Tramping na Kokořínsku se v posledních letech stal diskutovaným tématem kvůli sporům, jaká podoba táboření ve volné přírodě je z hlediska ochrany přírody přípustná. Zejména na sociálních sítích zaznívala vyhrocená rétorika o desítkách černých staveb a kriminálním spiknutí „trampské mafie“ prorůstající státem. Celá situace zároveň nabízela příležitost pro reflexi, jak mohou orgány ochrany přírody postupovat v případech, kdy existuje rozpor mezi všeobecně platnými předpisy a dlouhodobou lokální zkušeností, a také zvýraznila význam trampingu jako formy pobytu v přírodě s vlastní kulturní hodnotou. Tento příspěvek by měl sloužit jako základní úvod do problematiky, vzhledem k vyhroceným pozicím některých aktérů je ale nevyhnutelně i polemický. Je psán z pohledu etnologa, který se dlouhodobě zabývá historií trampingu, zapojil se do veřejné debaty o Kokořínsku včetně některých jednání příslušné odborné skupiny v roce 2025 a řadu účastníků sporu zná osobně. Autor má zároveň jako člen trampské osady Tuláci podzemí i jistou přímou zkušenost s trampingem, byť by asi bylo záhodno zdůraznit, že na Kokořínsko nejezdí pravidelně a žádný camp tam neprovozuje.