Uprostřed úrodné roviny leží hluboké, ouzké, na mnoho však mil dlouhé údolí. Cestující rozlehlou rovinou nenaděje se před sebou ležícího dolu; až najednou, přišed na okraj jeho a uleknutý zastaviv krok, jako by náhle se před ním rozstoupila země, hluboko pod sebou spatřuje vrcholky temných jedlí a sem tam mezi skalami jednotlivé chatrče. Po obou sice stranách údolí toho strmí vysoké skály, leč nicméně jsou si obě strany velmi nepodobné. Karel Hynek Mácha: Cikáni (1835)
Máchův popis skalního města Kokořínského dolu by i dnes pro některé návštěvníky mohl být aktuální. Alespoň v některých částech. Přece jen žijeme v 21. století a při cestách do přírody jsme vybaveni mapami nebo spíše mapovými aplikacemi, GPS přístroji apod. Přesto skály dokážou i nyní zařídit, že najdete místa, na která jsou výdobytky doby krátké. Lesnatá krajina centrálního Kokořínska vypadá z pohledu dnešního turisty na první pohled jako člověkem nedotknutá, mimo značené cesty pro mnohé i divočina. Poslední dobou se pískovcová skalní města těší zvýšenému zájmu odborníků. V souvislosti s tím odborná veřejnost stále častěji zmiňuje heslo mezolit. Paradoxně tak dnes známe pravěkou minulost skalních oblastí víc než minulost středověkou a někdy i novověkou.
