Štírci představují s více než 4 000 popsanými druhy čtvrtý nejpočetnější řád pavoukovců. Jde o starobylou, ale morfologicky homogenní skupinu rozšířenou po celém světe s výjimkou antarktické a arktické oblasti. Největší druhovou diverzitu dosahují v tropech a subtropech. Kromě přenosu společně se substrátem, za pomoci lidské činnosti nebo dopravními prostředky jsou štírci schopni forézie. Jde o interakci, při níž se štírci přichytí na mobilnější živočichy a převezou se na nich na velké vzdálenosti. Forézie byla předmětem mnoha studií, i když většinou šlo jen o náhodně nalezené foronty při pozorování jejich hostitelů. Může jít o jednoduchou interakci, ale i o vysoce specializované asociace, které napomohly k pochopení sexuální selekce (pohlavního výběru), kompetice, studiu morfologických i behaviorálních adaptací štírků.

Seznam použité literatury najdete v PDF formátu ke stažení níže, pod obrazovou galerií.

With more than 4 000 described species, pseudoscorpions (Pseudoscorpionida) are the fourth most numerous order of arachnids. They are an ancient but morpholo­gically homogeneous group distributed throughout the world with the exception of the Antarctic and Arctic regions. They attain the highest species diversity in the tropics and subtropics. In addition to being transferred with substrate samples, by hu­man activity or by means of transporta­tion, pseudoscorpions are also capable of phoresy. This is an interaction in which pseudoscorpions attach themselves to more mobile animals and move on them for long distances. Phoresy has been the subject of many studies, although most have been just accidental findings of phoronts during an observation of their hosts. It can range from a simple interaction to highly specia­lised associations that have helped to under­stand sexual selection, competition, and the study of morphological and behavioural adaptations in pseudoscorpions.