https://ziva.avcr.cz/rss/ Obsah posledního čísla časopisu Živa cs https://ziva.avcr.cz/2026-2/leptospiroza-nemoc-kterou-znal-i-jaroslav-foglar.htmlLeptospiróza je horečnaté onemocnění, které způsobují bakterie rodu Leptospira. Přestože se nejvíce vyskytuje v tropickém podnebném pásu, je dobře známé i v České republice, kde má celou řadu přirozených hostitelů (hlodavce, drobné savce). Ti leptospiry vylučují spolu s močí do okolního prostředí, kde se může infikovat člověk. Leptospiróza je ale poměrně dobře léčitelná antibiotiky. K dalšímu čtení v Živě Hantaviry: opomíjená hrozba i v naší republice (2024, 6) 100 let Státního zdravotního ústavu (2025, 6) Použitá literatura BEAUTÉ, Julien, et al. Epidemiology of reported cases of leptospirosis in the EU/EEA, 2010 to 2021. Eurosurveillance, 2024, 29.7: 2300266. FAINE, Solomon. Leptospira and leptospirosis. 1994. Boca Raton. CRC Press. ISBN 0-8493-6994-0. FOGLAR, Jaroslav. Záhada hlavolamu. 1968. Nakladatelství Blok, Brno. 168 – 169. 4. vydání. GUPTA, Radhey S.; MAHMOOD, Sharmeen; ADEOLU, Mobolaji. A phylogenomic and molecular signature based approach for characterization of the phylum Spirochaetes and its major clades: proposal for a taxonomic revision of the phylum. Frontiers in microbiology, 2013, 4: 217. KVIČEROVÁ, Jana et al. Hantaviry: opomíjená hrozba i v naší republice. Živa, 2024, 6: 298–300. LEVETT, P. N. Leptospirosis. Clin Microbiol Rev. 2001, 14.2: 296–326. WHO. Human leptospirosis: guidance for diagnosis, surveillance and control. 2003. Geneva (Switzerland). World Health Organization. ŠEBEK, Zdeněk, ROSICKÝ, Bohumír. On the occurrence, characteristic and sturucture of the focci of leptospirosis in Czechoslovakia. Čs epidemiol mikrobiol imunol 1974; 23(1): 10-21. Šebek Z. Standardní metoda laboratorní diagnostiky leptospirózy. Czech. Prague: AHEM. IHE, 1979; příloha 2. Internetové zdroje National Library of Medicine https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK20370/20421638 https://ziva.avcr.cz/2026-2/arktida-roztavajici-svet-2-zrozeni-severopolarni-oblasti.htmlČlánek se věnuje vývoji Arktidy od karbonu, kdy se v arktickém prostoru objevila první souš v rámci fanerozoika, do raného eocénu, kdy v Arktidě skončila éra humidního a teplého klimatu. Diskutována je otázka karbonského a permského zalednění Sibiře i chladná období v mezozoiku. K dalšímu čtení v Živě Tenkrát, když začalo dnešní chladno… (2021, 5) Seznam použité literatury najdete v PDF formátu ke stažení níže, pod obrazovou galerií.20421639 https://ziva.avcr.cz/2026-2/studentuv-pruvodce-kapkou-vody-ii-heterotrofni-protista.htmlV seriálu ukázek ze Studentova průvodce kapkou vody, nového atlasu mikroorganismů připraveného pro výuku především na základních a středních školách, jsme se v prvním dílu zaměřili na sinice a řasy. Nyní dáváme nahlédnout do světa heterotrofních protist – organismů, které získávají uhlík z organických látek, ať už pevných (fagotrofové), nebo rozpuštěných v prostředí (osmotrofové). Ačkoli si snad každý vybaví nálevníka trepku velkou (Paramecium caudatum) ze školních učebnic, pestrost celé skupiny je o mnoho širší. Bohužel se ale, obzvláště kvůli nedostatku determinační literatury, netěší zdaleka takovému vědeckému ani laickému zájmu jako jejich autotrofní protějšky, řasy. Následující výběr představuje jen malou část z druhů, které v Průvodci najdete. Kompletní vydání i jednotlivé grafiky najdete volně ke stažení na webové stránce Živy (záložka Pro pedagogy a studenty). Další díly seriálu Studentův průvodce kapkou vody I. Řasy a sinice (2026, 1)20421640 https://ziva.avcr.cz/2026-2/semena-a-jejich-schopnost-cestovat.htmlRostliny se mohou semeny šířit na nová stanoviště a někdy jsou schopné překonat i velké vzdálenosti. V textu jsou popsány způsoby, kterými semena tuto cestu podnikají (autochorie, anemochorie, hydrochorie, zoochorie a antropochorie). Zároveň jsou uvedeny tři metodiky, s jejichž pomocí můžeme změřit schopnost semen jednotlivých druhů rostlin šířit se přichycováním na srsti divokého prasete, vodou a větrem. K dalšímu čtení v Živě Co a jak sdílejí mravenci s rostlinami – je myrmekofilie významná pro utváření ekosystémů? (2012, 4) Šíření rostlin říčními koridory – co se dozvíme ze studia DNA (2013, 1) Jak rostou orchideje ze semen (2016, 4) Monotematické číslo na téma Invaze (2018, 5) Jak se rozmnožují krytosemenné rostliny? (2021, 6) Kanárské ještěrky jako šiřitelé původních a také invazních rostlin (2022, 6) Vzduchem bez křídel – šíření organismů prostřednictvím ptáků (2024, 5) Proměny vegetace a prostředí v Podunajské nížině od konce poslední doby ledové (2026, 2) Použitá literatura ASKEW, A. P., et al. A new apparatus to measure the rate of fall of seeds. Functional Ecology, 1997, 11.1: 121-125. COUVREUR, Martine, et al. An experimental assessment of seed adhesivity on animal furs. Seed Science Research, 2004, 14.2: 147-159. HOLEC, Michal; HOLCOVÁ, Diana; FROUZ, Jan. Red wood ants (Formica rufa) help propagate invasive small balsam (Impatients parviflora) in accordance with the directed dispersal hypothesis. Applied Soil Ecology, 2023, 191: 105048. LHOTSKÁ, Marie. Karpologie und Karpobiologie der tschechoslowakischen Vertreter der Gattung Bidens. Rozpr. Českoslov. Akad. Věd, ser. math.-nat., 78/10: 1–85. LHOTSKÁ, Marie; KRIPPELOVÁ, Terézia; CIGÁNOVÁ, Katarína. Ako sa rozmnožujú a rozširujú rastliny. Bratislava: Obzor,1987 MORAVCOVÁ, Lenka, et al. Reproductive characteristics of neophytes in the Czech Republic: traits of invasive and non-invasive species. Preslia, 2010, 82.4: 365-390. MORAVEC, Jiří; MORAVCOVÁ, Lenka. Kanárské ještěrky jako šiřitelé původních a také invazních druhů rostlin. Živa, 2022,70.6: 322–324. RODRÍGUEZ-PÉREZ, Javier; TRAVESET, Anna. Seed dispersal effectiveness in a plant–lizard interaction and its consequences for plant regeneration after disperser loss. Plant Ecology, 2010, 207.2: 269-280.20421641 https://ziva.avcr.cz/2026-2/promeny-vegetace-a-prostredi-v-podunajske-nizine-od-konce-posledni-doby-ledove.htmlPaleoekologický výzkum v Podunajské nížině na jihozápadě Slovenska zaznamenal v posledních dvou desetiletích velký posun. Prostřednictvím analýzy rostlinných makrozbytků byla prozkoumána řada profilů z různých sedimentárních prostředí. To nám umožnilo rekonstruovat nejen dlouhodobý vývoj vodní a mokřadní vegetace v nivách řek i potoků, na slatiništích a v jezerech, ale i změny minulých teplotních podmínek a chemismu vodního prostředí. K dalšímu čtení v Živě Fotosyntéza u ponořených vodních rostlin I. Fyziologické adaptace příjmu uhlíku (2003, 1) Fotosyntéza u ponořených rostlin II. Biochemické a anatomické adaptace a výměna plynů (2003, 2) Historie vegetace zaniklého jezera Šúr od pozdní doby ledové po dnešek (2015, 2) Historická ekologie: dlouhodobé interakce přírody a člověka II. Bez člověka – koncept přirozenosti očima paleoekologie (2019, 4) Seznam použité literatury najdete v PDF formátu ke stažení níže, pod obrazovou galerií.20421642 https://ziva.avcr.cz/2026-2/o-sukcesi-a-jejim-vyuziti-v-ekologicke-obnove-ii-priklady-sukcesnich-serii-od-nas.htmlK výzkumu sukcese jsme přispěli zásadním způsobem v celosvětovém měřítku jedním z prvních komplexnějších výzkumů sukcese, a sice na opuštěných polích v Českém krasu. Recentně jsme přispěli vůbec prvními studiemi porovnávajícími větší počet sérií navzájem. Uvedeny jsou hlavní výsledky. Další díly seriálu O sukcesi a jejím využití v ekologické obnově I. Vývoj sukcesní teorie (2026, 1) K dalšímu čtení v Živě Sukcese na opuštěných polích v Českém krasu po téměř 50 letech (2023, 2) Seznam použité literatury najdete v PDF formátu ke stažení níže, pod obrazovou galerií.20421643 https://ziva.avcr.cz/2026-2/krajina-moren-na-severovychode-polska-1-postglacialni-vegetace.htmlNa severovýchodě Polska je rozsáhlé lesnaté území označované jako Puszcza Augustowska. Je řídce osídlené a pojmenované podle města Augustow na jeho západním okraji. Nížina zasahuje do Litvy a Běloruska tokem řeky Czarna Hancza. Tato krajina ledovcových morén a jezer byla během postglaciálu dlouho ovlivněná podmrzlými půdami, permafrostem, takže listnaté lesní formace se zde vyvíjely se zpožděním a zůstala tu dodnes zachovaná reliktní biota staršího holocénu vázaná na jezera, rašeliniště a údolní „pralouky“, mokřadní lesy i suché bory na dunách a morénách. Smíšené lesy s vysokým zastoupením smrku udržují přechodný charakter jak jehličnatých boreálních, tak listnatých opadavých lesů a tvoří tím tzv. hemiboreální lesní formaci. K dalšímu čtení v Živě Ekosystémy Sibiře: analogie zaniklé přírody střední Evropy (2012, 4) Lesostep Jižního Uralu (2012, 5) Jak rozpoznat reliktní druh? Příběh odhalení vzácné rašeliništní houby šupinovky Henningsovy (2015, 4) Postřehy z Bělověžského pralesa I. Geobotanická obhlídka (2018, 3) Postřehy z Bělověžského pralesa II. Vývoj hemiboreálního lesa (2018, 4) Jak vypadají přírodní lišejníkové bory? (2019, 2) Rašeliniště severovýchodu USA, tentokrát nejen pohledem středoevropské geobotaniky (2024, 1) Ke 150. výročí uvedení symfonické básně Bedřicha Smetany Vltava V. Řeka v severském kabátku (2025, 6) Použitá literatura KOBENDZA, Roman. Stosunki fitosocjologiczne puszczy Kampinoskiej. Planta Polonica, 1930, 2: 1-200. KUPRYJANOWICZ, Mirosława. Postglacial development of vegetation in the vicinity of the Wigry Lake. Geochronometria, 2007, 27.1: 53-66. LATAŁOWA, Małgorzata; VAN DER KNAAP, Willem Oscar. Late Quaternary expansion of Norway spruce Picea abies (L.) Karst. in Europe according to pollen data. Quaternary Science Reviews, 2006, 25.21-22: 2780-2805. MAGRI, Donatella. Patterns of post‐glacial spread and the extent of glacial refugia of European beech (Fagus sylvatica). Journal of Biogeography, 2008, 35.3: 450-463. MARKS, L. Last deglaciation of northern continental Europe. Cuadernos de Investigación Geográfica, 2015, 41.2: 279-293. MATUSZKIEWICZ, W., et al. Zbiorowiska roślinne Polski. Lasy i zarośla. Wydawnictwo Naukowe PWN, Warszawa, 2012. SÁDLO, Jiří; BUFKOVÁ, Iva. Vegetation of the Vltava river alluvial plain in the Šumava Mts (Czech Republic) and the problem of relict primary meadows. Preslia, Praha, 2002, 74: 67–83. SÁDLO, Jiří; PETŘÍK, Petr; BOUBLÍK, Karel. Bory v reliktním ekosystému nížinné tajgy na Dokesku. Využití, péče a ochrana. Ochrana přírody. 2012, vol 2, s 8-11. STEINER; Gert, Michael. Österreichischer Moorschutzkatalog. Grüne Reihe des Bundesministeriums für Umwelt, Jugend und Familie, Wien, 1992. SZEWCZYK, Jan. The deep-seated lowland relict permafrost from the Suwałki region (NE Poland) – analysis of conditions of its development and preservation. Geological Quarterly, 2017, 61.4: 845-858. DOI: http://dx.doi.org/10.7306/gq.1378. ŠAFANDA, Jan; SZEWCZYK, Jan; MAJOROWICZ, Jacek. Geothermal evidence of very low glacial temperatures on a rim of the Fennoscandian ice sheet. Geophysical Research Letters, 2004, 31.7, L07211, doi:10.1029/2004 GL01954720421644 https://ziva.avcr.cz/2026-2/zpev-a-hudba-v-zivote-jana-evangelisty-purkyne.htmlHudba a zpěv provázely Jana Evenagelistu Purkyně po celý život. V dětství v Libochovicích, kde se na zámku narodil, byl v místní škole členem kapely a jako houslista na kúru při mších. Jako mladý muž se na zámku Blatná účastnil hudebních slav­ností a do deníku si zapisoval motivy oblíbených skladeb. Ve zralém věku se v Praze stýkal s osobnostmi hudebního života, mimo jiné s Bedřichem Smeta­nou a operními pěvci Karlem Strakatým a Emilií Bubeníčkovou. Barevná obrazová příloha náleží ke kulérovému článku Zpěv a hudba v životě J. E. Purkyně. Použitá literatura HALAS, František X. Soupis korespondence Jana Evangelisty Purkyně. Praha: Academia, 1987. HÁLEK I. Upomínky na Jana Purkyně, Květy, 1868, In Chodounský K. J. E. Purkyně, působení jeho pro rozvoj české kultury, Praha. 1927, s. 92–96 JELÍNEK, Hanuš. Padesát let Umělecké besedy 1863–1913. KUTHAN, Vilém. Jan Evangelista Purkyně a hudba, Čas. lék. Čes., 1988, 127: 335–336 LICHTNER, Rudolf. Památník pěveckého spolku Hlahol, Praha, 1911, s. 3–153 MÁLEK, P. J.E. Purkyně jako inspirace v umění. Čas. lék. čes. 1987, 126: 733–737. POKORNÁ-PURKYŇOVÁ, Růžena. Život tří generací: vzpomínky na velké Purkyně: listy a články Karla Purkyně. Praha: Výtvarný odbor Umělecké Besedy, 1944. PURKYNĚ, Jan Evangelista. Výryvky z mého života, In F. X. Halas. Nitky z mého života, Praha: Odeon, 198720421645 https://ziva.avcr.cz/2026-2/flora-a-vegetace-chko-soutok-2-louky-hrudy-biogeografie-a-ochrana-prirody.htmlDruhý článek o květeně CHKO Soutok se věnuje místním lučním porostům. Tuto vegetaci tvoří především zaplavované aluviální louky, mezi nimiž vystupují z ploché říční krajiny písčité hrúdy pokryté suchomilnou vegetací. Závěr miniseriálu se věnuje zajímavé fytogeografii území a stručně shrnuje botanický pohled na ochranu přírody na Soutoku. První díl dvoudílného seriálu Flóra a vegetace CHKO Soutok 1. Mokřady a lesy (2026, 1) a další články o nově vyhlášené CHKO Soutok v Živě 2026, 1 Použitá literatura ŘEPKA, Radomír, et al. Druhová bohatost cévnatých rostlin lužních lesů dolního Podyjí (Lesní správa Valtice). Mendelova univerzita v Brně, 2013 ŠEBESTA, Jan, et al. Long-term effects of mechanical site preparation on understorey plant communities in lowland floodplain forests. Forest Ecology and Management, 2021, 480: 118651. VICHEREK, Jiří a kol. Flóra a vegetace na soutoku Moravy a Dyje. Masarykova Univerzita, Brno, 200020421646 https://ziva.avcr.cz/2026-2/chko-soutok-znamy-i-neznamy-raj-vodnich-bezobratlych.htmlÚzemí CHKO Soutok je jedinečné svými mokřadními biotopy, jejichž vznik a dynamika je dána především činností řek Moravy a Dyje. V rozmanitých mokřadech žije unikátní fauna vodních bezobratlých. Zásadní jsou zde ohrožené druhy nížinných řek, vysychavých aluviálních mokřadů, trvalých tůní a mrtvých ramen. Mezi nimi je řada druhů, které zde mají hranici rozšíření a nevyskytují se nikde jinde v České republice. K dalšímu čtení v Živě blok článků o nově vyhlášené CHKO Soutok v čísle 2026, 1 Použitá literatura HRABĚ, Sergej. Klíč zvířeny ČSR. Studie a prameny. Sekce biologická. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. KAPLER, Oldřich K nové situaci na jižní Moravě. Příroda, 1938, 31: 269–270. KAPLER, Oldřich. (1943a). Ze života lupenonožců známých z území Moravy. Úvod. Příroda, 1943, 35.6: 152–153. KAPLER, Oldřich. (1943b). Ze života lupenonožců známých z území Moravy. Dokončení. Příroda, 1943, 35.7: 168–178. OPRAVILOVÁ, Věra; Jaromír VAŇHARA and Ivo SUKOP. Aquatic Invertebrates of the Pálava Biosphere Reserve of UNESCO. Brno: Masaryk University, 1999, 280 pp. Folia Fac.Sci.Nat.Univ.Masaryk.Brun., Biol.,101. ISBN 80-210-2232-9. SUKOP, Ivo, et al. BIODIVERZITA VYBRANÝCH MOKŘADŮ DOLNÍHO PODYJÍ. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis, 2014, 56.1: 179-188. VALOUŠEK B. Několik důležitých lokalit hydrobiologických z inundačního pásma dolní Dyje. Časopis Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, 1926, 37: 11–16. ZAVŘEL J. K fauně jihomoravských tůní. Příroda, 1923.16: 144–145.20421647 https://ziva.avcr.cz/2026-2/mestska-taxonomie-odhaluje-nezname-druhy-mestske-divociny.htmlMěsta jsou regiony extrémně osídlené, s hustou zástavbou, znečištěné, zkrátka velmi zatížené lidskou činností. Přesto v nich mohou zůstat různě velká a různou měrou zachovalá refugia původních přírodních stanovišť – často v podobě jakýchsi ostrovů obklopených městskou zástavbou. Zároveň se ukazuje, že ve městech dochází k celé řadě pozoruhodných ekologických interakcí a vznikají i nová, v běžné krajině neexistující přírodní společenstva. Pro taková místa se dokonce v přírodovědném slangu vžilo označení „městská divočina“. Jsou ale města doopravdy srovnatelná s „divočinou“ tak, jak si ji představuje široká veřejnost? Jde „jen“ o prostory nových ekologických vazeb, anebo zde lze narazit na něco až romanticky nového a neznámého – třeba na nové druhy živočichů? Urbánní, tedy městská ekologie nám ukazuje, že města a jejich přírodu má smysl zkoumat. Jsou-li zde však zcela neznámé druhy, musí je objevit „městská taxonomie“. K dalšímu čtení v Živě Planeta Praha. Průvodce nečekaně pestrou přírodou města – Nová vlna popularizace (2022, 6) Planeta Praha. Průvodce nečekaně pestrou přírodou města (2023, 1) Planeta Praha a ty ostatní – příspěvek k diskuzi o formě přírodovědné popularizace (2023, 2)20421648 https://ziva.avcr.cz/2026-2/proc-opylovani-a-co-vime-a-nevime-o-opylovacich-3-nesikovni-kuryri-ztracejici-pyl.htmlV druhém seriálu jsme se věnovali diverzitě opylovačů – kdo opyluje a jak se různí návštěvníci květů liší ve svých strategiích. V tomto dílu se podíváme na samotný proces přenosu pylu a jak ho ovlivňují opylovači a rostliny. Ukážeme si, že opylovači nejsou zrovna ti nejspolehlivější partneři, a vysvětlíme, proč je opylování spíše tvrdým evolučním zápasem než romantickou spoluprací. Další díly seriálu Proč opylování a co víme a nevíme o opylovačích 1. Úvod (2025, 4) 2. Diverzita opylovačů (2025, 6)20421649 https://ziva.avcr.cz/2026-2/skryty-zivot-housenek-jasone-dymnivkoveho.htmlZ praxe odborných i laických zájemců o život motýlů je známo, že nálezy housenek jasoně dymnivkového (Parnassius mnemosyne) jsou velmi vzácné – což potvrzuje i autorova zkušenost. Druh v České republice vymírá, koncem 20. století vymizel z posledních českých lokalit (např. Berounsko, Polabí, kde ho ještě pozoroval v letech 1974–77), s jedinou výjimkou jižního úpatí Králického Sněžníku. Na Moravě dosud přežívá na řadě míst a bývá zde početný, i když i tady jde o ustupující druh. O to zajímavější je skutečnost, že na lokalitách výskytu dospělců (imag) bývá systematické hledání housenek v drtivé převaze naprosto neúspěšné. K dalšímu čtení v Živě Jasoň dymnivkový po více než 10 letech (2012, 2) Hmyz roku 2021 – jasoň dymnivkový (2021, 2)20421650 https://ziva.avcr.cz/2026-2/stromy-bez-listi-a-bourovec-brezovy.htmlAutor popisuje nález housenek u nás poměrně vzácného bourovce březového (Eriogaster lanestris) na Kladensku. Housenky motýla tvoří hedvábná hnízda, z kterých se vydávají za potravou. Napadají více druhů stromů a keřů, v tomto případě lípu srdčitou (Tilia cordata). Stromy, ač byly zcela bez listí, nebyly motýlem nijak ohroženy, protože se po několika měsících opět olistily.20421651 https://ziva.avcr.cz/2026-2/geneticke-stopy-za-hranicemi-druhovych-arealu-priklady-ze-sveta-zelenych-skokanu.htmlAreály druhů přirozeně fluktuují. Za určitých okolností se však geny druhu mohou ocitnout za hranicí jeho areálu, např. jako důsledek hybridizace a následného šíření hybridů nebo introdukce, často způsobené člověkem. Tyto procesy se týkají i skupiny zelených skokanů rodu Pelophylax a mají důležité důsledky pro jejich evoluční historii, rozmnožování, populační dynamiku, taxonomii a ochranu. K dalšímu čtení v Živě Může se stát skokan zelený druhem? (2005, 3) Použitá literatura DEDUKH, Dmitrij, et al. Variation in hybridogenetic hybrid emergence between populations of water frogs from the Pelophylax esculentus complex. PLoS One, 2019, 14.11: e0224759. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0224759 DUFRESNES, Christophe, et al. Piecing the barcoding puzzle of Palearctic water frogs (Pelophylax) sheds light on amphibian biogeography and global invasions. Global Change Biology, 2024, 30.3: e17180. CHRISTIANSEN, Ditte G.; REYER, Heinz-Ulrich. From clonal to sexual hybrids: genetic recombination via triploids in all-hybrid populations of water frogs. Evolution, 2009, 63.7: 1754-1768. LITVINCHUK, Spartak N., et al. Detection of glacial refugia and post-glacial colonization routes of morphologically cryptic marsh frog species (Anura: Ranidae: Pelophylax) using environmental niche modeling. Diversity, 2024, 16.2: 94. https://doi.org/10.3390/d16020094 LYMBERAKIS, Petros, et al. Mitochondrial phylogeography of Rana (Pelophylax) populations in the Eastern Mediterranean region. Molecular phylogenetics and evolution, 2007, 44.1: 115-125. PAPEŽÍK, Petr, et al. Comparative mitochondrial phylogeography of water frogs (Ranidae: Pelophylax spp.) from the southwestern Balkans. Vertebrate Zoology, 2023, 73: 525-544.20421652 https://ziva.avcr.cz/2026-2/fotoidentifikace-keporkaku-co-se-da-zjistit-o-rozmnozovani-kytovcu-v-dominikanske-republice.htmlAnalýza fotografií hřbetních a ocasních ploutví keporkaků (Megaptera novaeangliae) potvrdila, že keporkaci se ke svému rozmnožování vracejí do stejné oblasti a v relativně úzkém časovém rozmezí. Matky s mláďaty připlouvaly později a zůstávaly déle než ostatní jedinci. Práce zároveň ukázala, že identifikace jedinců je možná i na základě fotografií jejich hřbetních ploutví – tedy přístupu, který byl doposud opomíjen. K dalšímu čtení v Živě Co v současnosti ohrožuje kytovce (2024, 2) Použitá literatura JACKSON, Jennifer A., et al. Global diversity and oceanic divergence of humpback whales (Megaptera novaeangliae). Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences, 2014, 281.1786. http://dx.doi.org/10.1098/rspb.2013.3222 CLAPHAM, Phillip J.; MAYO, Charles A. Reproduction and recruitment of individually identified humpback whales, Megaptera novaeangliae, observed in Massachusetts Bay, 1979–1985. Canadian Journal of Zoology, 1987, 65.12: 2853-2863. GUIDINO, Chiara, et al. Patterns of spatial and temporal distribution of humpback whales at the southern limit of the Southeast Pacific breeding area. PLoS One, 2014, 9.11: e112627.20421653 https://ziva.avcr.cz/2026-2/zpev-a-hudba-v-zivote-j-e-purkyne.htmlHudba a zpěv provázely Jana Evenagelistu Purkyně po celý život. V dětství v Libochovicích, kde se na zámku narodil, byl v místní škole členem kapely a jako houslista na kúru při mších. Jako mladý muž se na zámku Blatná účastnil hudebních slav­ností a do deníku si zapisoval motivy oblíbených skladeb. Ve zralém věku se v Praze stýkal s osobnostmi hudebního života, mimo jiné s Bedřichem Smeta­nou a operními pěvci Karlem Strakatým a Emilií Bubeníčkovou. K článku vyšla barevná obrazová příloha Zpěv a hudba v životě Jana Evangelisty Purkyně. K dalšímu čtení v Živě Tragický konec v plamenech Purkyňovy přítelkyně komtesy Desfoursové (2023, 5) Použitá literatura HALAS, František X. Soupis korespondence Jana Evangelisty Purkyně. Praha: Academia, 1987. HÁLEK I. Upomínky na Jana Purkyně, Květy, 1868, In Chodounský K. J. E. Purkyně, působení jeho pro rozvoj české kultury, Praha. 1927, s. 92–96 JELÍNEK, Hanuš. Padesát let Umělecké besedy 1863–1913. KUTHAN, Vilém. Jan Evangelista Purkyně a hudba, Čas. lék. Čes., 1988, 127: 335–336 LICHTNER, Rudolf. Památník pěveckého spolku Hlahol, Praha, 1911, s. 3–153 MÁLEK, P. J.E. Purkyně jako inspirace v umění. Čas. lék. čes. 1987, 126: 733–737. POKORNÁ-PURKYŇOVÁ, Růžena. Život tří generací: vzpomínky na velké Purkyně: listy a články Karla Purkyně. Praha: Výtvarný odbor Umělecké Besedy, 1944. PURKYNĚ, Jan Evangelista. Výryvky z mého života, In F. X. Halas. Nitky z mého života, Praha: Odeon, 198720421654 https://ziva.avcr.cz/2026-2/zahradnik-cestovatel-lovec-rostlin-benedikt-roezl-1824-1885-ii.htmlDevatenácté století přineslo v rostlinné říši množství objevů. Mnozí z botaniků a zahradníků se vydávali do neprobádaných oblastí celého světa se snahou objevit a do Evropy odeslat dosud neznámé rostliny. Jedním z nejvýznamnějších a nejúspěšnějších byl český zahradník Benedikt Roezl, jehož výročí přinesl předminulý (200 let od narození) a minulý rok (140 let od úmrtí). První díl dvoudílného seriálu Zahradník, cestovatel, lovec rostlin Benedikt Roezl (1824–1885) I. (Živa 2026, 1) K dalšímu čtení v Živě Jan Evangelista Purkyně v domě U Halánků (2017, 6) Per aspera ad astra (přes překážky ke hvězdám). Ženy doby Purkyňovy (2019, 2) Benedikt Roezl a jeho osmdesát jedna nových druhů borovic (2026, 2) Použitá literatura BERLIOCCHI, Luigi, GRIFFITHS, Mark (ed.). The orchid in lore and legend. Portland: Timber Press, 2004 Brittain, Julia. Plants, people & places: the plant lover's companion. Newton Abbot: David & Charles, 2006 DAVID C. STUART. The Plants that Shaped Our Gardens. Harvard University Press, 2002 GRIFFITHS, Mark. Orchids: The Fine Art of Cultivation. London Scriptmate Editions, 2004 REINIKKA, Merle A. A History of the Orchid. Portland: Timber Press, 1995 SILVEY, Anita. The Plant Hunters: True Stories of Their Daring Adventures to the Far Corners of the Earth. Farrar, Straus and Giroux (BYR), 2015 ONDERKA, Pavel; TŮMOVÁ, Adéla a WOITSCHOVÁ, Klára (ed.). Dějiny Náprstkova muzea. II., Dějiny sbírek. Praha: Národní muzeum, 202420421655 https://ziva.avcr.cz/2026-2/benedikt-roezl-a-jeho-osmdesat-jedna-novych-druhu-borovic.htmlO českém cestovateli 19. století Benediktu Roezlovi, který se stal světoznámým objevitelem a sběratelem rostlin na americkém kontinentě, bylo napsáno mnoho stran nejen v češtině a pojednává o něm i dvoudílný článek v Živě (2026, 1 a 2). Jeho největším přínosem byly botanické objevy a introdukce širokého spektra atraktivních exotických rostlin, zejména orchidejí do zahradnických firem v Evropě. Zde se však zaměříme na jednu jeho aktivitu podrobněji známou jen v úzkém kruhu odborníků na taxonomii jehličnatých dřevin (konifer), resp. borovic (rod Pinus). K dalšímu čtení v Živě Mexická borovice Nelsonova – kuriózní druh slavného monografa borovic (2024, 2) Zahradník, cestovatel, lovec rostlin Benedikt Roezl (1824–1885) I. (2026, 1) Zahradník, cestovatel, lovec rostlin Benedikt Roezl (1824–1885) II. (2026, 2) Seznam použité literatury najdete v PDF formátu ke stažení níže, pod obrazovou galerií.20421656 https://ziva.avcr.cz/2026-2/anelloviry-mysteriozni-komenzalni-viry-v-lidskem-tele.htmlLidské tělo obsahuje obrovské množství bakterií a virů. Většina našich bakterií žije ve střevě, kde tvoří společenství zvané mikrobiom. Ten se účastní naší látkové výměny a obrany. Podobně i většina střevních virů (jejichž suma se označuje virom) patří mezi užitečné fágy. Jsou to paraziti bakterií a pro nás budovatelé udržitelné rovnováhy celého společenství s hostitelem. Nálezy sekvencí virových nukleových kyselin nejsou ještě potvrzením přítomnosti infekčních částic. Svědčí však o tom, že se lidský organismus neustále setkává s virovými informacemi a antigeny. Tento trvalý dialog vede jednak k vyzrání imunitního systému, jednak k ustavení jisté „faustovské smlouvy s viry“. Rovnováha viromu s imunitou je porušena ve prospěch patogenních virů u nádorů, transplantací, při stresu a dalších imunosupresích, kdy je utlumena přirozená imunitní reakce organismu. K dalšímu čtení v Živě Virosféra – záhadný svět virů (2020, 2) Viry u zdravých lidí (2023, 3) Použitá literatura FLOERSH, Helen. In major step toward the clinic, Ring’s human viral vector delivers gene therapy to eyes of mice. FIERCE Biotech. 2. 4. 2024 https://www.fiercebiotech.com/research/major-step-towards-clinic-rings-new-human-viral-vector-delivers-gene-therapy-eyes-mice SALÁKOVÁ, Martina, et al. Age-specific prevalence, transmission and phylogeny of TT virus in the Czech Republic. BMC infectious diseases, 2004, 4.1: 56. ŘÍDEL, Martin. Torque teno virus – marker funkce imunitního systému. Bakalářská práce PřFUK 2024.20421657 https://ziva.avcr.cz/2026-2/zaujalo-nas-evolucni-dynamika-prechodu-krytosemennych-rostlin-do-vodniho-prostredi.htmlZdrojový článek MESEGUER, Andrea S., et al. Macroevolutionary dynamics in the transition of angiosperms to aquatic environments. New Phytologist, 2022, 235.1: 344-355.20421658 https://ziva.avcr.cz/2026-2/jirina-slavikova-nedozitych-100-let-protagonistky-ekologicke-botaniky-geobotaniky.htmlK dalšímu čtení v Živě Rozhovory s rostlinami a krajinou. Jiřina Slavíková a její nepominutelná stopa v ekologii (2006, 1) Jiřina Slavíková v ekologii rostlin a geobotanice – zastavení při devadesátce (2016, 2) Vzpomínka na Jiřinu Slavíkovou (2016, 6) Vzpomínání na Bohdana Slavíka (1924–2018) a setkávání s ním (2026, 1)20421659 https://ziva.avcr.cz/2026-2/125-let-od-narozeni-geobotanika-rudolfa-mikysky.html20421660 https://ziva.avcr.cz/2026-2/od-zahradnictvi-po-botanickou-zahradu-130-let-v-teplicich.htmlČlánek mapuje 130letou historii Botanické zahrady Teplice od jejího vzniku jako městského zahradnictví na konci 19. století až po současnou podobu moderní botanické instituce. Na základě archivních pramenů sleduje proměny areálu, jeho funkce i sbírek v kontextu společenských a politických změn 20. století. Zvláštní pozornost je věnována období otevření zahrady veřejnosti v 70. letech, poválečnému úpadku i zásadní přeměně po roce 2000, kdy vznikla samostatná Botanická zahrada Teplice. Text připomíná významné osobnosti, odborné úspěchy i mezinárodní aktivity zahrady a naznačuje její další směřování v oblasti sbírkotvorné, vzdělávací a vědecké činnosti. Více na www.botanickateplice.cz K dalšímu čtení v Živě Vzpomínka na Jiřího Haagera (1943–2022) (2022, 6) Použitá literatura FROLÍKOVÁ, Anna; PTÁČEK, Jan. Vyrostla nám do krásy. Publikace k výročí založení Botanické zahrady Teplice. Teplice: Botanická zahrada Teplice, 2022. 1–92. ISBN 978-80-11-01957-0. ECK F. a kolektiv. Průvodce sbírkovými skleníky v Teplicích. Teplice: Technické služby města Teplice, 1984.20421661 https://ziva.avcr.cz/2026-2/o-sukcesi-a-sukcesu.htmlPoužitá literatura Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Academia, Praha 1994 (SSČ) Slovník spisovného jazyka českého, Nakladatelství ČSAV, Praha 1960–1971, 4 sv.; reedice Academia, Praha 1989, 8 sv. (SSJČ) Příruční slovník jazyka českého, Státní nakladatelství / SPN, Praha 1935–1957 (PSJČ), (V. díl, Praha 1948–1951) Nový akademický slovník cizích slov, Academia, Praha 2005 (NASCS) Ottův slovník naučný (vydavatel a nakladatel J. Otto v Praze; 24. díl z roku 1908). REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník, 2. vyd. LEDA, Praha 2015 MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého, 2. vydání, NLN, Praha 1997 Internetové zdroje Český národní korpus (https://kontext.korpus.cz/) Vokabulář webový (https://vokabular.ujc.cas.cz/) Živa: sukcese (https://ziva.avcr.cz/hledat/?q=sukcese&x=0&y=0) Velký lékařský slovník: sukcesivní (https://lekarske.slovniky.cz/pojem/sukcesivni), https://lekarske.slovniky.cz/pojem/sukcesivni-plicni-embolizace20421662 https://ziva.avcr.cz/2026-2/proc-a-jak-vytvaret-ve-skolach-herbare.htmlAsi každý se během života setkal s herbářem, nejčastěji ve formě úkolu do hodiny přírodopisu nebo biologie na základní či střední škole. Nutno říci, že většinou to byl úkol nepříliš oblíbený, alespoň tak to máme uloženo ve vzpomínkách na svá školní léta, kdy naše záliba v rostlinách působila na spolužáky dosti podivínsky. Může být tvorba herbářů vhodnou náplní výuky v době digitálních technologií, kdy se jako první nabízí pořízení fotografie rostliny? A k čemu jsou vlastně herbáře dobré, stojí vůbec za veškerou námahu, která je s jejich tvorbou spojená? Na tyto i další otázky se pokusíme nyní odpovědět. Doufáme, že následující článek bude inspirací nejen pro učitele, ale i další zájemce o botaniku. K dalšímu čtení v Živě Herbáře včera, dnes a zítra (2012, 4)20421663 https://ziva.avcr.cz/2026-2/prvni-hodina-biologicke-olympiady-odbila.htmlK dalšímu čtení v Živě Nesmírná krása 60. ročníku Biologické olympiády (2025, 6)20421664 https://ziva.avcr.cz/2026-2/zoologicke-dny-2026-v-ceskych-budejovicich.htmlSborník příspěvků s abstrakty a seznam sponzorů najdete na webu https://www.aphidophaga.org/zoodny/.20421665 https://ziva.avcr.cz/2026-2/vysel-sbornik-bohemia-centralis-39-venovany-prirode-a-historii-prazske-obory-hvezda.html20421666 https://ziva.avcr.cz/2026-2/magdalena-chytra-anna-prochazkova-pavel-sekerka-eds-botanicke-zahrady-a-arboreta-ceske-republiky.htmlK dalšímu čtení v Živě 140. výročí Průhonického parku (2026, 1)20421667 https://ziva.avcr.cz/2026-2/lars-chittka-vceli-mysl.html20421668 https://ziva.avcr.cz/2026-2/od-ledovych-hvezd-k-mozkovym-bunkam-profesorovi-purkynemu-k-238-narozeninam.htmlLedové hvězdy (jezerní hvězdy) často připomínají tvary buněk nervové tkáně. Podobné tvarové analogie se mohou nacházet také v prasklinách starých asfaltových chodníků nebo v jiných prostředích. Kromě tvarové podobnosti je nápadná i obdoba jejich vzájemného prostorového uspořádání. Vybrané snímky představují příklad uplatnění matematicko-fyzikálních principů a fraktální geometrie ve formování struktury mozku. Doplňující snímky k tématu najdete níže v obrazové galerii. Použitá literatura MIKULÁŠ, Radek. Ledové Čechy. Průvodce. Praha: Academia, 2010. ISBN 978-80-200-1878-6. TSAI, Victor C.; WETTLAUFER, J. S. Star patterns on lake ice. Physical Review E—Statistical, Nonlinear, and Soft Matter Physics, 2007, 75.6: 066105. Dostupné z: http://dx.doi.org/10.1103/PhysRevE.75.066105 CVETKOVIC, Ivana; MILICEV, Snezana. Pore-scale viscous fingering as a mechanism for pattern formation–a historical overview, application, and the ways of controlling it. Advances in Physics: X, 2024, 9.1: 2370838. Dostupné z: http://dx.doi.org/10.1080/23746149.2024.2370838 MAINI, Philip K., et al. Turing's model for biological pattern formation and the robustness problem. Interface focus, 2012, 2.4: 487-496. Dostupné z: http://dx.doi.org/10.1098/rsfs.2011.0113 LOSA, Gabriele A. On the fractal design in human brain and nervous tissue. Applied mathematics, 2014, 5.12: 1725. Dostupné z: http://dx.doi.org/10.4236/am.2014.512165 NITTMANN, Johann; DACCORD, Gérard; STANLEY, H. Eugene. Fractal growth viscous fingers: quantitative characterization of a fluid instability phenomenon. Nature, 1985, 314.6007: 141-144. Dostupné z: http://dx.doi.org/10.1038/314141a0. DI IEVA, Antonio (ed). The Fractal Geometry of the Brain. Paris: Springer, 2016. Dostupné z: https://link.springer.com/book/10.1007/978-1-4939-3995-4 SMITH, Julian H., et al. How neurons exploit fractal geometry to optimize their network connectivity. Scientific reports, 2021, 11.1: 2332. Dostupné z: https://www.nature.com/articles/s41598-021-81421-2 Zdroje obrázků GIESBRECHT, Gordon, University of Manitoba, Kanada. Dostupné z: http://lakeice.squarespace.com/ice-octopus-pictures/ FLETCHER, Thomas F., University of Minnesota, USA. Dostupné z: http://vanat.ahc.umn.edu/neurLab1/ KALELKAR, Ch. Indian Institute of Technology, Kharagpur, Indie. https://www.youtube.com/watch?v=9Flsy0sc_cg20421669 https://ziva.avcr.cz/2026-2/forum-ty-ceske-rybniky-byvaly-stribro-slite-a-dnes-jsou-to-smaragdy.htmlK dalšímu čtení v Živě Rybníky v době umělé inteligence (2026, 2)20421670 https://ziva.avcr.cz/2026-2/rybniky-v-dobe-umele-inteligence.htmlK dalšímu čtení v Živě Jak (ne)snadné je mít rybník s čistou vodou – příběh Velkého Boleveckého rybníka v Plzni (2022, 3) Rybník nejsou jenom ryby (2022, 3) Oligo-mezotrofní rybníky: centra biodiverzity a refugia pro sinice a řasy? (2022, 5) Odlehčení, co přináší těžkosti (2022, 5) Sumeček černý – nová hrozba pro stojaté vody a možná řešení (2025, 6) Použitá literatura BAXA, Marek. a kol. Technologický postup recyklace živin z rybničních sedimentů s využitím sacího bagru, integrované stanice pro dávkování flokulantu a geotextilních vaků pro lokální aplikaci v mikropovodí. Certifikovaná metodika. Třeboň: ENKI, o.p.s. a Plosab, s.r.o., 2017. ISBN: 978-80-905483-0-5 DURAS, Jindřich; POTUŽÁK, Jan. a kol. Rybníky a xenobiotika. Sborník příspěvků odborné konference Rybníky – naše dědictví i bohatství pro budoucnost. David V., Davidová T. (eds.), 23. – 24. června, 2016, 89-100, ISBN: 978-80-01-05978-4 DURAS, Jindřich; MARCEL, Michal. Rybníky v povodí nádrže Hracholusky – poznatky ze screeningu. VTEI, 2020,1: 38-45. DURAS, Jindřich; POTUŽÁK, Jan. Co možná nevíte o (ne)obyčejném rybničním bahně. Živa, 2022, 5: 273-276. HEJZLAR, Jiří, et al. Modelling phosphorus retention in lakes and reservoirs. Water Air Soil Poll Focus, 2006,6: 487-494 POTUŽÁK, Jan; DURAS, Jindřich; DROZD, Bořek. Mass balance of fishponds: are they sources or sinks of phosphorus?. Aquaculture international, 2016, 24.6: 1725-1745. DOI 10.1007/s10499-016-0071-4.20421671