Šídlo horské (Aeshna caerulea) má u nás jen jednu populaci s dlouhodobou přítomností a vyšší početností, na Úpském rašeliništi v Krkonoších. Výsledky pětiletého výzkumu zpětného odchytu značených jedinců ukazují na mimořádné kolísání její velikosti a vysoké meziroční rozdíly. Ohrožení šídla horského představují ekologické důsledky klimatické změny, včetně zvyšující se konkurence šídla sítinového (A. juncea).
Použitá literatura
HICKLING, Rachael, et al. A northward shift of range margins in British Odonata. Global change biology, 2005, 11.3: 502-506.
STERNBERG, K. Adaptation of Aeshna caerulea (Ström) to the severe climate of its environment (Anisoptera: Aeshnidae). Odonatologica, 1997, 26.4: 439-449.
SMITH, Robert W. J.; SMITH, Elizabeth M.; RICHARDS, M. A. Habitat and development of larvae of the Azure Hawker Aeshna caerulea (Ström) in northern Scotland. Journal of the British Dragonfly Society, 2000, 16: 1-16.
TERMAAT, Tim, et al. Distribution trends of European dragonflies under climate change. Diversity and Distributions, 2019, 25.6: 936-950.
The Azure Hawker (Aeshna caerulea) has only one abundant and long-standing population in the Czech Republic, on the Úpa peat bog in the Krkonoše Mountains (Giant Mts.). The results of a five-year study using the mark-recapture method show high inter-annual variability in population density. The ecological consequences of climate change, including increasing competition from the Moorland Hawker (A. juncea), pose a threat to this species.
-
Úpské rašeliniště v Krkonošském národním parku představuje v České republice nejvýznamnější (a jednu z mála) lokalit glaciálně reliktního šídla horského (Aeshna caerulea). Typickým prostředím pro vývoj jeho larev jsou menší vrchovištní tůně s porosty rašeliníků (Sphagnum spp.), suchopýrů úzkolistých a pochvatých (Eriophorum angustifolium, E. vaginatum) a ostřic zobánkatých a bažinných (Carex rostrata, C. limosa). Foto A. Dolný
-
Základní forma samičky šídla horského (Aeshna caerulea) je krypticky hnědá, s kaštanovými, žlutohnědými až narůžovělými odstíny barev na zadečku a hrudi. Foto A. Dolný a D. Bárta
-
Převládající barvou na těle samců, především na zadečku, je za slunečného počasí azurová modř. Z důvodu stanovení velikosti populace šídla horského byl každý odchycený jedinec označen individuálním kódem (číslicí) na spodní straně obou zadních křídel a poté vypuštěn zpět do přírody. Foto A. Dolný
-
Boreálně-alpínský areál šídla horského (Aeshna caerulea) s nespojitým rozšířením v severních zemích a v horských oblastech střední Evropy (zeleně výskyt známý po r. 1990, podle Mezinárodního svazu ochrany přírody, IUCN). Orig. S. Ožana a A. Dolný
-
V r. 2022 se při výzkumu velikosti populace podařilo označit 189 dospělců, z toho 121 samců. Na snímku „památný“ samec s číslem 100. Foto A. Dolný
-
Dřevěný povalový chodník mezi Luční boudou a Sněžkou je ideálním místem pro pozorování šídla horského. Po obou stranách jsou mokřady, ve kterých samice kladou do vody vajíčka, a na dřevě povalů lze spatřit odpočívající a vyhřívající se samčí jedince. Foto A. Dolný
-
Velké tůně preferuje konkurenční druh šídlo sítinové (A. juncea), larvy š. horského zde přežívají jen v příbřežních přechodových partiích. Vzadu před vrcholem Sněžky na horizontu porost borovice kleče (Pinus mugo), místo odpočinku dospělců šídla horského, hlavně za nepříznivého počasí a během nocí. Foto A. Dolný
-
Šídlo horské (Aeshna caerulea) na porostu borovice kleče (Pinus mugo). Foto M. Waldhauser
-
Samec šídla sítinového (Aeshna juncea), vyšším teplotám přizpůsobivějšího konkurenta š. horského. Foto A. Dolný
-
Samice šídla sítinového (Aeshna juncea), vyšším teplotám přizpůsobivějšího konkurenta š. horského. Foto A. Dolný