https://ziva.avcr.cz/rss/ Obsah posledního čísla časopisu Živa cs https://ziva.avcr.cz/2026-5/megafauna-velikost-moc-a-odpovednost-v-prubehu-veku.htmlÚvodní text monotematického čísla vymezuje megafaunu nejen váhovými limity, ale především její klíčovou ekologickou rolí. Sleduje vývoj velikostních extrémů od druhohorních dinosaurů přes pleistocenní megasavce až po dnešní stav. Zdůrazňuje megafaunu jako aktivního spolutvůrce ekosystémů a otevírá otázky její ochrany a rewildingu.20421749 https://ziva.avcr.cz/2026-5/na-velikosti-zalezi-aneb-co-znamena-byt-zvirecim-obrem.htmlČlánek vysvětluje, jak definovat megafaunu a zvířecí obry, představuje největší živočichy současnosti i minulosti a ukazuje, proč gigantismus vznikal opakovaně. Rozebírá výhody (ochrana, termoregulace, využití zdrojů) i nevýhody (přehřívání, pomalejší reprodukce, vyšší riziko vyhynutí) extrémně velkých těl. Použitá literatura ALEXANDER, R. McNeill. All-time giants: the largest animals and their problems. Palaeontology, 1998, 41.6: 1231-1245. GAYFORD, Joel H., et al. Cautionary tales on the use of proxies to estimate body size and form of extinct animals. Ecology and Evolution, 2024, 14.9: e70218. https://doi.org/10.1002/ece3.70218 HUTCHINSON, John R. The evolutionary biomechanics of locomotor function in giant land animals. Journal of Experimental Biology, 2021, 224.11: jeb217463. https://doi.org/10.1242/jeb.217463 JANIS, Christine M. Artiodactyl paleoeclogy and evolutionary trends, str. 290-302. In: PROTHERO D. R., FOSS S. E. The evolution of artiodactyls. Johns Hopkins University Press, Baltimore, 2007. LÓPEZ-GALÁN, Jaime; FERRÓN, Humberto G.; BOTELLA, Héctor. Determinism and contingency in the evolution of giant filter-feeding vertebrates. Evolution, 2026, qpag078. https://doi.org/10.1093/evolut/qpag078 MCCLAIN, Craig R., et al. Sizing ocean giants: patterns of intraspecific size variation in marine megafauna. PeerJ, 2015, 3: e715. https://doi.org/10.7717/peerj.715 SMITH, Felisa A. Mammalian paleoecology: using the past to study the present. Johns Hopkins University Press, Baltimore, 2021. VERMEIJ, Geerat J. Gigantism and its implications for the history of life. PloS one, 2016, 11.1: e0146092. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0146092 Internetové zdroje https://en.wikipedia.org/wiki/Largest_and_heaviest_animals https://en.wikipedia.org/wiki/Largest_prehistoric_animals https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2010/cislo-9/metabolismus-velikost-tela-novem-tisicileti.html https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2015/cislo-4/na-velikosti-zalezi.html20421750 https://ziva.avcr.cz/2026-5/obri-prvohorni-clenovci.htmlČlenovci většinou měří jen několik milimetrů až centimetrů, přesto mezi nimi najdeme skutečné obry. Prvohorní ekosystémy obývali trilobiti dlouzí více než 70 cm, eurypteridi, radiodonti a mnohonožky dosahující délky přes dva metry nebo pravážky s rozpětím křídel přes 70 cm. Jak mohli tito živočichové dorůst tak neobvyklých rozměrů a proč se gigantismus objevil právě u nich? K dalšímu čtení v Živě Po stopách prvohorních členovců. Současné názory na fylogenezi vymřelých skupin (2019, 2) „Kronika Země“ očima Iva Chlupáče (2019, 2) Ivo Chlupáč – jak jsem ho znal (2019, 2) Unikátní okna do prvohor I. Kambrická lagerstätten (2022, 2) Unikátní okna do prvohor II. Ordovická lagerstätten (2022, 3) Dýchací orgány členovců (2023, 3) Křídla hmyzu a jejich proměny v evoluci (2024, 5) Seznam použité literatury najdete v PDF formátu ke stažení níže, pod obrazovou galerií.20421751 https://ziva.avcr.cz/2026-5/gigantismus-hlavonozcu-myty-a-skutecnosti.htmlČlánek představuje gigantické hlavonožce od současných krakatic a kalmarů po fosilní amonity a nautiloidy. Zpochybňuje nadsazené údaje o jejich velikosti a vysvětluje příčiny gigantismu, zejména změny prostředí a koevoluci s obratlovci. Novinkou je objev křídového Nanaimoteuthis, který mohl měřit až 19 m a patřit k největším predátorům své doby. Použitá literatura ARKHIPKIN, Alexander I.; SHCHERBICH, Zhanna N. Thirty years' progress in age determination of squid using statoliths. Journal of the Marine Biological Association of the United Kingdom, 2012, 92.6: 1389-1398. https://doi.org/10.1017/S0025315411001585. CLEMENTS, Thomas, et al. Buoyancy mechanisms limit preservation of coleoid cephalopod soft tissues in Mesozoic Lagerstätten. Palaeontology, 2017, 60.1: 1-14. HEUVELMANS, Bernard. Dans le sillage des monstres marins. Plon, 1958. HIGH, William L. The giant Pacific octopus. Marine Fisheries Review, 1976, 38.9: 17-22. IKEGAMI, Shin, et al. Earliest octopuses were giant top predators in Cretaceous oceans. Science, 2026, 392.6796: 406-410. KLUG, Christian, et al. Cephalopod body size and macroecology through deep time. Scientific Reports, 2025, 15.1: 30736. https://doi.org/10.1038/s41598-025-13940-1 STEVENS, G. R. (1988). Giant Ammonites: a review. In J. Wiedmann & J. Kullmann (Eds.), Cephalopods – Present and Past (pp. 141–166). Schweizerbart'sche Verlagsbuchhandlung, Stuttgart, 1988. TEICHERT, Curt. Size of endoceroid cephalopods. Breviora, 1960, 128: 1.20421752 https://ziva.avcr.cz/2026-5/prototaxites-a-jeho-pribeh-neuveritelne-cesty-systemem-organismu.htmlObří fosilie popsané v rodu Prototaxites přitahují pozornost vědců už více než 150 let. Během té doby byl Prototaxites řazen jako předek různých skupin žijících organismů. Spolu s tím se vyvíjí i představa, jak ve skutečnosti vypadal. Teprve nedávno publikovaná studie navrhuje interpretovat tyto organismy jako zástupce vyhynulé linie nepříbuzné žádné ze současných skupin eukaryot. K dalšímu čtení v Živě Původ hub (2017, 5) Použitá literatura BOYCE, C. Kevin, et al. Devonian landscape heterogeneity recorded by a giant fungus. Geology, 2007, 35.5: 399-402. HILLIER, Robert D.; EDWARDS, Dianne; MORRISSEY, Lance B. Sedimentological evidence for rooting structures in the Early Devonian Anglo-Welsh Basin (UK), with speculation on their producers. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology, 2008, 270.3-4: 366-380. HOBBIE, Erik A.; BOYCE, C. Kevin. Carbon sources for the Palaeozoic giant fungus Prototaxites inferred from modern analogues. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences, 2010, 277.1691: 2149. HONEGGER, Rosmarie, et al. Fertile Prototaxites taiti: a basal ascomycete with inoperculate, polysporous asci lacking croziers. Philosophical Transactions of the Royal Society B: Biological Sciences, 2017, 373.1739: 20170146. HUEBER, Francis M. Rotted wood–alga–fungus: the history and life of Prototaxites Dawson 1859. Review of Palaeobotany and Palynology, 2001, 116.1-2: 123-158. JONKER, F. P. Prototaxites in the lower Devonian. Palaeontographica Abteilung B, 1979, 39-56. LORON, Corentin C., et al. Prototaxites fossils are structurally and chemically distinct from extinct and extant Fungi. Science advances, 2026, 12.4: eaec6277. NELSEN, Matthew P.; BOYCE, C. Kevin. What to do with Prototaxites? International Journal of Plant Sciences, 2022, 183.6: 556-565. PEGLER, D. N. The polypores: with keys to world genera and British species. Bulletin of the British Mycological Society, 1973, 7.1: 3-43. SCHMID, Rudolf. Septal pores in Prototaxites, an enigmatic Devonian plant. Science, 1976, 191.4224: 287-288. SELOSSE, Marc-André. Prototaxites: a 400 MYR old giant fossil, a saprophytic holobasidiomycete, or a lichen?. Mycological Research, 2002, 106.6: 641-644. VAJDA, Vivi, et al. Prototaxites reinterpreted as mega-rhizomorphs, facilitating nutrient transport in early terrestrial ecosystems. Canadian Journal of Microbiology, 2022, 69.1: 17-31.20421753 https://ziva.avcr.cz/2026-5/nesmirna-rozmanitost-dinosauru-a-jeji-evolucni-puvod.htmlDinosauři představují mimořádně rozmanitou a úspěšnou skupinu obratlovců. Článek je věnován původu a evoluci některých z jejich nejpozoruhodnějších znaků – od zakrslých předních končetin největších masožravců přes extrémní krční páteř sauropodů, mohutné pancíře a ocasní kyje ankylosaurů a fascinující lebeční límce ceratopsů až po unikátní tělní integument a původ peří. K dalšímu čtení v Živě Kouzlo paleontologie: Jak se obratlovci naučili létat? (monotematické číslo 2008, 7) Použitá literatura CINCOTTA, Aude, et al. Pterosaur melanosomes support signalling functions for early feathers. Nature, 2022, 604.7907: 684-688. https://doi.org/10.1038/s41586-022-04622-3 DAMKE, Lísie VS, et al. The elongated neck of sauropodomorph dinosaurs evolved gradually. The Anatomical Record, 2024, 307.4: 1060-1070. https://doi.org/10.1002/ar.25107 GODEFROIT, Pascal, et al. A Jurassic ornithischian dinosaur from Siberia with both feathers and scales. Science, 2014, 345.6195: 451-455. https://doi.org/10.1126/science.1253351 HEATH, Joel A., et al. Accounting for sampling heterogeneity suggests a low paleolatitude origin for dinosaurs. Current Biology, 2025, 35.5: 941-953. e5. https://doi.org/10.1016/j.cub.2024.12.053 MAIDMENT, Susannah CR, et al. Extreme armour in the world’s oldest ankylosaur. Nature, 2025, 647.8088: 121-126. https://doi.org/10.1038/s41586-025-09453-6 MOORE, Andrew J., et al. Re-assessment of the Late Jurassic eusauropod Mamenchisaurus sinocanadorum Russell and Zheng, 1993, and the evolution of exceptionally long necks in mamenchisaurids. Journal of Systematic Palaeontology, 2023, 21.1: 2171818. https://doi.org/10.1080/14772019.2023.2171818 PETERSON, Joseph E.; DISCHLER, Collin; LONGRICH, Nicholas R. Distributions of cranial pathologies provide evidence for head-butting in dome-headed dinosaurs (Pachycephalosauridae). PloS one, 2013, 8.7: e68620. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0068620 SOTO-ACUÑA, Sergio, et al. Bizarre tail weaponry in a transitional ankylosaur from subantarctic Chile. Nature, 2021, 600.7888: 259-263. https://doi.org/10.1038/s41586-021-04147-1 SCHERER, Charlie Roger; STEELL, Elizabeth; UPCHURCH, Paul. Drivers and mechanisms of convergent forelimb reduction in non-avian theropod dinosaurs. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences, 2026, 293.2071. https://doi.org/10.1098/rspb.2026.052820421754 https://ziva.avcr.cz/2026-5/savci-obri-pozdniho-pleistocenu.htmlPleistocén je prozatím předposlední geologickou epochou vývoje země, charakterizovanou intenzivním střídáním chladných sušších glaciálů a teplejších humidních interglaciálů. Tento neustále se měnící svět s sebou přináší intenzivní evoluční tlak na různé skupiny organismů. Navíc se přírodní podmínky v průběhu pleistocénu mění častěji a s větší intenzitou a organismy na tyto cyklické změny klimatu reagují tak, že ke konci pleistocénu došlo k vyvrcholení adaptivních strategií mnoha různých skupin. Jedním s trendů je i zvětšování rozměrů těla, které vede k označování některých forem jako megafauna. Složitý vývoj pleistocénu, vzájemná interakce, vývoj a závěrečné vymření těchto gigantů je velmi důležité pro naše chápání této „chaotické“ kapitoly ve vývoji naší planety. K dalšímu čtení v Živě Prvotní hřích lidstva: extinkce megafauny (2021, 5) Zemské klima pod taktovkou kosmického rytmu (2026, 4) Seznam použité literatury najdete v PDF formátu ke stažení níže, pod obrazovou galerií.20421755 https://ziva.avcr.cz/2026-5/velryby-a-jini-kytovci-nejvetsi-zastupci-megafauny.htmlKytovci jsou jako ekosystémoví inženýři součástí koloběhu živin a prvků, podporují primární produkci oceánů a ukládají uhlík. Lidé ale masivním lovem velryb usmrtili přes tři miliony kytovců, což narušilo mořské ekosystémy. Dnes kytovci čelí nejen následkům komerčního velrybaření, ale i dalším antropogením vlivům, např. změně klimatu, což mění jejich zdroj potravy či migrační trasy. K dalšímu čtení v Živě Prvotní hřích lidstva: extinkce megafauny (2021, 5) Seznam použité literatury najdete v PDF formátu ke stažení níže, pod obrazovou galerií.20421756 https://ziva.avcr.cz/2026-5/obri-v-soukoli-biosfery-role-suchozemske-sladkovodni-a-morske-megafauny-v-toku-latek-a-energie.htmlVelcí živočichové (megafauna) souše, sladkých vod i moří formovali biosféru stovky milionů let. Díky velikosti těla přemísťovali živiny, roznášeli semena a udržovali otevřená společenstva. Jejich vymizení na konci pleistocénu ochromilo tok látek a energie. Článek shrnuje globálně platné funkce megafauny a vysvětluje, proč je jejich obnovou trofický rewilding. K dalšímu čtení v Živě Hoře, hořce, hořečky V. Hořký osud hořepníků (2014, 2) Fascinující těžkost soužití našich specializovaných modrásků s mravenci (2017, 6) Ostnojazyčné ryby řádu Osteoglossiformes 2. Arapaimy – populární i neznámé (2018, 2) Živá půda 5. Půdní makrofauna a megafauna (2020, 6) Ryby čeledi Polyodontidae a příběh veslonosa čínského aneb Poslední leviatanové sladkých vod (2021, 5) Prvotní hřích lidstva: extinkce megafauny (2021, 5) Ekologický kontext extinkcí pleistocenní megafauny v naší přírodě (2026, 5) Použitá literatura CZYŻEWSKI, Szymon, et al. Revisiting Europe's temperate forests: Palaeoecological evidence for an herbivory-driven woodland-grassland mosaic biome. Biological Conservation, 2026, 316: 111749. DOUGHTY, Christopher E., et al. Global nutrient transport in a world of giants. Proceedings of the National Academy of Sciences, 2016, 113.4: 868-873. ESTES, James A., et al. Trophic downgrading of planet Earth. Science, 2011, 333.6040: 301-306. ESTES, James A., et al. Megafaunal impacts on structure and function of ocean ecosystems. Annual Review of Environment and Resources, 2016, 41.1: 83-116. HE, Fengzhi, et al. The global decline of freshwater megafauna. Global Change Biology, 2019, 25.11: 3883-3892. HE, Fengzhi, et al. Freshwater megafauna shape ecosystems and facilitate restoration. Biological reviews, 2024, 99.4: 1141-1163. JIRKŮ, Miloslav. Prvotní hřích lidstva: extinkce megafauny. Živa, 2024.5: 268–273. MALHI, Yadvinder, et al. Megafauna and ecosystem function from the Pleistocene to the Anthropocene. Proceedings of the National Academy of Sciences, 2016, 113.4: 838-846. PRINGLE, Robert M., et al. Impacts of large herbivores on terrestrial ecosystems. Current Biology, 2023, 33.11: R584-R610. ROMAN, Joe; MCCARTHY, James J. The whale pump: marine mammals enhance primary productivity in a coastal basin. PloS one, 2010, 5.10: e13255. SANDOM, Christopher, et al. Global late Quaternary megafauna extinctions linked to humans, not climate change. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences, 2014, 281.1787: 20133254. SCHWEIGER, Andreas H.; SVENNING, Jens‐Christian. Down‐sizing of dung beetle assemblages over the last 53 000 years is consistent with a dominant effect of megafauna losses. Oikos, 2018, 127.9: 1243-1250. SMITH, Felisa A., et al. Megafauna in the Earth system. Ecography, 2016, 39.2: 99-108. Internetové zdroje The Wild Cattle of Cambodia (1957) - FULL DOCUMENTARY20421757 https://ziva.avcr.cz/2026-5/ekologicky-kontext-extinkci-pleistocenni-megafauny-v-nasi-prirode.htmlPleistocenní megafauna značně ovlivňovala strukturu ekosystémů a současné druhy v sobě nesou jejich dědictví. Se ztrátou megafauny souvisí ochuzení biotopů, souběžné extinkce nebo anachronismy. Středoevropská krajina se zachovanou megafaunou by vypadala jako temperátní savana, kombinace bylinné vegetace a lesa. Jejími zbytky jsou druhově bohatá polopřirozená stanoviště, o která je třeba ochranářsky pečovat. K dalšímu čtení v Živě Savčí obři pozdního pleistocénu (2026, 5) Megafauna jako zahradník krajiny: role velkých býložravců v šíření rostlin (2026, 5) Trofický rewilding – alternativa ke konzervační ochraně přírody (2026, 5) Prvotní hřích lidstva: extinkce megafauny (2021, 5) Seznam použité literatury najdete v PDF formátu ke stažení níže, pod obrazovou galerií.20421758 https://ziva.avcr.cz/2026-5/velci-savci-holocenu-divoci-a-domestikovani.htmlZ holocenní historie Evropy i celého světa nelze odmyslet přítomnost domácích kopytníků a domestikovaných zvířat obecně. Hospodářská zvířata i volně žijící zástupci megafauny spoluutvářeli jídelníček a život našich předků a zároveň ovlivňovali místní přírodu. Příběhy divokých forem, jejich domestikací a následné osudy domestikantů jsou ještě spletitější a z vědeckého i laického pohledu neméně zajímavé než osudy vymřelé megafauny pleistocenní. K dalšímu čtení v Živě Historie divokých savců ve světle archeozoologických nálezů (2005, 2) Historie chovu domácích zvířat v Čechách a na Moravě ve světle archeozoologických nálezů (2016, 5) seriál Domácí savci a jejich původ 1. Cesty k domestikaci (2019, 1), 2. Domestikace zvířat na úsvitu zemědělství (2019, 2), 3. Druhá domestikační vlna (2019, 3), 4. Ostatní domácí savci (2019, 4) Savčí obři pozdního pleistocénu (2026, 5) Ekologický kontext extinkcí pleistocenní megafauny v naší přírodě (2026, 5) Seznam použité literatury najdete v PDF formátu ke stažení níže, pod obrazovou galerií.20421759 https://ziva.avcr.cz/2026-5/megafauna-jako-zahradnik-krajiny-role-velkych-bylozravcu-v-sireni-rostlin.htmlTéměř polovina rostlinných druhů dokáže ke svému šíření využívat velkých býložravců. Efekt těchto zvířat na krajinu proto nelze podceňovat, jelikož se tak mohou šířit jak vzácné, tak invazní druhy rostlin. Cílem může být významná změna rostlinného společenstva. Článek dále představuje metody zkoumání tohoto fenoménu a výsledky dlouhodobého výzkumu v České republice. K dalšímu čtení v Živě Semena a jejich schopnost cestovat (2026, 2) Trofický rewilding – alternativa ke konzervační ochraně přírody (2026, 5) Přehled druhů uvedených v obr. 7 a 8 i s latinskými jmény najdete v PDF příloze pod obrazovou galerií. V tištěné Živě je v obr. 8 na str. 288 mezi druhy u osy x chybně uvedeno druhové jméno smělku, místo smělku štíhlého má být správně smělek jehlancovitý. Za chybu se omlouváme. Použitá literatura ALBERT, Aurélie, et al. Seed dispersal by ungulates as an ecological filter: a trait‐based meta‐analysis. Oikos, 2015, 124.9: 1109-1120. https://doi.org/10.1111/oik.02512 BOULANGER, Vincent, et al. Deer-mediated expansion of a rare plant species. Plant Ecology, 2011, 212.2: 307-314. https://doi.org/10.1007/s11258-010-9823-9 LEPKOVÁ, Barbora; HORČIČKOVÁ, Eva; VOJTA, Jaroslav. Endozoochorous seed dispersal by free-ranging herbivores in an abandoned landscape. Plant Ecology, 2018, 219.9: 1127-1138. https://doi.org/10.1007/s11258-018-0864-9 LEPKOVÁ, Barbora; HORČIČKOVÁ, Eva; HERBEN, Tomáš. Red‐deer dung increases species diversity but does not influence species composition of open grasslands. Journal of Vegetation Science, 2024, 35.3: e13283 https://doi.org/10.1111/jvs.13283 LEPKOVÁ, Barbora; MAŠKOVÁ, Tereza. Seeds in the guts: can seed traits explain seed survival after being digested by wild ungulates?. Oecologia, 2024, 205.1: 49-58. https://doi.org/10.1007/s00442-024-05538-7 SCHULZE, Kiowa Alraune; BUCHWALD, Rainer; HEINKEN, Thilo. Epizoochory via the hooves–the European bison (Bison bonasus L.) as a dispersal agent of seeds in an open-forest-mosaic. Tuexenia, 2014, 34.1: 131-144. https://doi.org/10.14471/2014.34.016 TACKENBERG, Oliver, et al. What does diaspore morphology tell us about external animal dispersal? Evidence from standardized experiments measuring seed retention on animal-coats. Basic and Applied Ecology, 2006, 7.1: 45-58. https://doi.org/10.1016/j.baae.2005.05.00120421760 https://ziva.avcr.cz/2026-5/ostrovni-gigantismus-u-plazu-aneb-co-se-deje-v-izolaci.htmlFosterovo neboli Ostrovní pravidlo (Forster’s či Islands rule) říká, že velikostně malé druhy obratlovců mají na ostrovech sklon se zvětšovat, zatímco velké druhy mají tendenci se zmenšovat. Mnohé velké druhy ostrovních plazů jsou tak považovány za dobré příklady ostrovního gigantismu. Věc je ale složitější. Výsledky mikroevolučních procesů probíhajících v izolovaném ostrovním prostředí jsou evidentně rozmanitější. Důležitou roli zde hrají odlišné podmínky na jednotlivých ostrovech a různé životní nároky jednotlivých druhů plazů. Správné interpretace nám může také komplikovat nedostatečná znalost evoluce a taxonomie příslušných druhů plazů. K dalšímu čtení v Živě Velescink kapverdský – jeden z největších scinků světa (2002, 1) Velescink kapverdský v Národním muzeu (2002, 1) Želva obrovská a člověk (2024, 1) Seznam použité literatury najdete v PDF formátu ke stažení níže, pod obrazovou galerií.20421761 https://ziva.avcr.cz/2026-5/troficky-rewilding-robustni-model-managementu-krajiny.htmlTrofický rewilding obnovuje přírodní procesy návratem velkých kopytníků, kteří celoročně a s minimem lidských zásahů utvářejí pestrou mozaiku stanovišť. Na rozdíl od konvenčního aktivního managementu funguje sám a dlouhodobě. Shrnujeme principy přirozené pastvy, doložené výsledky z České republiky i ze světa, a navrhujeme posun od pouhé péče o krajinu ke způsobu jejího využívání. K dalšímu čtení v Živě Úbytek hmyzu. Špatně zdokumentovaná katastrofa? (2019, 5) Podyjí – nejvýznamnější útočiště hnědásků v České republice a návrat divokých koní (2020, 2) Prvotní hřích lidstva: extinkce megafauny (2021, 5) Na velikosti záleží aneb Co znamená být zvířecím obrem (2026, 5) Obři v soukolí biosféry – role suchozemské, sladkovodní a mořské megafauny v toku látek a energie (2026, 5) Ekologický kontext extinkcí pleistocenní megafauny v naší přírodě (2026, 5) Seznam použité literatury najdete v PDF formátu ke stažení níže, pod obrazovou galerií.20421762 https://ziva.avcr.cz/2026-5/oko-z-obezne-drahy-a-lupa-v-trave-dva-stetce-malujici-jeden-obraz-krajin-formovanych-megafaunou.htmlNávrat zubrů, divokých koní a praturů přetváří českou krajinu v měřítku stovek hektarů. Jak ale spolehlivě zkoumat jejich vliv na vegetaci? Metody dálkového průzkumu Země pro nás vyhodnotí celé území naráz, vidí však jen „spektrum“, nikoli druhy. Botanik rozezná v terénu každou bylinu, zvládne ale jen zlomek plochy. Na příkladu pastevní rezervace v Milovicích ukazujeme, proč se obě metody neobejdou jedna bez druhé – a jak snadno může i přesná klasifikace satelitního snímku napovědět pravý opak skutečné biologické hodnoty. Podrobněji se tématu věnujeme v článku v kuléru této Živy.20421763 https://ziva.avcr.cz/2026-5/pribehy-velkych-rozmeru-aneb-kdo-je-obr.htmlV našem sebestředném, přesněji antropocentrickém vnímání světa máme opakovaně tendence třídit, škatulkovat, nálepkovat a poměřovat. Sami se považujeme za „velké“ a mocné vládce planety, což je jeden z našich největších omylů, na který pravděpodobně doplatíme… Přesto, tváří v tvář větším organismům, než jsme my sami, zůstáváme žasnout. Velikost je jedním z nejvýraznějších rysů živých organismů. U živočichů přitom ne znamená jen otázku měřítka – ovlivňuje způsob života, nároky na potravu a prostor, pohyb, rozmnožování i vztahy s ostatními organismy. Obři mají v ekosystémech zvláštní postavení a jejich přítomnost může krajinu proměňovat klíčovým způsobem. A právě na svět velkých organismů se zaměřuje toto monotematické číslo Živy.20421764 https://ziva.avcr.cz/2026-5/zmrzla-megafauna-a-jeji-vyzkum.htmlPaleontologové mají nelehkou výzkumnou činnost – poznat život v minulosti. Organismy však fosilizují vzácně a zpravidla způsobem, který neumožňuje studovat jejich anatomii ve srovnatelném detailu jako u těch žijících. I proto si pomáhají rafinovanými analytickými metodami, s pomocí kterých dokážou vydedukovat vzhled a biologii vymřelých druhů. Biolog se u žijících druhů ke stejné informaci dostane nepoměrně snáz – vzhled nemusí rekonstruovat, způsob života může být leckdy určitelný i po nepříliš dlouhém pozorování a anatomie se dá odhalit rutinní pitvou. Seznam použité literatury najdete v PDF formátu ke stažení níže.20421765 https://ziva.avcr.cz/2026-5/deextinkce-navrat-vyhubenych-nebo-vyhynulych-druhu.htmlModerní biotechnologie a genové inženýrství mohou v některých případech napomoci při záchraně ohrožených druhů. V současnosti ale startují i projekty, které si kladou za cíl deextinkci již ztracených druhů zvířat. Jaké jsou biologické limity těchto projektů a nakolik jsou podobné aktivity etické? K dalšímu čtení v Živě seriál Klonování savčího embrya 1. Omezení a perspektivy (2005, 4) 2. Vztahy mezi přeneseným jádrem a ooplastem (2005, 5) 3. Předčasné stárnutí potomstva (2005, 6) Čeká nás nástup genové terapie aneb Homo sapiens GMO? (2017, 2) Bakteriální editační systém ve službách biologie (2017, 2) Pod pokličku archeogenetiky evropského pravěku (2023, 4) Seznam použité literatury najdete v PDF formátu ke stažení níže. Zdroje obrázků https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Smilodon_and_Canis_dirus.jpg https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Elizabeth_Ann_48-days_old.png https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Megalapteryx_specimen_NMNZ_S400.jpg20421766 https://ziva.avcr.cz/2026-5/oko-z-obezne-drahy-a-lupa-v-trave-dva-stetce-malujici-jeden-obraz-krajin-formovanych-megafaunou-1.htmlNávrat velkých kopytníků do české krajiny mění vegetaci na stovkách hektarů. Jak ale spolehlivě zkoumat jejich vliv na vegetaci? V článku se zamýšlíme nad výhodami a limity dálkového průzkumu Země a terénního botanického mapování. Na příkladu pastevní rezervace v Milovicích ukazujeme, že i přesná satelitní klasifikace může o biologické hodnotě trávníků vypovídat mylně, a docházíme k závěru, že se obě metody vzájemně doplňují. Barevná příloha článku K dalšímu čtení v Živě Co je to fytocenologický snímek (2010, 6) Osud vojenských prostorů: krajiny protékající mezi prsty (2020, 5) Vojenské prostory: příroda mezi lesem a „nelesem“ (2020, 6) Globální fotosyntéza suchozemských ekosystémů: od chloroplastu po kontinent (2025, 4) Lidar: světlo, které odhaluje skrytou tvář krajiny (2025, 5) Použitá literatura DUNCAN, Patricia, et al. Mapping invasive herbaceous plant species with Sentinel-2 satellite imagery: Echium plantagineum in a Mediterranean shrubland as a case study. Geomatics, 2023, 3.2: 328-344. https://www.mdpi.com/2673-7418/3/2/18 NININAHAZWE, Fiston, et al. Mapping invasive alien plant species with very high spatial resolution and multi-date satellite imagery using object-based and machine learning techniques: A comparative study. GIScience & Remote Sensing, 2023, 60.1: 2190203.20421767 https://ziva.avcr.cz/2026-5/megakoutek.htmlLiteratura a internetové zdroje Akademický slovník současné češtiny: https://www.slovnikcestiny.cz/uvod.php Český národní korpus ( https://kontext.korpus.cz/) Čeština 2.0 (https://cestina20.cz/) Databáze excerpčního materiálu Neomat (https://www.neologismy.cz/) HUGO, Jan a kol. Slovník nespisovné češtiny, 4. vydání, Maxdorf 2020 Internetová jazyková příručka (http://prirucka.ujc.cas.cz) Nový akademický slovník cizích slov, Academia, Praha 2005 (NASCS) Nový encyklopedický slovník češtiny (https://www.czechency.org/slovnik) REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník, 2. vyd. LEDA, Praha 2015 Velký lékařský slovník (https://lekarske.slovniky.cz/) Zdroj obrázku https://commons.wikimedia.org/wiki/File:A_group_of_people_attacking_a_giant_snail_MET_DP869357.jpg20421768 https://ziva.avcr.cz/2026-5/pastva-krajine-slusi-aneb-proc-potrebujeme-vratit-hospodarska-zvirata-do-bezne-krajiny.htmlJeště před několika generacemi patřilo cinkání zvonců ke zvukům naší krajiny stejně přirozeně jako zpěv skřivana. Kolektivizace ho téměř umlčela: ovce a kozy dostaly nálepku chudoby, koně jako přežitek starého hospodaření vystřídaly traktory coby symbol socialistického pokroku a krávy jsme zahnali za zdi velkokapacitních kravínů. Z krajiny tak nezmizela jen stáda, ale také okus, sešlap, trus a neustálý pohyb zvířat – síly, které ji po staletí utvářely. Dnes znovu zjišťujeme, že krajině pastva nejen sluší, ale že ji na mnoha místech potřebuje.20421769 https://ziva.avcr.cz/2026-5/spasi-velci-herbivori-evropskou-prirodu.html20421770 https://ziva.avcr.cz/2026-5/john-payne-the-hairy-rhinoceros-history-ecology-and-some-lessons-for-management-of-the-last-asian-megafauna.htmlK dalšímu čtení v Živě Nejistý osud nosorožce sumaterského (2002, 3) Zánik největší chovné skupiny nosorožce sumaterského (2004, 1)20421771 https://ziva.avcr.cz/2026-5/jan-rolecek-a-kolektiv-karpatske-lesostepni-louky.htmlK dalšímu čtení v Živě Stepi západní Ukrajiny (2019, 4) Karpaty – nedoceněné centrum evropské diverzity rostlin (2019, 5) Recenze: Stanislav Březina, Sylvie Pecháčková, Hana Skálová, František Krahulec: Louky. Dobrodružství poznávání (2024, 1) Použitá literatura TĚŠITEL, Jakub, et al. Merging of Pedicularis exaltata and P. hacquetii in the Carpathians: from local history to regional phylogeography based on complex evidence. Folia Geobotanica, 2018, 53.3: 301-315. https://doi.org/10.1007/s12224-018-9317-4.20421772 https://ziva.avcr.cz/2026-5/o-obrovskych-hlavonozcich.htmlPůvodní článek od Fr. Novotného vyšel v Živě 1862, 10: 70–71. Zdroje obrázků https://commons.wikimedia.org/w/index.php?search=Le+Poulpe+Colossal&title=Special%3AMediaSearch&type=image https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Giant_squid_attacking_boat.jpg20421773 https://ziva.avcr.cz/2026-5/vymrele-obludy-americke.htmlPůvodní článek od Josefa Kořenského vyšel v Živě 1910, 3: 88–92. Zdroje obrázků https://commons.wikimedia.org/wiki/File:OCmarsh.jpg https://es.wikipedia.org/wiki/Archivo:Mr._Carnegie%27s_Imitation_Dinosaur_%22Makes_a_Hit%22_in_England.jpg20421774