Šíření a ukládání pylu v krajině je v dlouhodobém zájmu paleoekologie, protože s jejich znalostí můžeme pylové záznamy lépe interpretovat a porozumět minulé vegetaci. Zde shrnujeme několik základních předpokladů a přehledových analýz. Dáváme do vztahu zastoupení rostlinného druhu v pylu a ve vegetaci. Tento vztah řídí tři faktory: pylová produkce, šíření pylu a jeho ukládání. Pylovou produkci musíme empiricky zjistit. Poslední dva faktory aproximujeme funkcí, která obsahuje Gaussovský nebo Langrangeovský disperzní model. Obě křivky jsou porovnány s pylovým spadem za hranicí areálu rozšíření. K tomu jsou použita data z pylových pastí pokrývající celou Evropu. Lagrangeovský model je vhodnější, protože nepodhodnocuje šíření velkých pylových zrn (smrk, jedle). Používá se i pro generování rekonstrukčních map, jak ilustruje příklad z českých pískovců pro střední holocén (7 400 – 6400 BP).

Pylový spad v České republice je monitorován pomocí pylových pastí s frekvencí odečtu jednoho roku a analýzou pylu ukládajícího se v mechových polštářích. Tam sice přesnou dobu expozice neznáme, ale zato ukládání je obdobné k prostředí rašelin, kde se pylové profily většinou odebírají. Pylové pasti obsahují spad v absolutním měřítku (počet zrn na cm2 za rok), což je lineárně úměrné rostlinné biomase. Ukládání pylu má v modelech dva parametry, tím kategoriálním je typ sedimentačního prostředí, kde se pyl buď promíchává, nebo ne – jezero, nebo rašeliniště. Kontinuální proměnnou je velikost sedimentační pánve.

Mechové polštáře z Bílých Karpat a Českomoravské vrchoviny nám zase poodhalily fenomén ukládání pylu, který je zatím odbornými studiemi opomíjen a v disperzně-depozičních modelech chybí. Typicky bylinné druhy bezlesé krajiny (ambrozie a pelyněk) s drobným pylem šířícím se na velkou vzdálenost mají v pylovém spadu překvapivě větší zastoupení v lesích než na loukách. Koruny stromů totiž vyčesávají vzdušné proudění, pyl ulpívá na olistění a po vegetační sezoně nebo po větších deštích se dostává do lesního opadu, a tedy do analyzovaných mechových polštářů.

Poděkování patří spolupracovníkům z řady zemí a institucí, jejichž data jsou v článku zobrazena, z České republiky bych rád jmenoval Helenu Svitavskou, která je koordinátorkou pylového monitoringu (PMP) v ČR, a Radku Kozákovou, Evu Jamrichovou, Lydii Dudovou a Barboru Werchan, které se podílely na analýze mechových polštářů. Děkuji Martinu Theuerkaufovi za konzultace ohledně modulů šíření a Jakubu Štencovi za komentáře k rukopisu.

Použitá literatura

ABRAHAM, Vojtěch et al. Patterns in recent and Holocene pollen accumulation rates across Europe – the Pollen Monitoring Programme Database as a tool for vegetation reconstruction. Biogeosciences. Copernicus GmbH 2021,18(15): 4511–4534: doi:10.5194/bg-18-4511-2021.

ABRAHAM, Vojtěch, et al. Spatial scaling of pollen-plant diversity relationship in landscapes with contrasting diversity patterns. Scientific Reports, 2022, 12.1: 17937. doi:10.1038/s41598-022-22353-3.

ABRAHAM, Vojtěch, et al. Spatially explicit, quantitative reconstruction of past vegetation based on pollen or charcoal data as a tool for autecology of trees. Landscape Ecology, 2023, 38.7: 1747-1763. doi:10.1007/s10980-023-01652-8.

ROLEČEK, Jan; ABRAHAM, Vojtěch; HORSÁK, Michal. Pestrá minulost druhové rozmanitosti. Časopis Vesmír, 2021, 100(776). Dostupné na: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2021/cislo-12/pestra-minulost-druhove-rozmanitosti.html.

The dispersal and deposition of pollen in the landscape has long been of interest to paleoecology, as understanding these processes allows for better interpretation of pollen records and insights into past vegetation. Here we summarise several basic assumptions and a few overview analyses. We relate the representation of plant species in pollen and in vegetation. This relationship is governed by three factors: pollen production, pollen dispersal, and its deposition. We need to determine pollen production empirically. The last two factors are approximated by a function that includes a Gaussian or Lagrangian dispersion model. Both curves are compared with pollen influx beyond the species distribution range. For this purpose, data from pollen traps covering all of Europe are used. The Lagrangian model is more suitable because it does not underestimate the dispersal of large pollen grains (e.g., spruce or fir). It is also used for generating reconstruction maps, as illustrated by an example from the Czech sandstones for the mid-Holocene (7 400 – 6 400 BP).
Pollen deposition in the Czech Republic is monitored using pollen traps with an annual resolution of the record and moss pollsters, where the exact exposure time is unknown. However, still the deposition is more analogous to peatbogs where fossil cores are usually taken. Pollen traps measure deposition in absolute terms (number of grains per cm² per year), which is linearly related to plant biomass. Pollen deposition in the models has two parameters: the categorical parameter is the type of sedimentary basin, which can either mix or not mix, i.e., lake or peat bog, and the continuous variable is the size of the sedimentation basin.
Moss polster from the White Carpathians and the Bohemian-Moravian Highlands have revealed the phenomenon of pollen deposition, which has so far been overlooked in scientific attention and is missing from dispersion-deposition models. Typically treeless species (ambrosia and wormwood) with a lot of small pollen grains dispersed over long distances are more represented in forests than in meadows. Tree canopies filter the air, trapping pollen on the leaves, which then falls to the forest floor during the heavy rains or with the foliage after the growing season.