Srdečně vás zveme na výstavu Afrika Jana Jeníka – fotografie tropického lesa, savan a mangrovů z východní Afriky 1964–1967.
Výstavu si můžete prohlédnout od 1. do 31. května 2022 v Literární kavárně v 1. patře knihkupectví Academia, Václavské nám. 34, Praha 1.
Ing. Jan Jeník, CSc., dr. h. c. (6. 1. 1929 – 13. 2. 2022), profesor Univerzity Karlovy a České zemědělské univerzity, vědecký pracovník Botanického ústavu Akademie věd ČR, laureát ceny UNESCO Sultána Qaboose, významný lesník, geobotanik, pedagog, ekolog, nositel mnoha českých i mezinárodních ocenění.
Přestože prof. Jeník strávil v tropických zemích jen malou část života, jsou práce vzešlé z jeho výzkumných pobytů v tropech známé a dodnes ceněné. Věnoval se studiu tropického lesa a jeho struktuře. V Africe prožil čtyři roky jako hostující docent na univerzitách v Ghaně a Tanzanii (1964–67) a byl členem expedice v Ugandě (1978). Spolu s Alanem Longmanem napsali knihu Tropical forest and its environment a s Johnem Hallem publikovali rozsáhlou fytosociologickou klasifikaci savan na Akkerských plošinách v Ghaně. Na ploše téměř 3 000 km2 popsali a vymapovali 32 typů rostlinných společenstev savan (dvě vegetační třídy, čtyři řády, 8 svazů, 16 asociací a 16 subasociací). Výsledky bádání v Ugandě publikoval s Petrem Vernerem a spolupracovníky v podrobné studii, která odhalila příčiny vymírání antilopy vodušky kob Thomasovy. Spolu s Jarmilou Kubíkovou napsali studie o kořenových systémech tropických stromů. Se spolupracovníky popsal a obhájil novou klasifikaci kořenových systémů, jež později přešla do světových učebnic. Popularizační články o tropickém deštném lese, savanách a mangrovech publikoval Jan Jeník v letech 1973–79 v Živě a staly se na dlouhou dobu vůbec jedinými zdroji celistvých informací o tropických biomech v češtině. Později vyšly dokonce knižně.
Přestože touto výstavou akcentujeme jen tropické angažmá Jana Jeníka, neopomenutelné jsou jeho práce na domácí půdě, v horských pohořích (je autorem teorie anemo-orografických systémů), v oboru globálního životního prostředí a v neposlední řadě jeho pedagogické působení. Je představitelem geobotanické školy, kterou zavedl na Přírodovědecké fakultě UK v Praze.
Dvacítku vystavených panelů s fotografiemi především z Ghany doplňují dva panely s textem Breviáře na cestu, literárním útvarem, který prof. Jeník v číslovaných výtiscích věnoval svým nejnadanějším studentům geobotaniky. Hned v úvodu je předznamenáno, že jde o text „na rozloučenou“, myšleno tehdy na rozloučenou se studiem. Nyní jej lze chápat také ve významu absolutním. Jeho poselství je přesahující a ve zkratce obsahuje základní pilíře Jeníkovy geobotanické školy sui generis.
