Chráněná krajinná oblast Český kras byla založena v roce 1972. Je to cenné území nejen svou bohatou flórou a faunou, ale také jedinečnou geologickou historií. Pro svou biologickou bohatost a relativně blízkou vzdálenost od hlavního města Prahy je dlouhodobě velmi vyhledávanou oblastí mezi přírodovědci. Řada skupin živočichů je zde proto dlouhodobě studována. Patří mezi ně i vrubounovití brouci. Ze 117 druhů vrubounovitých brouků známých z České republiky se jich přibližně 70 vyskytuje v této chráněné krajinné oblasti. Některé patří k chráněným a ohroženým druhům. Ucelená práce zahrnující výsledky z celého území Českého krasu však zatím chybí. Během existence chráněné krajinné oblasti některé druhy pravděpodobně zcela vymizely, jiné se naopak objevily. Důvodem výskytu dalších druhů jsou zejména četné managementové zásahy zajišťující vhodné biotopy, např. pastvu pro býložravce, a to bez použití antiparazitik. Taková pastva poskytuje koprofágním druhům substrát pro vývoj dalších generací. Důležité jsou také pravidelné výřezy keřů a stromů kolem starých solitérních listnáčů, které jsou vhodné pro saproxylofágní druhy.
K dalšímu čtení v Živě
„Jen trochu blíže, Hrdobci...“ aneb ne každý hovnivál válí (2014, 5)
Související článek
I vy můžete pomoci s mapováním hranice dvou druhů nosorožíků napříč Evropou! (2023, 2)
Citovaná a použitá literatura:
AMBROŽOVÁ Lucie. 2022: Do milovické rezervace velkých kopytníků se vrátil jeden z nejvzácnějších českých brouků. Vysadili ho tam vědci.
Online na https://www.ceska-krajina.cz/3236/do-milovicke-rezervace-velkych-kopytniku-se-vratil-jeden-z-nejvzacnejsich-ceskych-brouku-vysadili-ho-tam-vedci/?fbclid=IwAR0O4ZD7MGHP0VVa5gHoNrZDFvPsBwgOPY0ebr_NLVPox9E5DJ28kCdbaEM
HRŮZOVÁ, Lucie. Koprofágní listorozí brouci na území CHKO Český kras. Český kras, 2019, 45: 39–48.
HRŮZOVÁ, Lucie; ŠPRYŇAR, Pavel. Páchník hnědý (Osmoderma barnabita) – nový druh brouka pro CHKO Český kras. Český kras, 2022, 48: 40–41.
KRÁL, David; BEZDĚK Aleš. Scarabaeoidea (vrubounovití). Pp. 409–413. In: HEJDA R., FARKAČ J. & CHOBOT K. (eds.): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species of the Czech Republic. Invertebrates. Příroda, 2017, 36: 1–612.
SOMMER, David; ČÍŽEK, Lukáš; ŠÍPEK, Petr. Obory nejen pro zvěř? I. díl – Historie a přírodní rozmanitost. Myslivost, 2021, 69/99 (7): 24–29.
The Bohemian Karst Protected Landscape Area was established in 1972. It is a valuable territory not only for its rich flora and fauna, but also for its unique geological history. Due to its biological richness and relatively close distance from the capital city of Prague, it has long been a highly studied area among biologists. A number of groups of animals have therefore been studied here for a long time, including scarab beetles (Scarabaeoidea). Of the 117 species of this group known from the Czech Republic, almost 70 are registered in this protected area. Some are protected and endangered species. However, a comprehensive work summarizing results from the entire territory of the Bohemian Karst is still lacking. During the existence of the protected landscape area, some species have probably disappeared completely, while others have appeared. The reason for the occurrence of newly recorded species is mainly numerous management interventions ensuring suitable biotopes, including grazing for herbivores without the use of antiparasitics. Such grazing provides coprophagous species with a substrate for the development of subsequent generations. Regular cuttings of shrubs and trees around old solitary deciduous trees, which are suitable for saproxylophagous species, are also important.
-
Nahoramenáč Gymnopleurus geoffroyi vzhledem připomíná vrubounka Schäfferova (Sisyphus schaefferi, viz obr. 3) a stejně jako on umí také válet kuličku trusu. Bohužel je v České republice považovaný za vymizelého a pokud bychom jej chtěli spatřit, museli bychom se za ním vydat nejblíž na Slovensko. Foto L. Hrůzová
-
Samci výkalníka pečlivého (Copris lunaris) se pyšní dlouhým rohem na hlavě, který využívají k soubojům o samice. Tento druh je zajímavý intenzivní parentální péčí o potomstvo – zahrnuje nejen přípravu nory a zanesení zásob trusu, samice navíc několik měsíců střeží hnízdo až do doby vylíhnutí nové generace. Foto L. Hrůzová
-
Druhy, které válejí kuličku trusu, se označují jako váleči (anglicky rollers). Naším v současnosti jediným válečem je vrubounek Schäfferův (Sisyphus schaefferi). Ostatní koprofágní brouci se pak řadí podle toho, jakým způsobem hnízdí, do gild obývačů (dwellers) a štolařů (burrowers), případně kleptoparazitů, kteří se vkrádají do již připravených hnízd jiných druhů (podrobněji v Živě 2014, 5: 227–229). V rámci těchto gild však existuje řada přechodných strategií a hranice mezi nimi nejsou tak ostré, jak by se mohlo zdát. Foto L. Hrůzová
-
Vytékající míza ze stromů bývá oázou pestrosti hmyzích druhů, můžeme na ní pozorovat bohatou škálu motýlů, blanokřídlých nebo dvoukřídlých. Z brouků se na výronech mízy často pasou roháči obecní (Lucanus cervus). Při troše štěstí jim společnost dělají i jejich menší příbuzní roháčci kozlíci (Dorcus parallelipipedus), jeden je vidět i na snímku vpravo od samce roháče obecného. Foto L. Hrůzová
-
Nosorožík kapucínek (Oryctes nasicornis, na snímku samice) je druh, u kterého se mužeme setkat s rozdílnými potravními preferencemi. Zatímco v Cechách najdeme larvy nosorožíku zejména v kompostech, larvy v oblasti jižní Moravy žijí prevážne v tlejícím dreve. Dospelci techto ruzných populací vykazují i drobné morfologické rozdíly, na jejichž základe se dosud rozlišují taxony poddruhové úrovne (O. n. ondrejanus a O. n. holdhausi), o validite dotycných poddruhu ale panují pochybnosti. Na konkrétní výsledky dalšího výzkumu si budeme muset ješte chvíli pockat (viz také clánek na str. LXVI kulérové prílohy tohoto císla Živy). Foto L. Hrůzová
-
Velcí chrousti obecní (Melolontha melolontha, a) nejsou v dnešní době již tak známí jako dříve, kdy se vyskytovali masově a chrousta znalo každé dítě. Byli dokonce natolik hojní, že se stali surovinou pro přípravu některých pokrmů, především chroustí polévky. Dnes jsou k vidění spíše sporadicky (hojněji pouze lokálně), a bývají tak zaměňováni s menšími, hojně se vyskytujícími chroustky letními (Amphimallon solstitiale, b). Mezi našimi chrousty existuje i několik vzácných druhů, vázaných na specifická stanoviště, z nichž je v Českém krasu jednotlivě nalézán chroustek druhu Amphimallon assimile (c). Foto L. Hrůzová
-
Hedvábitec Omaloplia nigromarginata je vzácne nalézán na nejteplejších stepích Ceského krasu, napr. v národních prírodních památkách Zlatý kun nebo Kotýz. S velikostí pul centimetru však nepoutá mnoho pozornosti a muže být snadno prehlížen. Foto L. Hrůzová
-
Hlavozubec ozbrojený (Odonteus armiger) bývá casto hodnocen jako brouk roztomilého vzezrení. Roli v tom jiste hrají velké korálkovité oci a tykadla pripomínající bambulky. U samce si mužeme povšimnout trí výrazných výrustku na hlave a hrudi. Potkat tento druh není vubec jednoduché, necelý centimetr velkého brouka lze zastihnout predevším behem teplých letních veceru po setmení, kdy prolétá mezi stébly trav na suchých krátkostébelných trávnících s nezapojeným drnem. Foto L. Hrůzová
-
Druhy zlatohlávků (chybí pouze páchník hnědý, který je vyobrazen samostatně) žijící v CHKO Český kras: a – zlatohlávek zlatý (Cetonia aurata), b – zlatohlávek hladký (Protaetia cuprea metallica), c – zlatohlávek mramorovaný (P. marmorata), d – zlatohlávek Fieberův (P. fieberi), e – zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta), f – zlatohlávek huňatý (Tropinota hirta), g – křivonožec polokrový (Valgus hemipterus, vlevo samec, vpravo samice), h – zdobenec zelenavý (Gnorimus nobilis). Foto L. Hrůzová
-
Páchník hnedý (Osmoderma barnabita) je silne ohroženým druhem zejména proto, že v krajine dnes scházejí jeho prirozená stanovište – staré dutinové listnaté stromy. Upustilo se od tradicních orezu stromu, které vedou ke vzniku dutin, navíc jsou stromy mnohdy káceny dríve, než zacnou dožívat a být vhodné pro saproxylofágní druhy. V Ceském krasu byla jeho populace objevena ve starém, dožívajícím jablonovo-hrušnovém sadu. Takových vhodných sadu je již velmi málo, a proto se casteji s páchníkem setkáme ve starých alejích, parcích nebo zámeckých zahradách, kde ješte zustaly staré solitérní stromy s dutinami. Foto L. Hrůzová
-
Zástupci čeledi hlodáčovití (Trogidae) jsou na první pohled jeden jako druhý a nevypadají příliš atraktivně. Pokud se na ně však člověk podívá pozorněji, zjistí, že mají často zajímavě skulpturované krovky s četnými hrboly a úhledně uspořádanými chlupy do kartáčků či lemů na různých částech těla; a – hlodáč Trox scaber, b – hlodáč písečný (T. sabulosus), c – hlodáč hrbolatý (T. hispidus). Foto L. Hrůzová
-
Skalnatý vrch Třesina, tycící se nad obcí Hostim u Berouna, je jednou z nejbohatších lokalit na vrubounovité brouky v Ceském krasu. Mužeme zde potkat roháce obecného, všechny bežné druhy zlatohlávku i vzácného zdobence zelenavého nebo nalézt bohatou škálu koprofágních druhu, které se zde vyskytují v trusu pasoucích se ovcí a poníku. Foto L. Hrůzová