Včely patří mezi nejznámější a nejpopulárnější hmyz. Jsou zajímavé především díky své roli v ekosystémech, kde patří k nejvýznamnějším opylovačům, a také pestrému chování, spojenému s různorodou péčí o potomstvo a někdy i socialitou. Nejznámějším druhem je určitě včela medonosná (Apis mellifera), která představuje zemědělsky jeden z nejdůležitějších druhů hmyzu vůbec. Ačkoli je původní v Africe i Evropě, dnes je chována v podstatě po celém světě. Chov včel medonosných přináší lidem med a další užitečné produkty, dopad včelařství na ekosystémy je ale různorodý, a především v oblastech, kde je včela medonosná nepůvodní, bývá často negativní. Do kontrastu s ní jsou obvykle dávány samotářské včely, u kterých žije v hnízdě jen jedna samice a stará se o veškeré potomstvo. Přestože samotářskou strategii má většina druhů včel, jejich hnízdní chování je mnohem pestřejší a kromě klasického samotářského a sociality včely medonosné existuje široká paleta dalších strategií. V letošním roce se Česká společnost entomologická rozhodla vyhlásit v rámci popularizační akce Hmyz roku nikoli jeden druh, ale celou skupinu – samotářské včely, aby upozornila, jak pestré chování mají, ale také proto, aby se dostaly do obecnějšího povědomí příčiny jejich ohrožení.
K dalšímu čtení v Živě
Drvodělky a jejich výsadky na sever (2007, 6)
Solitary bees have been selected as the Insect of the Year 2024 by the Czech Entomological Society. They are particularly interesting because of their role in ecosystems, where they are among the most important pollinators, and because of their diverse behaviour associated with a variety of care for their offspring and sometimes their sociality. The article discusses their phylogenetic position, the evolution of nest building and various aspects of behaviour such as facultative eusociality, cuckoo behaviour or male care of offspring.
-
Stopčík rodu Pemphredon patří mezi kutilky, které mají ke včelám relativně blízko. Hnízdí ve dřevě, stoncích rostlin a hmyzích hálkách. Své larvy průběžně zásobuje mšicemi a často je hlídá až do jejich dospělosti. Foto H. Kříženecká
-
Typická zahradní včela pískorypka ryšavá (Andrena fulva). Létá na květy ovocných stromů, rybízu nebo angreštu. Na rozdíl od většiny z více než 130 druhů našich pískorypek se snadno pozná podle nápadného ochlupení a rezavě zbarvené hrudi a zadečku, přičemž zbytek těla má černý. Hnízdí spíše jednotlivě, vzácně ve větších agregacích. Foto P. Šípek
-
Pískorypka písčinná (Andrena scotica) patří k obtížněji poznatelným druhům. Jde o polylektický druh (vyvíjí se na pylu z různých čeledí rostlin) a hnízdí na písčitém podkladu. Je zajímavá komunálním hnízděním – jeden vchod do hnízda sdílí mnoho samic. Foto J. Visser
-
Drvodělka fialová (Xylocopa violacea, viz obr.) patří s velmi podobným druhem drvodělkou velkou (X. valga) mezi naše největší včely. Samec na snímku se snadno odliší od samce drvodělky velké přítomností žlutého proužku na konci tykadla. Oba druhy jsou teplomilné a v posledních letech se u nás šíří (blíže Živa 2007, 6: 269). Foto H. Kříženecká
-
Ploskočelka šestipásá (Halictus sexcinctus) – významný druh včely, který řadíme k modelům sociobiologického výzkumu. Samec (na snímku) je výrazně štíhlejší než samice, má delší tykadla a žlutě zbarvené končetiny i přední část hlavy. Foto J. Visser
-
Čmelák klamavý (Bombus confusus) je silně ustupujícím druhem naší krajiny, přestože byl dříve běžný na většině území ČR. Utrpěl zejména vlivem intenzifikace zemědělství. Tento druh má jako jeden z mála teritoriální samce, kteří mají široké oči. Foto P. Šípek
-
Čmelák balkánský (Bombus haematurus) patří mezi čmeláky k výjimkám, protože mu vyhovuje teplé klima a v současnosti se šíří. Samec se pozná podle nápadného žlutého zbarvení, i samice má široký žlutý pruh přes zadeček. Foto P. Šípek
-
Kuželitky (Coelioxys) jsou kukaččí včely, parazitující na hostitelských včelách z čeledi čalounicovití (Megachilidae), kam i samy patří. Samice (na snímku) má nápadně zašpičatělý poslední článek zadečku, který slouží k proražení hostitelské komůrky. Foto J. Visser
-
Kukaččí včela s širokým hostitelským spektrem ruděnka obecná (Sphecodes ephippius). Parazituje samotářské i primitivně sociální druhy ploskočelek. Samice obvykle preferují stejného hostitele, u kterého prodělaly vývoj, podobně, jako je tomu u kukačky obecné (Cuculus canorus). Foto J. Visser
-
Smutilka obecná (Melecta albifrons), hnízdní parazit pelonosek (Anthophorini). Je nápadná světlými skvrnami na bocích zadečku a na rozdíl od většiny kukaččích včel i výrazně ochlupená. Foto H. Kříženecká
-
Kyjorožka černoretá (Ceratina nigrolabiata) je jedním z mála druhů včel, u kterého o potomstvo pečují oba rodiče. Samice přilétla s nákladem pylu a snaží se přesvědčit samce, aby ji pustil do hnízda. Okolo letící samec hledá hnízdo s nezadanou samicí (a). Samice se snaží přesvědčit samce škrábáním na jeho zadeček (b). Průřez hnízdem kyjorožky (c). Vlevo komůrky s pylem a potomky, vpravo samec a samice. Foto V. Bureš a M. Mikát