
-
Parnassius mnemosyne bohemien, samec, Neuhütten (Nová Huť pod Nižborem), 20. května 1933, O. Holik. Sbírky Národního muzea v Praze. Foto O. Kaman
-
Parnassius mnemosyne bohemien, netypická forma samice, Neuhütten (Nová Huť pod Nižborem), 24. května 1920, O. Holik. Sbírky Národního muzea v Praze. Foto O. Kaman
-
Poddruh jasoně dymnivkového P. mnemosyne silesiacus, samec. Svoboda nad Úpou, 18. 6. 1954, V. B. Poláček, lgt. Ve sbírkách Oblastního muzea Praha-východ v Brandýse nad Labem. Foto O. Kaman
-
Poddruh jasoně dymnivkového P. mnemosyne silesiacus, samice. Svoboda nad Úpou, 18. 6. 1954, V. B. Poláček, lgt. Ve sbírkách Oblastního muzea Praha-východ v Brandýse nad Labem. Foto O. Kaman
-
Exemplář jasoně dymnivkového, samec s lokalitním údajem „Strobnitzer Böhmen“ (ex coll. Pazourek), který pravděpodobně pochází z širšího okolí Horní Stropnice (dříve Stropnice, resp. Strobnitz) na úpatí Novohradských hor. Fenotyp samice (viz další snímek) ukazuje, že se nejedná o typické zástupce poddruhu P. mnemosyne bohemien, ale nejspíše o poddruh P. m. compositus popsaný z rakouského Wachau (viz též Helmut Glaßl, 2017) či přechodnou populaci. Dodejme ještě, že Strobnitz je také německý název hory Stropník u města Osek v Krušných horách, který byl typovou okalitou P. m. fasseliana („Berg Strobnitz bei Ossegg“). Sbírky Národního muzea v Praze. Foto O. Kaman
-
Exemplář jasoně dymnivkového, samice s lokalitním údajem „Strobnitzer Böhmen“ (ex coll. Pazourek), který pravděpodobně pochází z širšího okolí Horní Stropnice (dříve Stropnice, resp. Strobnitz) na úpatí Novohradských hor. Fenotyp motýla ukazuje, že se nejedná o typické zástupce poddruhu P. mnemosyne bohemien, ale nejspíše o poddruh P. m. compositus popsaný z rakouského Wachau (viz též Helmut Glaßl, 2017) či přechodnou populaci. Dodejme ještě, že Strobnitz je také německý název hory Stropník u města Osek v Krušných horách, který byl typovou lokalitou P. m. fasseliana („Berg Strobnitz bei Ossegg“). Sbírky Národního muzea v Praze. Foto O. Kaman
-
Vyhynulý poddruh jasoně Parnassius clodius strohbeeni z kalifornského pohoří Santa Cruz, 10. června 1921 a 15. června 1925. Snímky K. Davis, M. Stangeland a A. Warren, ze sbírek Allyn Museum (samec) a San Diego Natural History Museum (samice)
-
Bhutanitis lidderdalii ocellatomaculata, samec z Doi Čiang Dao v Thajsku, 14. září 1983, kde taxon vyhynul zřejmě v 80. letech. Snímek poskytnut ze soukromého archivu čtenářem Živy
-
Dodatečný bílý proužek v submarginální oblasti předního křídla, který odlišuje poddruh Bhutanitis lidderdalii ocellatomaculata popsaný ze severního Thajska. Snímek poskytnut ze soukromého archivu čtenářem Živy
-
Pravděpodobně vyhynulý poddruh Archon apollinus nikodemusi, samec z Ambarli/Çekmece v evropské části Istanbulu (23. března až 8. dubna 1973). Tento poddruh dobře odlišitelný podle kresby zadního křídla byl znám jen z typové lokality. Snímek poskytnut ze soukromého archivu čtenářem Živy
-
Samec jasoně červenookého (Parnassius apollo) – mutace Zorro, kterou popsali Henri Descimon a Jean-Pierre Vesco.
-
Sběratelsky vyhledávaná forma pestrokřídlce Zerynthia rumina f. honnoratii, o které se mylně tradovalo, že vyhynula. Samec bez lokalitních dat. Sbírky Moravského zemského muzea. Foto L. Kubíčková