Pod pojmem fosilie si obvykle představíme zkamenělý nebo do kamene otištěný organismus vymřelý před velmi dávnou dobou. Takovému procesu se však říká petrifikace, tedy kamenění. Ne každý pozůstatek dávno mrtvého organismu ale musí být nutně zkamenělý. Vzpomeňme třeba mamuty zamrzlé v permafrostu. Navíc ne každý fosilizovaný organismus musí být vymřelý. Podíváme-li se do sedimentů z období ne tak dávných, starých nikoli miliony, ale třeba jen desetitisíce nebo pouhé desítky let, nahlédneme samý počátek procesu fosilizace. Takto mladé sedimenty ještě zpravidla nebudou zpevněné a pozůstatky organismů, které v nich najdeme, většinou nebudou vymřelé. Pojďme se tedy podívat na tyto nejmladší čtvrtohorní (kvartérní) fosilie.
K dalšímu čtení v Živě
Stabilní izotopy pomáhají objevovat a měřit fotosyntézu (2025, 4)
Použitá literatura
KUBÍKOVÁ, Kateřina; HORSÁK, Michal; JUŘIČKOVÁ, Lucie. From local to regional: Assessing the spatial extent and regional representativeness of Holocene mollusc assemblages in Central Europe. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology, 2025, 666: 112865.
The process of fossilization can be traced back to the youngest geological period, the Quaternary. Organism remains are preserved in two types of environment: the aquatic facies and the terrestrial-carbonate facies. Using the principle of actualism, which assumes that the ecological requirements of species have not changed, we can reconstruct the appearance of nature in this period.
