https://ziva.avcr.cz/rss/ Obsah posledního čísla časopisu Živa cs https://ziva.avcr.cz/2026-4/kdyz-chybi-kyslik-anaerobni-protista-a-jejich-syntrofni-symbiozy-ii.htmlAnaerobní eukaryota s hydrogenosomální fermentací musejí udržovat nízký parciální tlak vodíku, jinak se jejich metabolismus zastaví. Tento problém řeší syntrofii, kdy prokaryotičtí symbionti odčerpávají vodík či další produkty. Nejčastějšími symbionty jsou metanogenní archea a síran redukující bakterie, některá eukaryota hostí celé společenstvo symbiontů. Tyto interakce mají i ekologický význam, protože symbionti často produkují metan nebo sulfan. Předchozí díl seriálu Když chybí kyslík: anaerobní protista a jejich syntrofní symbiózy I. (2026, 3) Použitá literatura ČEPIČKA, Ivan, et al. A novel mitochondrion-related organelle and complex endosymbiosis in a rare anaerobic single-celled predator. 2026. Dostupné na https://assets-eu.researchsquare.com/files/rs-8743768/v1_covered_a006aa1e-7e97-4c27-9abc-785e54e7c13d.pdf?c=1777974768 JERLSTRÖM-HULTQVIST, Jon, et al. A unique symbiosome in an anaerobic single-celled eukaryote. Nature Communications, 2024, 15.1: 9726. Dostupné na https://www.nature.com/articles/s41467-024-54102-7 MÉNDEZ-SÁNCHEZ, Daniel, et al. Methanogenic symbionts of anaerobic ciliates are host and habitat specific. The ISME Journal, 2024, 18.1: wrae164. Dostupné na https://academic.oup.com/ismej/article/18/1/wrae164/7737421 PAVLÁTOVÁ, Magdaléna; HANOUSKOVÁ, Pavla; ČEPIČKA, Ivan. Anaeramoeba pumila sp. nov. and Anaeramoeba sp. OCE22C represent two novel types of symbiosis of Anaeramoebae and prokaryotes. Journal of Eukaryotic Microbiology, 2024, 71.1: e13008. Dostupné na https://onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1111/jeu.13008 ROTTEROVÁ, Johana, et al. Anaerobic ciliates as a model group for studying symbioses in oxygen‐depleted environments. Journal of Eukaryotic Microbiology, 2022, 69.5: e12912. Dostupné na https://onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1111/jeu.12912?casa_token=SIIHxuNIGocAAAAA%3A6ZcwPo3X_RvI0X-i1eg01nxBaJLcBPOz-i2NctLBMeEp4TOB8o4Ii_e2y57KTYMuowtu8WM0uL44tOF_20421709 https://ziva.avcr.cz/2026-4/novy-ordovicky-clenovec-z-prazskeho-metra.htmlPři stavbě pražského metra D byla objevena zkamenělina nového druhu prvohorního členovce pojmenovaného Soomaspis labutai. Jeho nejbližší známý příbuzný, S. splendida, pochází z Jižní Afriky. Nový nález ukazuje, že rod Soomaspis byl rozšířen podél značné části pobřeží Gondwany a jeho zástupci přežili klimatické změny spojené s hromadným vymíráním na konci ordoviku. K dalšímu čtení v Živě Ordovický vzestup a pád (2021, 5) Unikátní okna do prvohor I. Kambrická lagerstätten (2022, 2) Unikátní okna do prvohor II. Ordovická lagerstätten (2022, 3) Použitá literatura BICKNELL, Russell DC, et al. Novel evidence for the youngest Naraoia and a reassessment of naraoiid paleobiogeography. Fossil Record, 2025, 28.1: 115-124. BOND, Andrew D.; EDGECOMBE, Gregory D. Phylogenetic response of naraoiid arthropods to early–middle Cambrian environmental change. Palaeontology, 2021, 64.1: 161-177. BUDIL, Petr; FATKA, Oldřich; BRUTHANSOVÁ, Jana. Trilobite fauna of the Šárka Formation at Praha–Červený vrch Hill (Ordovician, Barrandian area, Czech Republic). Bulletin of Geosciences, 2003, 78.2: 113-117. FORTEY, R. A.; THERON, J. N. A new Ordovician arthropod, Soomaspis, and the agnostid problem. Palaeontology, 1994, 37.4: 841-862. LAIBL, Lukáš, et al. A new species of Soomaspis (Naraoiidae) from the Upper Ordovician of Bohemia. Bulletin of Geosciences, 2026, 101.1: 83-91. PÉREZ-PERIS, Francesc, et al. A new nektaspid euarthropod from the Lower Ordovician strata of Morocco. Geological Magazine, 2021, 158.3: 509-517. VANNIER, Jean; CHEN, Jun‐yuan. Digestive system and feeding mode in Cambrian naraoiid arthropods. Lethaia, 2002, 35.2: 107-120.20421710 https://ziva.avcr.cz/2026-4/zemske-klima-pod-taktovkou-kosmickeho-rytmu.htmlČlánek shrnuje přínos Milutina Milankoviće (1879–1958), který matematicky popsal vliv změn oběžné dráhy Země (excentricity, sklonu osy a precese) na střídání dob ledových. Ačkoli byla jeho teorie zpočátku přijata skepticky, v 70. letech ji definitivně potvrdily analýzy hlubokomořských sedimentů a ledovcových jader. Tyto takzvané Milankovićovy cykly prokazatelně řídí zemské klima napříč geologickou historií. K dalšímu čtení v Živě Mladší paleozoikum: od močálů k polopouštím (2021, 5) Použité zdroje obrázků OPLUŠTIL, Stanislav; ZAJÍC, Jaroslav; SVOBODA, Jiří. Pralesy a jezera mladších prvohor: Když uhlí bylo ještě zelené. Academia, 2022. WU, Huaichun, et al. Time-calibrated Milankovitch cycles for the late Permian. Nature Communications, 2013, 4.1: 2452. https://www.nature.com/articles/ncomms345220421711 https://ziva.avcr.cz/2026-4/arktida-roztavajici-svet-4-vzkvetajici-tundra.htmlPo ústupu posledních ledovců před 11 700 lety se arktická krajina změnila z ledové pustiny v pestrou tundru. Rostliny sem přicházely z různých částí Eurasie a Severní Ameriky, šířily se větrem, po mořském ledu i s pomocí živočichů. Dnešní arktická vegetace je výsledkem tisíciletí migrací, ekologických proměn a pozoruhodných adaptací na chlad, permafrost a krátké léto. Další díly seriálu 1. Od Tordesillaské smlouvy ke Svalbardské smlouvě (2026, 1) 2. Zrození severopolární oblasti (2026, 2) 3. Vstříc mořskému zámrzu a ledovým štítům severu (2026, 3) Seznam použité literatury najdete v PDF formátu ke stažení níže, pod obrazovou galerií.20421712 https://ziva.avcr.cz/2026-4/studentuv-pruvodce-kapkou-vody-iv-priklady-vzorku.htmlTento rok v Živě přinášíme ukázky ze Studentova průvodce kapkou vody, nového atlasu mikroorganismů určeného především pro výuku na základních a středních školách. V prvním dílu jsme se věnovali sinicím a řasám, ve druhém hetero trofním prvokům a ve třetím houbám, rostlinám a živočichům. Sérii nyní uzavíráme pohledem na to, jak mohou skutečné vzorky společenstev vypadat pod mikroskopem. Tato část je zároveň závěrečnou kapitolou Průvodce. Pomocí příkladů vzorků jsme chtěli zprostředkovat alespoň malý náhled do reálného mikrosvěta. Má to hned několik výhod – organismy lze lépe porovnávat podle velikosti, protože v taxonomické části Průvodce jsou ve společném měřítku vždy pouze jednotlivé strany. Zároveň si čtenář udělá představu, které organismy se mohou v přírodě vyskytovat společně. Je však dobré mít na paměti, že každé vodní těleso je trochu jiné. Do jeho podoby vstupuje obrovské množství proměnných, a proto je potřeba brát tyto ukázky především jako ilustrativní pohled do možné reality. Kompletní vydání i jednotlivé grafiky najdete volně ke stažení na webové stránce Živy (záložka Pro pedagogy a studenty). Další díly seriálu I. Řasy a sinice (2026, 1) II. Heterotrofní protista (2026, 2) III. Houby, rostliny a živočichové (2026, 3)20421713 https://ziva.avcr.cz/2026-4/horec-brvity-rostlina-roku-2026.htmlHořec brvitý (Gentianopsis ciliata) byl vybrán Českou botanickou společností za rostlinu roku 2026. Článek je věnován nejen tomuto druhu, ale také dalším hořcům. Představuje význam modrých barviv v jejich květech, dále se zaměřuje na obsah léčivých látek a příbuzenské vztahy rodu Gentianopsis. Přináší také informace o aktivitách spojených s vyhlášením rostliny roku. Internetové odkazy uvedené v článku Mapování hořečku brvitého na portále iNaturalist https://www.inaturalist.org/projects/mapovani-horce-brviteho Informace o akcích vztahujících se k rostlině roku na webu České botanické společnosti https://botanospol.cz/cs/rostlina_roku-2026 Pozvánky na další akce zaměřené na naše hořce a hořečky najdete také na webu Českého svazu ochránců přírody k Roku hořců https://rokhorcu.cz K dalšímu čtení v Živě – seriál Hoře, hořce, hořečky I. Hořečky v České republice dříve a dnes (2013, 2) II. Přežije v Čechách hořeček český? (2013, 4) III. Hořeček drsný Sturmův – němá oběť odsunu (2013, 5) IV. Světoobčan hořeček nahořklý (2014, 1) V. Hořký osud hořepníků (2014, 2) VI. Hořká chutná (2014, 3) VII. Hořcově modrá (2014, 4) Seznam použité literatury najdete v PDF formátu ke stažení níže, pod obrazovou galerií.20421714 https://ziva.avcr.cz/2026-4/o-sukcesi-a-jejim-vyuziti-v-ekologii-obnovy-iv-vse-se-meni-panta-rhei.htmlPředchozí díly byly věnovány sukcesním sériím, které běží od začátku po nějaké silné disturbanci. Tento díl se věnuje některým na první pohled méně nápadným změnám ve zdánlivě trvalých společenstvech, konkrétně v lesích, travinných ekosystémech a mokřadech. Změny většinou nejsou příliš optimistické – mimo jiné ustupují konkurenčně slabé, často ohrožené druhy, naopak se více uplatňují generalisti náročnější na živiny. Další díly seriálu I. Vývoj sukcesní teorie (2026, 1) II. Příklady sukcesních sérií od nás (2026, 2) III. Příklady sukcesních sérií ze světa (2026, 3) K dalšímu čtení v Živě Jak reagují teplomilné travinné porosty v Českém krasu na suché roky? (2023, 2) Více či méně skryté změny lučního porostu (2024, 1) Nařízení Evropské unie o obnově přírody: mírný pokrok v mezích zákona? (2024, 1) Ochrana a/nebo obnova přírody: 2024 – rok posunu v Evropské unii? (2024, 1) Seznam použité literatury najdete v PDF formátu ke stažení níže, pod obrazovou galerií.20421715 https://ziva.avcr.cz/2026-4/krajina-moren-na-severovychode-polska-2-skryta-stanoviste-reliktu.htmlČlenitá krajina jezer a ledovcových morén severovýchodního Polska si dodnes uchovala relativně přírodní charakter. Oproti ostatním polským nížinám přeměněným zemědělstvím a moderním lesnictvím je výrazně lesnatější a méně intenzivně obhospodařovaná. Druhý díl ukazuje příklady dynamického reliéfu dokumentující pozůstatky zalednění, a také stanoviště s pozůstatky biotopů reliktních organismů, např. vlhké lesy s pralesními houbami. Předchozí díl seriálu 1. Postglaciální vegetace (2026, 2) K dalšímu čtení v Živě Zaujalo nás: Vlastnosti povodí určují fotosyntetickou charakteristiku ponořených vodních rostlin (2020, 3) Obrovské tlející kmeny – domy plné hub (2025, 1) Lidar: světlo, které odhaluje skrytou tvář krajiny (2025, 5) Proměny vegetace a prostředí v Podunajské nížině od konce poslední doby ledové (2026, 2) Seznam použité literatury najdete v PDF formátu ke stažení níže, pod obrazovou galerií.20421716 https://ziva.avcr.cz/2026-4/vysledky-vyzkumu-biodiverzity-spaleniste-v-ceskem-svycarsku.htmlZkoumali jsme dopad požáru z roku 2022 v národním parku České Švýcarsko na biodiverzitu hmyzu i jiných taxonů, a to v borových a bukových lesích, které jsme srovnali s nespálenými porosty. Výsledky ukázaly, že oheň může zvýšit diverzitu, ale také mění společenstva a jejich funkční složení. Oheň otevřel prostor pro mnoho ohrožených živočichů, kteří ale s postupným zarůstáním již mizí. K dalšímu čtení v Živě Kdo je v pasti, aneb problémy sběru terénních dat o hmyzu (2015, 6) Akustické mapování savců pomocí stacionárních diktafonů (2018, 2) Borovice, bory a požáry (2023, 5) Pyrofilní hmyz – milovníci ohně, kouře a spálenišť (2023, 5) Faktory vzniku a šíření požáru v Českém Švýcarsku v roce 2022 (2023, 5) Umíme zacházet s ohněm? (2023, 5) Proč hmyz létá ke světlu: od instinktu k omylu (2026, 3) Chytání hmyzu na světlo: fascinující okno do nočního světa (2026, 3) Seznam použité literatury najdete v PDF formátu ke stažení níže, pod obrazovou galerií.20421717 https://ziva.avcr.cz/2026-4/mohou-parazitoidi-prispet-k-ochrane-modrasku.htmlDruhově specifičtí parazitoidi jsou dobrými indikačními druhy zachovalosti lokalit, ale v ochraně přírody se z důvodu obtížné diagnostiky a nedostatku odborníků zatím nevyužívají. Při monitoringu a záchranných programech modrásků rodu Phengaris je možné využít přítomnost lumků rodu Neotypus, kteří se dají snadno poznat v terénu. Lokalita s lumky má vyšší ochranářskou hodnotu a měla by být přednostně zařazena do plánu péče. Použitá literatura BENEŠ, Jiří; KONVIČKA, Martin. Hesperioidea a Papilionoidea (denní motýli). Pp. 206–211. In: Hejda R., Farkač J. & Chobot K. (eds.), Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species of the Czech Republic. Invertebrates. Příroda, 2017, 36: 1–612. SLEPICA, Martin, et al. Regionální akční plán pro modráska černoskvrnného (Phengaris arion) ve východních Čechách a na Českomoravské vrchovině, s. 12–13. In: LAŠTŮVKA Zdeněk; ŠEFROVÁ, Hana (eds). XV. lepidopterologické kolokvium. Program a sborník abstraktů z konference 29. ledna 2026. MENDELU v Brně, Brno, 24 s. YU, Dicky Sick Ki; ACHTERBERG, Kees van; HORSTMANN, Klaus. Taxapad 2016. Ichneumonoidea 2015. (Biological and taxonomical information). Taxapad Interactive Catalogue Database on flash-drive, Nepean, Ottawa. Články v Živě věnované modráskům rodu Phengaris: Pech P., Horák J.: Fascinující těžkost soužití našich specializovaných modrásků s mravenci (Živa 2017, 6) Spitzer L., Beneš J., Konvička M.: Valašská krajina a modrásek černoskvrnný (Živa 2011, 4) Křenová Z., Janda M., Pech P.: Modrásci rodu Maculinea: ohrožení motýli se zvláštní ekologií (Živa, 2002, 4)20421718 https://ziva.avcr.cz/2026-4/biologicke-invaze-ve-sladkovodnim-prostredi-v-indonesii.htmlIndonésie je největším ostrovním státem na světě a její druhová rozmanitost je obrovská. V současné době však čelí mnoha hrozbám ze strany člověka. Mezi ty hlavní se řadí zavlékání a šíření nepůvodních druhů rostlin a živočichů, které se projevují invazně. Tento příspěvek pojednává o sladkovodním prostředí Indonésie a o vybraných invazních druzích včetně rizik, která tyto druhy pro přírodu Indonésie představují. K dalšímu čtení v Živě Biologické invaze a paraziti – příběh raků a račího moru (2013, 1) Environmentální a hospodářské důsledky rostlinných invazí (2018, 5) Seznam použité literatury najdete v PDF formátu ke stažení níže, pod obrazovou galerií.20421719 https://ziva.avcr.cz/2026-4/ctyri-druhy-ziraf-co-to-znamena-pro-ochranu-prirody.htmlŽirafa, která byla historicky považována za jediný druh (Giraffa camelopardalis) s 9 poddruhy, je stále předmětem vědecké debaty. Nedávný genomický výzkum podporuje hypotézu, že existují čtyři druhy žiraf (Giraffa spp.), z nichž každý je geneticky odlišný. Toto označení by měly používat multilaterální environmentální dohody, např. Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES). Vzhledem k rostoucí poptávce po produktech z žiraf, jako jsou kůže nebo kostěné výrobky, na mezinárodních trzích, je jako jediný druh od roku 2019 zařazen do přílohy II CITES. To vyžaduje, aby vyvážející země prokázaly, že jakýkoli obchod s živými zvířaty a produkty nebude mít škodlivý vliv na populace volně žijících živočichů. V roce 2025 respektovaná Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN) přijala revidovanou taxonomii. Tento přístup tak může vést národní i mezinárodní politiku ochrany přírody a zlepšuje řízení populací žiraf v celém jejich areálu rozšíření. Populace žiraf zaznamenaly prudký pokles, a to pouze v letech 1985–2015 zhruba o 30 % až 40 %. Pokles, často označovaný jako „tiché vymírání“, byl způsoben vážnou ztrátou přirozeného prostředí, komerčním pytláctvím, konflikty mezi lidmi a divokými zvířaty i dopady změny klimatu. Po letech poklesu však čtyři hlavní populace žiraf na kontinentu vykazují známky oživení. K dalšímu čtení v Živě Tygr indický na vzestupu – lekce z ochrany největší kočkovité šelmy (2022, 3) Internetový odkaz z článku Systém GiraffeSpotter https://giraffespotter.org Seznam použité literatury najdete v PDF formátu ke stažení níže, pod obrazovou galerií.20421720 https://ziva.avcr.cz/2026-4/neziva-priroda-chko-kokorinsko-machuv-kraj.htmlÚzemí CHKO Kokořínsko – Máchův kraj patří mezi oblasti, kde se v období svrchní křídy usazovaly mělkomořské sedimenty s převahou pískových zrn. Přes 200 m mocné pískovcové těleso, které přitom vzniklo, bylo v pokřídovém období tektonicky porušené a na mnoha místech proniknuté vulkanickými horninami. V pliocénu a pleistocénu došlo k modelaci krajiny, kde se do strukturních plošin s vulkanickými suky zařezávají kaňonovitá údolí, lemovaná několika patry pískovcových skal nad sebou. Vznikly zde skalní dutiny a jeskyně mnoha typů, skalní brány, izolované skalní věže a skalní hřiby. Typická je vysoká pestrost tvarů skalního mikroreliéfu (škrapy, voštiny) a specifických tvarů podmíněných proželezněním a prokřemeněním pískovce. Seznam použité literatury najdete v PDF formátu ke stažení níže, pod obrazovou galerií.20421721 https://ziva.avcr.cz/2026-4/pametnici-doby-ledove-aneb-glacialni-relikty-v-chko-kokorinsko-machuv-kraj.htmlČlánek je zaměřen na představení vybraných vzácných druhů rostlin nacházejících se v CHKO Kokořínsko – Máchův kraj, které jsou považované za relikty poslední doby ledové. Úvodem jsou popsána zajímavá a nadregionálně významná stanoviště Máchova kraje, která umožňují dlouhodobou existenci unikátních druhů. Prostřední část je věnována samotným druhům, jako je např. popelivka sibiřská (Ligularia sibirica) nebo kohátka kalíškatá (Tofieldia calyculata). Na závěr je zhodnocen obecný trend vývoje populací reliktních druhů a jeho pravděpodobné důvody a současně jsou nastíněny možnosti jejich podpory. K dalšímu čtení v Živě Ekosystémy Sibiře: analogie zaniklé přírody střední Evropy (2012, 4) Jak může současná věda přispět k praktické druhové ochraně rostlin? Příběh kohátky kalíškaté (2021, 4) Zlaté květy z chladné minulosti Evropy: popelivka sibiřská (2026, 4) Jeřábi v kraji Karla Hynka Máchy (2026, 4) Použitá literatura MEDUNA, Petr; SÁDLO, Jiří. Bezdězsko-Dokesko, krajina mezi odolností a stagnací. Ekolist, 2010. dostupné na https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/bezdezsko-dokesko-krajina-mezi-odolnosti-a-stagnaci-220421722 https://ziva.avcr.cz/2026-4/zlate-kvety-z-chladne-minulosti-evropy-popelivka-sibirska.htmlPopelivka sibiřská (Ligularia sibirica) je vzácná mokřadní rostlina, která ve střední Evropě přežívá na izolovaných slatiništích a prameništích. Její výskyt je dnes ohrožen vysycháním krajiny, změnami vodního režimu, zarůstáním stanovišť i ústupem tradičního hospodaření. Článek představuje ekologii, rozšíření, genetickou variabilitu i současné možnosti ochrany tohoto kriticky ohroženého druhu a jeho cenných slatiništních biotopů. K dalšímu čtení v Živě Zápřednice jedovatá – evropský pavouk roku 2023 – a další druhy zápřednic (2023, 3) Pamětníci doby ledové aneb Glaciální relikty v CHKO Kokořínsko – Máchův kraj (2026, 4) Použitá literatura HEINKEN-ŠMÍDOVÁ, Anna; MÜNZBERGOVÁ, Zuzana. Population dynamics of the endangered, long-lived perennial species, Ligularia sibirica. Folia Geobotanica, 2012, 47.2: 193-214. https://doi.org/10.1007/s12224-011-9116-7 HENDRYCH, Radovan. Poznatky o druhu Ligularia sibirica v Čechách. Preslia, 2003, 75.1: 39–69. ILVES, Aigi, et al. Genetic variability, population size and reproduction potential in Ligularia sibirica (L.) populations in Estonia. Conservation Genetics, 2013, 14.3: 661-669. KOBIV, Yuriy; DANYLYK, Ivan. Distribution and conservation status of Ligularia sibirica (Asteraceae) in Europe, with special reference to Ukraine. Ukrainian Botanical Journal, 2025, 82.2: 98-114. https://doi.org/10.15407/ukrbotj82.02.098 MANOLE, Anca, et al. Seed banking for long-term conservation of glacial relict Ligularia sibirica (L.) Cass. AgroLife Scientific Journal, 2019, 8.2. OLACZEK, Romuald. Ligularia sibirica (L.) Cass., Języczka syberyjska. W: Sudnik Wójcikowska B., Werblan-Jakubiec H. (red.) 2004. Gatunki roślin. Poradniki ochrony siedlisk i gatunków Natura 2000 – podręcznik matodyczny. 2004, 9: 140–144. Ministerstwo Środowiska, Warszawa. PERZANOWSKA, Joanna (ed). Monitoring gatunków roślin: przewodnik metodyczny. Główny Inspektorat Ochrony Środowiska, 2012. SLAVÍK, Bohumil. Ligularia Cass. – Popelivka. In SLAVÍK, Bohumil a ŠTĚPÁNKOVÁ, Jitka. Květena České republiky. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1161-7. ŠMÍDOVÁ, Anna; MÜNZBERGOVÁ, Zuzana; PLAČKOVÁ, Ivana. Genetic diversity of a relict plant species, Ligularia sibirica (L.) Cass.(Asteraceae). Flora-Morphology, Distribution, Functional Ecology of Plants, 2011, 206.2: 151-157. https://doi.org/10.1016/j.flora.2010.03.00320421723 https://ziva.avcr.cz/2026-4/mekkysi-mokradu-kokorinska-a-machova-kraje.htmlChráněná krajinná oblast Kokořínsko – Máchův kraj neleží v území, které by hned na první pohled lákalo milovníky mokřadů, přesto se zde nacházejí. Rozlohou průměrná CHKO se může pyšnit hned několika mezinárodně vý znamnými mokřady ve smyslu Ramsarské úmluvy. Prvním je Novozámecký a Břehyňský rybník, který byl později rozšířen o další navazující území (např. Hradčanské rybníky a Jestřebské slatiny) a Mokřady Liběchovky a Pšovky. Nově k nim brzy přibude i Ploučnice, klikatící se na severu CHKO. Všechna tato tři území hostí unikátní faunu bezobratlých živočichů a měkkýši nejsou výjimkou. K dalšímu čtení v Živě Rozhovor s Vojenem Ložkem u příležitosti jeho 90. narozenin (2015, 5) Odkazy Vojena Ložka (2020, 5) Ztracený šneků ráj (2020, 5)20421724 https://ziva.avcr.cz/2026-4/vzestup-a-pad-raku-na-kokorinsku.htmlV CHKO Kokořínsko – Máchův kraj se vyskytují tři druhy raků: rak říční (Astacus astacus), r. bahenní (Pontastacus leptodactylus) a r. pruhovaný (Faxonius limosus, dříve Orconectes). Důsledkem introdukce severoamerického raka pruhovaného do Pšovky byly dvě vlny račího moru (v letech 1998–99 a znovu okolo roku 2021), po nichž došlo prakticky k vyhynutí obou evropských druhů v tomto toku. V Liběchovce se podařilo z přenesených jedinců založit záložní populaci raka říčního. Raci se v CHKO vyskytují i na dalších místech. K dalšímu čtení v Živě Biologické invaze a paraziti – příběh raků a račího moru (2013, 1)20421726 https://ziva.avcr.cz/2026-4/jerabi-v-kraji-karla-hynka-machy.htmlJeřáb popelavý (Grus grus) začal novodobě v České republice hnízdit od 80. let 20. století. Od nálezu prvního hnízda na Českolipsku v roce 1989 vzrostl počet párů v regionu na 25, v ČR na 220 při monitoringu v roce 2023. Po vyhnízdění odlétají jeřábi nejprve na sever do Německa, odtud pak na zimoviště v jihozápadní Evropě nebo se vrací zpět a zimují v České republice. Ohrožuje je vysychání mokřadů a predace především liškou. Jejich výzkumem a ochranou se zabývá projekt Jeřábí život. K dalšímu čtení v Živě Velké jeřábí putování aneb Zpráva o migraci jeřábů (2016, 6) Dosavadní příběh jedné rodiny orlů mořských na jižní Moravě (2026, 1)20421727 https://ziva.avcr.cz/2026-4/lide-ve-skalach-pravek-kokorinska.htmlSkalní oblasti Čech díky výplním zachovaným pod skalními převisy obsahují unikátní archivy, které obsahují stopy vývoje přírody i lidské kultury posledních 15 tisíc let. Kokořínsko není výjimkou a jako jedna z největších a nejrozmanitějších pískovcových oblastí obsahuje nepřeberné množství lokalit pokrývajících úsek od paleolitu až po dnešek. Díky dochovaným uhlíkům, makrozbytkům a zbytkům fauny pak můžeme rekonstruovat i proměny přírody, která člověka doprovázela. Úvodní část článku v kulérové příloze čísla Lidé ve skalách. Pravěk Kokořínska – úvodem K dalšímu čtení v Živě Stali se poslední lovci střední Evropy prvními zemědělci? (2016, 5) Člověk, ohně pán (2023, 5) Použitá literatura SVOBODA, Jiří. Mezolit severních Čech. Komplexní výzkum skalních převisů na Českolipsku a Děčínsku, 1978-2003. ČR: Archeologický ústav AV ČR Brno, Národní park České Švýcarsko, Oblastní muzeum Děčín, 2003. Dolnověstonické studie 9. ISBN 80-86023-52-4. SVOBODA, Jiří. (ed.). Mezolit severních Čech II. Komplexní výzkum skalních převisů na Českolipsku a Děčínsku, 2003–2015. Archeologický ústav AV ČR Brno, 2017. Dolnověstonické studie 22. ISBN 978-80-7524-005-7. POKORNÝ, Petr a ŠÍDA, Petr. Hinterland: archeologie severočeských pískovcových krajin. Praha: Kodudek, 2025. ISBN 978-80-909177-8-1.20421728 https://ziva.avcr.cz/2026-4/editorial-pulstoleti-chko-kokorinsko-machuv-kraj.html20421729 https://ziva.avcr.cz/2026-4/50-let-chko-polomene-hory-nad-geomorfologickym-pojmem-zvitezilo-turisticke-kokorinsko.htmlNázev Polomené hory mohl být na místě pro výročí 50 let existence chráněné krajinné oblasti Kokořínsko – Máchův kraj v případě, že připravovaná CHKO na pomezí Středočeského a tehdejšího Severočeského kraje by si zachovala název podle původního návrhu. Impulzem z roku 1962 k přípravě CHKO bylo hodnocení rozsáhlé „státní přírodní a krajinné rezervace Kokořínský důl“, vyhlášené již v roce 1953 na výměře více než 20 km2, se závěrem doporučujícím chráněné území rozšířit a změnit jeho zařazení na chráněnou krajinnou oblast a místo rezervace vyhlásit několik maloplošných chráněných území v té době používaných kategorií (téměř všechny návrhy se nacházely na území naštěstí přeživší rezervace Kokořínský důl). V roce 1967 je již státní ochranou přírody připravován návrh CHKO Polomené hory. Více také na webové stránce CHKO Kokořínsko – Máchův kraj https://kokorinsko.aopk.gov.cz20421730 https://ziva.avcr.cz/2026-4/zivot-ve-skalach-kokorinska.htmlUprostřed úrodné roviny leží hluboké, ouzké, na mnoho však mil dlouhé údolí. Cestující rozlehlou rovinou nenaděje se před sebou ležícího dolu; až najednou, přišed na okraj jeho a uleknutý zastaviv krok, jako by náhle se před ním rozstoupila země, hluboko pod sebou spatřuje vrcholky temných jedlí a sem tam mezi skalami jednotlivé chatrče. Po obou sice stranách údolí toho strmí vysoké skály, leč nicméně jsou si obě strany velmi nepodobné. Karel Hynek Mácha: Cikáni (1835) Máchův popis skalního města Kokořínského dolu by i dnes pro některé návštěvníky mohl být aktuální. Alespoň v některých částech. Přece jen žijeme v 21. století a při cestách do přírody jsme vybaveni mapami nebo spíše mapovými aplikacemi, GPS přístroji apod. Přesto skály dokážou i nyní zařídit, že najdete místa, na která jsou výdobytky doby krátké. Lesnatá krajina centrálního Kokořínska vypadá z pohledu dnešního turisty na první pohled jako člověkem nedotknutá, mimo značené cesty pro mnohé i divočina. Poslední dobou se pískovcová skalní města těší zvýšenému zájmu odborníků. V souvislosti s tím odborná veřejnost stále častěji zmiňuje heslo mezolit. Paradoxně tak dnes známe pravěkou minulost skalních oblastí víc než minulost středověkou a někdy i novověkou. Použitá literatura BERNAU, Friedrich; BEZIRGS-LEHRERVEREINE, Dauba-Wegstädtler. Der politische Bezirk Dauba: umfassend die Berichtsbezirke Dauba und Wegstädtl: eine Haimatskunde für Haus und Schule unter Mitwirkung der Bezirkslehrerschaft. (No Title), 1888. ČERVENKA, Karel. Památky města Mšena. V Praze: K. Červenka, 1878. NOVÝ, Petr. The Kostelec road to Dubá. The testimony of old roads. Online. Historická geografie. 2023, roč. 49, č. 2, s. 231-248. ISSN 0323-0988. NOVÝ, Petr. Cesta ze Mšena do Dubé: příspěvek k problematice dochování a podoby středověkých cest v okolí Mšena na Kokořínsku. Confluens. 2025, s. 12-32. ISBN 978-80-907644-6-0. ISSN 1801-7266. PODROUŽEK, Kamil. Člověk a pískovec: tři případové studie osídlení pískovců s teoretickým úvodem o metodě formální analýzy archeologizovaných staveb. Acta Universitatis Purkynianae Facultatis philosophicae. Studia historica. Ústí nad Labem: Scriptorium, 2018. ISBN 978-80-7414-384-7.20421731 https://ziva.avcr.cz/2026-4/kokorinsko-druhy-domov-eduarda-storcha.htmlPokrokový učitel a reformátor Eduard Štorch (10. dubna 1877 – 25. června 1956), oblíbený autor povídek a románů pro děti a mládež odehrávajících se v pravěku, byl rovněž zapáleným skautem, neúnavným organizátorem, cestovatelem a v neposlední řadě amatérským archeologem a sběratelem. Na počátku 20. století zachránil zejména z pražských cihelen a dalších lokalit řadu významných archeologických nálezů, které se mu pak staly inspirací při psaní dobrodružných příběhů. Jeho knihy zpopularizovaly pravěk a nadchly pro archeologii celé generace budoucích vědců. Proč je však připomínán na Mělnicku a proč je po něm pojmenována ulice Štorchova stezka na Mělníku? Kde se vůbec vzala jeho láska ke Kokořínsku, které označil za svůj druhý domov? K dalšímu čtení v Živě Jindřich Matiegka (1862–1941) (2016, 5) Použitá literatura Archiv Literárního archivu Památníku národního písemnictví, fond Eduard Štorch KAKÁČ, Bohumil. Kdo byl Eduard Štorch. Praha: Albatros, 1986. LINDA, Jaromír; HALÍŘOVÁ, Martina (eds.). Učitelé a archeologie. Praha: Národní pedagogické muzeum a knihovna J.A. Komenského, 2023. LINDA, Jaromír; KOSTRHUN, Petr; KRÁSNÝ, Filip. Dvojí Lobeč Eduarda Štorcha. In: LINDA, Jaromír, et al. Nejen lovec mamutů. K poctě Eduardu Štorchovi. Studie Centra kulturní antropologie 9, Brno, 2025 SKLENÁŘ, Karel. Bohové, hroby a učitelé: cesty českých spisovatelů do pravěku. Praha: Libri, 2003. ISBN 80-7277-158-2. VÉLOVÁ, Lucie; MAŠEK, Petr; et al. Pravěká dobrodružství Eduarda Štorcha. Průvodce výstavou. Praha, 202520421732 https://ziva.avcr.cz/2026-4/lide-ve-skalach-pravek-kokorinska-uvodem.htmlKokořínsko patří mezi nejrozsáhlejší, nejníže a nejjižněji položené a také nejvariabilnější skalní oblasti českých pískovců. Na jihu dosahují skály k Labi a nalezneme zde nízko položený reliéf s denudačními troskami kdysi rozsáhlých skalních plošin, ze kterých trčí osamělé skalní suky a věže. Reliéf dále od Labe na sever je navázaný na severojižní údolí Pšovky, Liběchovky a jejich přítoky. Při pohledu shora skály mizí hluboko v údolích pod námi, kde tvoří mnohdy několik úrovní nad sebou, a přímo se tak nabízí označení skalní města naruby. Dále na severu v okolí Housky se vylupují na svazích a úpatích třetihorních vulkanických kuželů a vytvářejí opět jiný reliéf s velmi starými erozními tvary, jež přecházejí do rozsáhlých deflačních úvalů Dokeska mezi Českou Lípou a Bezdězy, ze kterých ční ojedinělé ohlazené skalky a vyvýšenina Kummerského pohoří. Nejrozsáhlejší skalní výchozy jsou na hranách údolí, z nichž největší vytvořila Ploučnice s jedinečným kaňonem Pekla, a na patách osamocených vulkanických kuželů. Navazující článek v křídové části čísla Lidé ve skalách. Pravěk Kokořínska K dalšímu čtení v Živě Příběh vzestupu a pádu aneb Stručná postglaciální historie našich lesů (2019, 5) Použitá literatura SVOBODA, Jiří. Mezolit severních Čech. Komplexní výzkum skalních převisů na Českolipsku a Děčínsku, 1978-2003. ČR: Archeologický ústav AV ČR Brno, Národní park České Švýcarsko, Oblastní muzeum Děčín, 2003. Dolnověstonické studie 9. ISBN 80-86023-52-4. SVOBODA, Jiří. (ed.). Mezolit severních Čech II. Komplexní výzkum skalních převisů na Českolipsku a Děčínsku, 2003–2015. Archeologický ústav AV ČR Brno, 2017. Dolnověstonické studie 22. ISBN 978-80-7524-005-7. POKORNÝ, Petr a ŠÍDA, Petr. Hinterland: archeologie severočeských pískovcových krajin. Praha: Kodudek, 2025. ISBN 978-80-909177-8-1.20421733 https://ziva.avcr.cz/2026-4/o-cem-se-ne-mluvi-tramping-a-trampske-campy-na-kokorinsku.htmlTramping na Kokořínsku se v posledních letech stal diskutovaným tématem kvůli sporům, jaká podoba táboření ve volné přírodě je z hlediska ochrany přírody přípustná. Zejména na sociálních sítích zaznívala vyhrocená rétorika o desítkách černých staveb a kriminálním spiknutí „trampské mafie“ prorůstající státem. Celá situace zároveň nabízela příležitost pro reflexi, jak mohou orgány ochrany přírody postupovat v případech, kdy existuje rozpor mezi všeobecně platnými předpisy a dlouhodobou lokální zkušeností, a také zvýraznila význam trampingu jako formy pobytu v přírodě s vlastní kulturní hodnotou. Tento příspěvek by měl sloužit jako základní úvod do problematiky, vzhledem k vyhroceným pozicím některých aktérů je ale nevyhnutelně i polemický. Je psán z pohledu etnologa, který se dlouhodobě zabývá historií trampingu, zapojil se do veřejné debaty o Kokořínsku včetně některých jednání příslušné odborné skupiny v roce 2025 a řadu účastníků sporu zná osobně. Autor má zároveň jako člen trampské osady Tuláci podzemí i jistou přímou zkušenost s trampingem, byť by asi bylo záhodno zdůraznit, že na Kokořínsko nejezdí pravidelně a žádný camp tam neprovozuje. Seznam literatury a doporučených zdrojů najdete v PDF formátu ke stažení níže.20421734 https://ziva.avcr.cz/2026-4/jazykove-toulani-po-kokorinsku.htmlOdkaz na použitý obrázek https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Kratky,_Frantisek_-_Hrad_Kokorin_(ca_1890).jpg K dalšímu čtení v Živě Velká písmena a zkratky v ochraně přírody (2014, 3) Použitá literatura PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: jejich vznik, pův. význam a změny. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1947–1960. ŠRÁMEK, Rudolf; LUTTERER, Ivan a MAJTÁN, Milan. Zeměpisná jména Československa: slovník vybraných zeměpisných jmen s výkladem jejich původu a historického vývoje. Malé encyklopedie. Praha: Mladá fronta, 1982. LUTTERER, Ivan; ŠRÁMEK, Rudolf. Zeměpisná jména v Čechách na Moravě a ve Slezsku, 2. vyd. Tobiáš 2004 JANÁČ, Marek; TUMLÍŘ, Pavel a HARVALÍK, Milan. Divnopis: proč se to tak jmenuje? Praha: Radioservis, 2008. ISBN 978-80-86212-61-6. KOTÍK, Antonín. Naše příjmení (nákladem vlastním, Praha 1894) MOLDANOVÁ, Dobrava. Naše příjmení, Agentura Pankrác, Praha 2004 (2. vydání) Elektronické zdroje Internetová jazyková příručka (http://prirucka.ujc.cas.cz), kapitola Tvoření přídavných jmen od jmen zeměpisných Vokabulář webový https://vokabular.ujc.cas.cz/ Kde jsme https://www.kdejsme.cz/prijmeni/Kokora/hustota/#google_vignette Slovník afixů https://www.slovnikafixu.cz/heslar/-ovec Český národní korpus https://kontext.korpus.cz/ Vladimír Šmilauer: Výklady slov, Naše řeč, ročník 24 (1940), číslo 2, s. 53–56 http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=3455 Poznámky prof. Strejčka k článku České názvosloví společenských zábav. Naše řeč, ročník 19 (1935), číslo 2, s. 59-60 http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=294220421735 https://ziva.avcr.cz/2026-4/rozhovor-s-rektorem-univerzity-karlovy-jirim-zimou.htmlOd února 2026 je rektorem Univerzity Karlovy analytický chemik a vysokoškolský pedagog prof. RNDr. Jiří Zima, CSc. V letech 2006–12 zastával funkci proděkana pro rozvoj a v letech 2016–24 funkci děkana Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Působí jako profesor analytické chemie a odborník na voltametrické metody a chemometrické přístupy v analýze biologicky aktivních sloučenin. Je autorem více než 200 vědeckých publikací, řešitelem desítek projektů a průvodcem mnoha vědkyň a vědců v začátcích jejich badatelské cesty. Aktivní člen vědeckých rad, oborových komisí i mezinárodních odborných společností. Podporovatel našeho časopisu, mohli jsme se s ním několikrát setkat u příležitosti předávání Cen Živy v Lannově vile. Rozhovor s ním vedl prof. RNDr. Pavel Kovář, CSc., geobotanik, vegetační a krajinný ekolog. V letech 1975–89 byl vědeckým pracovníkem Ústavu krajinné ekologie Československé akademie věd a Botanického ústavu ČSAV, od roku 1990 působil na PřF UK, v současnosti jako „honorary member“. V roce 2000 se stal vedoucím katedry botaniky PřF UK a v letech 2003–09 děkanem PřF UK. Po založení Přírodovědecké fakulty Univerzity Hradec Králové v roce 2010 se podílel na tvorbě jejího přednáškového curricula, končil v roce 2022. Od roku 1993 je členem redakční rady Živy, v letech 1997–2008 byl jejím předsedou.20421736 https://ziva.avcr.cz/2026-4/prvni-udeleni-ceny-jana-krekuleho-na-minisympoziu-ceske-spolecnosti-experimentalni-biologie-rostlin.htmlK dalšímu čtení v Živě K 75. narozeninám Jana Krekule (2006, 6) Rozhovor s Janem Krekulem k jeho osmdesátinám (2011, 6) Jan Krekule – Laudatio 85 (2017, 2) Medaile Učené společnosti ČR udělena Janu Krekulemu (2021, 4) Jan Krekule 90 (2021, 6) Odešel významný rostlinný fyziolog, organizátor a popularizátor vědy Jan Krekule (2023, 1) Afrika Jana Krekuleho I. „V Ghaně jsem strávil nejhezčí léta svého života“ (2025, 1) a II. „Afrika se mi stala druhým domovem“ (2025, 2)20421737 https://ziva.avcr.cz/2026-4/patri-tema-biologickych-invazi-do-skolnich-skamen.htmlJiž od počátku lidské civilizace je edukace a pedagogická činnost obecně základním pilířem rozvoje společnosti a pokroku. Vzdělaná společnost je mimo jiné vnímavější k osvětě, dokáže nahlížet na předloženou problematiku kriticky, hledat souvislosti a vyvozovat argumenty podložené závěry. Pokud však důležitá témata ve výuce absentují, nemá osvěta na čem stavět – posluchačům chybí informační základ, na který by mohli navazovat. Lidé se pak k potřebným informacím dostanou pozdě či vůbec, případně nedokážou odlišit zavádějící nebo přímo mylné zdroje od zdrojů relevantních a validních. Absence důležitých témat s mezioborovým přesahem tak má negativní dopad i na mnohé aspekty spojené s principem dlouhodobé udržitelnosti a ochrany biodiverzity včetně aktuální problematiky biologických invazí. Internetové odkazy uvedené v článku Certifikované metodiky o biologických invazích pro učitele prvního stupně základních škol a druhého stupně základních škol a nižšího stupně víceletých gymnázií jsou volně dostupné na https://invaznidruhy.aopk.gov.cz/vyukove-materialy. Přehled představovaných edukačních her najdete na https://home.czu.cz/patoka/edukacni-hry. K dalšímu čtení v Živě Monotematické číslo věnované biologickým invazím (2018, 5) Použitá literatura PATOKOVÁ, Barbora; PATOKA, Jiří. (2025a) Výuka na základních školách zaměřená na biologické invaze. Biologie Chemie Zeměpis, 2025, 34.1: 16–28. PATOKOVÁ, Barbora; PATOKA, Jiří. (2025b) Téma biologických invazí v učebnicích prvouky a přírodovědy pro první stupeň základních škol v České republice. Envigogika, 2025, 20. 1. PATOKOVÁ, Barbora et al. Biologické invaze v environmentální výuce pro druhý stupeň základních škol a nižší stupeň víceletých gymnázií. Certifikovaná metodika. Praha: ČZU, 2024. PATOKOVÁ, Barbora et al. Biologické invaze v environmentální výuce pro první stupeň základních škol. Certifikovaná metodika. Praha: ČZU, 2023.20421738 https://ziva.avcr.cz/2026-4/ustav-pro-jazyk-cesky-av-cr-slavi-80-let-sve-existence.htmlTextem, který vyšel jako úvodní kapitola brožury Věda kolem nás s názvem Osmdesát let Ústavu pro jazyk český (Academia 2026), připomínáme významné jubileum tohoto akademického pracoviště. Obrázky 2 a 3 laskavě poskytnuty Masarykovým ústavem a Archivem AV ČR, v. v. i. Obr. 2 MÚA, A AV ČR, f. Ústav pro jazyk český ČAVU, k. l. inv. 9, Oznámení prezidentu republiky o zřízení ÚJČ, 21. 5. 1946 Obr. 3 MÚA, A AV ČR, f. Ústav pro jazyk český ČAVU, k. l., inv. 10, Schválení Ústavu pro jazyk český správní komisí ČAVU, 16. 12. 1946 Použitá literatura DVOŘÁČKOVÁ, Věra. Osudy Ústavu pro jazyk český: dějiny ÚJČ ČSAV a jeho předchůdců ve světle archivních pramenů. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, 2011. ISBN 978-80-86496-53-5. MÍŠKOVÁ, Alena; FRANC, Martin a KOSTLÁN, Antonín. Bohemia docta: k historickým kořenům vědy v českých zemích. Historie. Praha: Academia, 2010. ISBN 978-80-200-1809-0. PLESKALOVÁ, Jana. Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky. Lingvistika. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1523-5.20421739 https://ziva.avcr.cz/2026-4/rozhovor-s-josefem-fantou-k-jeho-95-narozeninam-o-ochrane-a-obnove-prirody-i-o-soucasnosti.htmlProf. Ing. Josef Fanta, CSc., se narodil 3. července 1931. Po vystudování tehdejší Lesnické fakulty Českého vysokého učení technického pracoval v lesnické výzkumné stanici v Opočně a poté v Krkonošském národním parku, na jehož založení a dalším rozvoji se významně podílel. Když po ruské okupaci v roce 1968 odmítl podepsat souhlas s tímto mezinárodním zločinem, byl z KRNAP vyhozen a roku 1977 emigroval do Nizozemska, odkud se do vlasti vrátil v roce 2010. Jeho osudy byly popsány podrobně jinde, včetně vlastních vzpomínek, které vyšly knižně (Osudy – Josef Fanta, ekolog lesa a krajiny, Radioservis 2020; blíže v Živě 2020, 5). Před pěti lety vedl s oslavencem podobný narozeninový rozhovor kolega Petr Petřík a hodně mluvili o předchozí i současné Josefově činnosti na poli lesnictví, krajinného plánování a ochrany přírody (Živa 2021, 4). Zde se věnujeme posledním pěti letům a hlavně současnosti. K dalšímu čtení v Živě Josef Fanta osmdesátníkem (2011, 3) Krkonošský národní park – 50 let (2013, 4) Josef Fanta, Petr Petřík (eds.): Jiné klima – jiný les (2022, 2) S Robinem Böhnischem k 60. výročí Krkonošského národního parku (2024, 1) seriál Lesy a lesnictví ve střední Evropě I. Přírodní podmínky pro existenci lesa (2007, 1) II. Z dávné historie využívání lesů (2007, 2) III. Počátky organizovaného hospodářství (2007, 3) IV. Změny ve 20. století (2007, 4) V. Evropská lesnická strategie (2007, 5) VI. Výzva pro české lesnictví (2007, 6)20421740 https://ziva.avcr.cz/2026-4/bez-zastavky-v-osmdesatce-botanika-a-ekologie-marcela-rejmanka.htmlČlánky Marcela Rejmánka v Živě K dalšímu čtení v Živě K 75. narozeninám Marcela (Marka) Rejmánka (2021, 5) Použitá a doporučená literatura DUHOVÁ, E., et al. Příspěvek k fytogeografii české části Vraních hor v Sudetském mezihoří. In: Slavík B. [ed.] Některé fytocenologické problémy Československa. Studie ČSAV, Praha, 1970, 7: 141–162. JURKOVIČ P., REJMÁNEK M. Beitrag zur Erkenntnis der Herpetofauna im böhmischen Teil des Gebirges ‘Vraní hory’ und der anliegenden Niederung (Sudetische Mittelgebirge). Acta Musei Reginae-Hradecensis, ser. sci. Nat. 1969, 9: 147–155. KRAHULEC, František; et al. K 75. narozeninám Marcela (Marka) Rejmánka. Živa, 2021, 69.5: CXLVII–CXLVIII. MEADOWS, Donella H.; MEADOWS, Dennis L.; RANDERS, Jørgen a BEHRENS, William. Meze růstu: zpráva pro projekt řešení tíživé situace lidstva zadaný Římským klubem. Přeložil Bedřich MOLDAN. Environmentální texty. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2026. ISBN 978-80-246-6258-9. PRAUSOVÁ, Romana; DOLEŽAL, Jan; REJMÁNEK, Marcel. Nine decades of major compositional changes in a Central European beech forest protected area. Plant Ecology, 2020, 221.10: 1005-1016. doi: 10.1007/s11258-020-01057-6 PRAUSOVÁ, Romana; DOLEŽAL, Jan; REJMÁNEK, Marcel. Změny druhové diverzity cévnatých rostlin a charakteru vegetace v PR Buky u Vysokého Chvojna v průběhu posledních 90 let. Acta Musei Reginaehradecensis S. A., 2020, 38: 23–44. SOJÁK, Jiří; REJMÁNEK, Marcel; KOVÁŘ, Pavel. Některé naléhavé problémy ochrany přírody. Živa, 1976, 24.4: 122–124.20421741 https://ziva.avcr.cz/2026-4/vaclav-pizl-sedmdesatilety.htmlK dalšímu čtení v Živě Jak je utvářeno tělo žížaly (1996, 2) Co víme o endemické žížale Allolobophora hrabei (2015, 5)20421742 https://ziva.avcr.cz/2026-4/laudatio-lubomir-hanel-sedmdesatilety.htmlČlánky Lubomíra Hanela v Živě K dalšímu čtení v Živě Vzpomínka na Otu Olivu (2013, 6)20421743 https://ziva.avcr.cz/2026-4/cesti-stredoskolaci-opet-mezi-svetovou-elitou-nejlepsi-evropan-je-z-ceske-republiky.htmlVíce na webu 37. mezinárodní biologické olympiády www.ibo2026.lt20421744 https://ziva.avcr.cz/2026-4/vrstvy-pameti-inspirace-zivou-nejen-v-umeni.htmlCitovaný článek v Živě Proč jsou rašeliniště kyselá? (2018, 3)20421745 https://ziva.avcr.cz/2026-4/helmintologicke-dny-nestarnouci-tradice-zrcadli-dynamicky-vyvoj-oboru.htmlTřicet let není v historii vědeckého oboru dlouhá doba. Je to však dostatečně dlouhé období na to, aby se zásadně proměnily otázky, které si vědci kladou, i metody, jimiž na ně hledají odpovědi. Jubilejní 30. ročník Helmintologických dnů, který se letos v květnu uskutečnil na Vysočině, byl proto oslavou tradičního setkání nejen českých a slovenských helmintologů, ale také příležitostí k zamyšlení nad vývojem celého oboru. Literaturu ke konkrétním objevům najdete ke stažení v pdf formátu níže.20421746 https://ziva.avcr.cz/2026-4/jitka-klimesova-tereza-vostradovska-bota-botanika-nebot-kudy-spisovatel-chodi.htmlK dalšímu čtení v Živě Podivuhodné příběhy rostlin: hladýš andělikový na Svitavsku (2005, 2)20421747