Současná rychlost extinkce druhů cévnatých rostlin je o dva až tři řády vyšší než odhadovaná průměrná rychlost vymírání v předchozích geologických dobách. Navzdory našim neúplným znalostem máme dnes dostatek dat z mnoha zemí k tomu, abychom se pokusili shrnout příčiny tohoto jevu. Nejdůležitější jsou antropogenní ztráty a degradace přírodních biotopů. Zemědělství, eutrofizace, urbanizace, narušení vodního režimu a introdukce býložravých savců jsou nejčastěji uváděné příčiny. Lze očekávat, že globální změny klimatu budou hrát stále důležitější roli. Významné mohou být také biologické predispozice jednotlivých taxonů, zejména jejich závislost na specifických opylovačích. Naše snaha by měla směřovat k zachování zbytků ohrožené vegetace, ochraně co nejvíce taxonů v semenných bankách a botanických zahradách a k reintrodukci v přírodě vyhynulých taxonů s ohledem na očekávané klimatické změny.
K dalšímu čtení v Živě
Globální oteplování, změny krajin a ztráty biodiverzity (2020/5)
Seznam použité literatury je v PDF formátu ke stažení níže pod obrazovou galerií.
The current rate of extinction of vascular plant species is two to three orders of magnitude higher than the average rate of extinction in the past geological periods. Despite our incomplete knowledge, we now have enough data from many countries to try to summarise the causes of the current extinctions. The most important are anthropogenic losses and degradation of natural habitats. Agriculture, eutrophication, urbanisation, hydrological disturbance and the introduction of herbivorous mammals are most often reported causes. Global climate change can be expected to play an increasingly important role. The biological predispositions of individual taxa can also be important, especially their dependence on specific pollinators. Our efforts should be directed towards the preservation of the remnants of natural vegetation, the protection of as many taxa as possible in seed banks and botanical gardens, and the reintroduction of extinct taxa in view of anticipated climate changes.
-
Turan Erigeron calvus – s největší pravděpodobností globálně vyhynulý druh nalezený naposledy v r. 1891 na úpatí pohoří Inyo v jižní Kalifornii. Poušť s keři larey trojzubé (Larrea tridentata), kde byl druh sbírán. Lokalita byla udána velice přesně a druh zahrnut do monografie vypracované slavným americkým taxonomem Arthurem Cronquistem. Jednou z možných příčin vyhynutí tohoto turanu mohly být eroze a zemní/štěrkové laviny, které následovaly po vytěžení všech borovic a jalovců na svazích během důlních a souvisejících projektů v daném území. Foto M. Rejmánek
-
Turan Erigeron calvus – s největší pravděpodobností globálně vyhynulý druh nalezený naposledy v r. 1891 na úpatí pohoří Inyo v jižní Kalifornii. Herbářová položka. Foto M. Rejmánek
-
Turan Erigeron calvus – s největší pravděpodobností globálně vyhynulý druh nalezený naposledy v r. 1891 na úpatí pohoří Inyo v jižní Kalifornii. Scheda. Foto M. Rejmánek
-
Ohňový klimax vytvořený invazí sveřepu střešního (Bromus tectorum) v severní Nevadě, USA. Foto J. Randall
-
Současný stav lokality slanorožce rozprostřeného (Salicornia prostrata) v národní přírodní rezervaci Slanisko u Nesytu na jižní Moravě. Foto H. Galušková a P. Hubatka
-
Poslední doklad slanorožce rozprostřeného (Salicornia prostrata) v České republice z r. 1976. Foto H. Galušková a P. Hubatka
-
Poslední doklad slanorožce rozprostřeného (Salicornia prostrata) v České republice z r. 1976. Foto H. Galušková a P. Hubatka
-
Květenství vysoce ohrožené Amsinckia. grandiflora(Boraginaceae) – jedinec s dlouhými tyčinkami a krátkými čnělkami.
-
Porost plevelné brutnákovité rostliny Amsinckia menziesii (Boraginaceae).
-
Primární příčiny recentního vymírání cévnatých rostlin v zeměpisných oblastech vysoké (hotspots) a nízké (coldspots) biodiverzity. Mnohonásobné příčiny byly uvedeny pro 18,1 % vyhynutí v hotspots a 29,7 % v coldspots. Upraveno podle: J. J. Le Roux a kol. (2019)
-
Závislost počtu druhů cévnatých rostlin na ploše souvislého porostu a „ostrovů“ fynbos v jižní Africe. Proložíme-li body v diagramu dvě regresní přímky, rozdíl v jejich sklonu je statisticky významný a protínají se při velikosti ploch 590 ha. Data naznačují, že pro kompletní ochranu druhového bohatství v tomto společenstvu je zapotřebí ploch větších než 500 ha. Upraveno podle: W. J. Bond (1988). Více o přístupu k analýze významu fragmentace viz např. N. K. Ntshanga a kol. (2021)
-
Průměrné změny v počtu domácích druhů na 1 m2 od 50. let 20. století do r. 2004 ve vztahu k frekvenčním třídám invazních druhů – česnáčku lékařského (Alliaria petiolata), řešetláku počistivého (Rhamnus cathartica) a zimolezu Lonicera ×bella – v lesích státu Wisconsin, USA. Obdélníky a úsečky znázorňují rozsahy hodnot, ve kterých se nalézá 10 a 90 % údajů. Upraveno podle: T. P. Rooney a D. A. Rogers (2011)
-
Vymírání cévnatých rostlin na Phillipově ostrově (190 ha, Norfolk, Austrálie) po introdukci evropských králíků a koz. Průměrná rychlost vymírání mezi lety 1830 a 1977 byla přibližně jeden druh za 10 let. Po eliminaci koz na začátku 20. století a vyhubení králíků v r. 1988 se některé „vyhynulé“ druhy rostlin opět objevily. Podle: I. Atkinson (1989) a P. Coyne (2010)
-
Závislost počtu druhů na kumulativním počtu ploch v porostech se stoupající frekvencí sveřepu střešního a tím i frekvencí požárů. Upraveno podle: S. G. Whisenant (1990)
-
Tabulka 3 – Významné příklady hybridizace mezi domácími a introdukovanými druhy cévnatých rostlin v různých oblastech světa. Orig. M. Rejmánek