Obsahem článku je popis principů některých biochemických metod, používaných v klinické biochemii, především potenciometrie, atomové absorpční fotometrie, reflexní fotometrie, spektrofotometrie, turbidimetrie a nefelometrie, enzymatických a imunochemických stanovení. Pro jednotlivé metody jsou zmíněny biologicky významné ionty a biomolekuly, které jejich pomocí stanovujeme, včetně významu jejich hladin ve zdraví a nemoci.
Navazující článek
Biochemické metody využívané v lékařství 2. (2025, 2)
K dalšímu čtení v Živě
Jak laboratorní metody pomáhají v pátrání po původcích nemocí: Vybrané metody diagnostiky infekčních onemocnění (2017, 4)
Použitá literatura
ZIMA, Tomáš. Laboratorní diagnostika. 3., dopl. a přeprac. vyd. Praha: Galén, 2013. ISBN 978-80-7492-062-2.
RACEK, Jaroslav a RAJDL, Daniel. Klinická biochemie. Třetí, přepracované a rozšířené vydání. Praha: Galén, [2021]. ISBN 978-80-7492-545-0.
This article describes the principles behind some of the biochemical methods used in clinical biochemistry, especially potentiometry, atomic absorption photometry, reflex photometry, spectrophotometry, turbidimetry, nephelometry, and enzymatic and immunochemical determinations. Biologically relevant ions and biomolecules are mentioned for individual methods that are used to determine them, including the importance of their levels in health and disease.
-
Schéma iontově selektivní elektrody – soustava elektrod je ponořena do měřeného vodného roztoku. Orig. Z. Vaníčková
-
V atomovém absorpčním spektrometru je mezi zdroj paprsku a snímač prošlého záření umístěn atomizovaný vzorek, dochází k úbytku procházejícího světla. Orig. Z. Vaníčková
-
Biochemické analyzátory spojené v linku – podavač vzorků, modul měření pomocí iontově selektivních elektrod, dva biochemické a jeden imunochemický analyzátor. Vzorky podle ordinovaných vyšetření postupně procházejí linkou bez nutnosti zásahu obsluhy přístroje. Foto Z. Vaníčková
-
Absorpce světla ve vzorku. Pro dva roztoky téže látky o různé koncentraci platí I0 > I1 > I2. Absorpce světla roste s koncentrací roztoku. Orig. Z. Vaníčková
-
Schéma ELISA stanovení (Enzyme-Linked Immuno Sorbent Assay). Na dně každé jamky je navázána první protilátka proti stanovovanému analytu, po přidání vzorku séra se vychytá právě a jen ta látka, kterou stanovujeme, po promytí přidáme druhou protilátku značenou enzymem, která se naváže na komplex první protilátky a analytu, po opětovném promytí a přidání bezbarvého substrátu se tento enzymaticky štěpí za vzniku barevného produktu. Zastavovací roztok (většinou silná kyselina) tuto přeměnu ukončí a barevný produkt je stabilní jednotky až desítky minut do konečného fotometrického měření. Orig. Z. Vaníčková
-
Reagencie nutné pro provedení ELISA stanovení. Souprava obsahuje 6 kalibrátorů, dva kontrolní vzorky o různých známých koncentracích, ředící roztoky, metylační činidlo, roztok druhé protilátky značené enzymem, substrát, zastavovací roztok a koncentrát promývacího pufru. Foto Z. Vaníčková
-
ELISA destička pro stanovení kyseliny 5-hydroxyindoloctové v moči před přidáním zastavovacího roztoku – intenzita zbarvení roztoku v jamce odpovídá koncentraci, v prvních dvou sloupcích jsou kalibrátory a kontrolní vzorky, ve druhých dvou stanovované vzorky. Blíže v textu. Foto Z. Vaníčková
