Po Vodě a Ohni přichází Vítr. Další ze čtveřice živlů (latinsky elementum, řecky stoicheion), základních složek a prvků světa, které představují nezkrotnou, neovladatelnou, často ničivou, a přesto vysoce tvořivou přírodní sílu. Zatímco země, Gaia, je pramatkou všeho a voda je esenciálním životodárným elementem, stojícím na počátku života, oheň je silou obnovující, tak jako Šiva. Vítr pak všechny tyto tři elementy propojuje. Je ze všech nejproměnlivější, než si jeho přítomnost uvědomíme, už je zase pryč. Vane z minulosti a směřuje do budoucnosti.

Však foukej, foukej větříčku! Je až překvapivé, jak velké množství přírodních procesů závisí na pohybu vzduchu, u mnohých si to ani neuvědomujeme. V atmosféře neustále probíhají děje nejrůznějších měřítek – od zcela nepatrných turbulentních vírů, sotva nadnášejících pylová zrna, až po celoplanetární proudění vzduchu, ovlivňující podnebí a přinášející ničivé cyklony. Spolu se vzduchem se přenášejí energie, voda, kapalné i pevné částice. Prach ze Sahary zúrodní vzdálené mořské pustiny, pasáty přinesou vodu z oceánů nad vyprahlou pevninu. Vzdušnými proudy cestují poslové lásky v podobě pylu i její plody – semena a výtrusy.

Naše odvěká touha ovládnout průhledný vzduch a osedlat neviditelný vítr byla naplněna již Daidalem a Íkarem, prvními vzduchoplavci. Skutečná křídla a schopnost letu si však nezávisle vyvinuly pouze čtyři skupiny živočichů – hmyz, ptakoještěři, ptáci a letouni – a my můžeme jen litovat, že nejsme jedněmi z nich.

Jan Votýpka, autoři článků a redakce