Ostrov Madeira je oblíbeným turistickým cílem zejména díky relativně blízké poloze jihozápadně od Portugalska, přívětivé nabídce dostupného ubytování a přímořskému klimatu „věčného jara“. Z ekonomického hlediska tak zemědělskou produkci nahrazují rostoucí příjmy z turistického ruchu, kterému pomohl i vládou mohutně podporovaný rozvoj dopravní infrastruktury. Jelikož během 10 let od publikování seriálu Miloslava Kuklíka a Václava Zeleného věnovaného Madeiře vyšly nové květeny, rádi bychom navázali na předchozí příspěvky několika dalšími postřehy a poznatky.
K dalšímu čtení v Živě
Památný druh Kanárských ostrovů dračinec obrovský (2008, 1)
Madeira – úžas a zmatení botaniků 1 (2014, 6)
Madeira - úžas a zmatení botaniků 2 (2015, 1)
Použitá literatura
ANGIOSPERM PHYLOGENY GROUP. An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the orders and families of flowering plants: APG IV. Bot J Linnean Soc, 2016, 181: 1-20.
BÄRTELS, Andreas. Tropenpflanzen. Zier- und Nutzpflanzen. Stuttgart: Eugen Ulmer KG, 2013
BEIERKUHNLEIN, Carl, et al. Volcanic ash deposition as a selection mechanism towards woodiness. npj Biodiversity, 2023, 2.1: 14.
DÓRIA, Larissa C., et al. Insular woody daisies (Argyranthemum, Asteraceae) are more resistant to drought‐induced hydraulic failure than their herbaceous relatives. Functional Ecology, 2018, 32.6: 1467-1478.
GÓIS‐MARQUES, Carlos A., et al. Tracing insular woodiness in giant Daucus (sl) fruit fossils from the Early Pleistocene of Madeira Island (Portugal). Taxon, 2019, 68.6: 1314-1320.
CHRISTENHUSZ, Maarten JM; FAY, Michael F.; CHASE, Mark W. Plants of the world: an illustrated encyclopedia of vascular plants. Royal Botanic Garden, Kew Publishing, 2017.
JUDD, Walter S., et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach, Fourth Edition. Sinauer, Sunderland, 2016.
MUER, Thomas; SAUERBIER, Herbert; CALIXTO, Francisco Cabrera. Die Farn-und Blütenpflanzen Madeiras. Karlsruhe: Kleinsteuber Books, 2020.
NOWAK, Bernd; SCHULZ, Bettina. Tropické plody. Praha: Knižní klub, Praha, 2002.
PRESS, J. R.; SHORT, M. J. Flora of Madeira. London: Pelagic Publishing, 2016
ROHWER, Jens G. Tropické rostliny. Praha: Knižní klub, 2002.
SCHÖNFELDER, Peter and Ingrid SCHÖNFELDER. 2002. Květena Kanárských ostrovů = [Orig.: Die Kosmos-Kanarenflora]. Přeložil Zdeňka SLAVÍKOVÁ, přeložil Renata TÁBORSKÁ. Praha: Academia. ISBN 80-200-0998-1.
SIMPSON, Michael G. Plant systematics. Third Edition. Burlington: Academic press, 2020.
UTTERIDGE Timothy; BRAMLEY, Gemma. The Kew Tropical Plant Families Identification Handbook. Second Edition. Royal Botanic Gardens, Kew, 2015.
VEDEL, Helge. Trees and Shrubs of the Mediterranean. Harmondsworth: Penguin Books, 1978.
The island of Madeira is a popular tourist destination mainly due to its relatively close location to the south-west of Portugal and the seaside climate of "permanent spring". From the economic point of view, agricultural production is being replaced by increasing revenue from tourism. Complete floras have been published within the last 10 years. For visitors, the mass distribution of non-native plants forming secondary vegetation in combination with local endemics can be surprising. The selection mechanism towards herbal woodiness on the volcanic islands has been explained by adaptation to avoid burial by ash deposition. Finally, an extraordinary experience can be provided by a tour of the botanical garden or one of the many parks supported by the general horticultural tradition using species from all over the world.
-
Nejvyšší stupeň horské vegetace až do nejvyšších poloh (Pico Ruivo 1 862 m n. m.) porůstá kromě místních endemitů invazní janovec metlatý (Cytisus scoparius). Foto T. Kučera
-
Ladoňka Scilla madeirensis je endemitem nižších poloh a pobřežní zóny, roste i ve stinných druhotných lesích. Foto A. Kučerová
-
Netík Adiantum reniforme roste v širší makaronéské oblasti na stinných vlhkých místech kolem levád. Foto A. Kučerová
-
Hvězdnicovitá Andryala glandulosa (Asteraceae) se vyskytuje na skalních výchozech v centrální hornaté části ostrova zhruba v 1 500 m n. m. Foto A. Kučerová
-
Hadinec Echium candicans je jedním z 23 endemických hadinců rostoucích v Makaronésii. Střední hornatá část až do výše 1 861 m n. m. (Pico Ruivo). Foto A. Kučerová
-
Vavřínové mlžné lesy nad 700 m n. m. v podrostu hostí endemický vřesovec (Erica platycodon subsp. maderincola) a brusnici Vaccinium padifolium (na obr.). Foto A. Kučerová
-
Poloparazitický zdravínek Odontites hollianus roste ve stinných polohách u levád ve vyvýšené střední části ostrova. Foto A. Kučerová
-
Ostrovní endemity s dřevnatějícími lodyhami pocházejí z různých čeledí. Běžně potkáme kromě hadinců a kopretinovců (Argyranthemum) i mrkvi příbuzné Melanoselinum decipiens (na snímku), jehož fosilní nažky jsou doložené už ze starších čtvrtohor. V podrostu kvete nepůvodní fuchsie magellanská (Fuchsia magellanica). Foto T. Kučera
-
Dřevnatost stonků se vyvinula i u brukvovitých (Brassicaceae). Trýzel Erysimum arbuscula . Foto A. Kučerová
-
Dřevnatost stonků se vyvinula i u brukvovitých (Brassicaceae). Endemické Sinapidendron angustifolium. Foto A. Kučerová
-
Přesličník tichomořský (Casuarina equisetifolia) z čeledi přesličníkovitých (Casuarinaceae). Víc se v běžném atlase rostlin nedozvíme, úzce vymezených čeledí existuje mnoho, o evoluci nebo příbuznosti název příliš neřekne. Teprve podle literatury lze zjistit, že „přesličkovité“ větvičky jsou šupinovité, tedy přeměněné listy, šištice jsou jehnědy a nejbližší příbuzné představují bříza s pabukem z řádu bukotvarých (Fagales). Foto T. Kučera
-
Všímavý pozorovatel zvyklý na jehlicovité šupiny, či podivně vypadající šišky teprve podle literatury zjišťuje, že „přesličkovité“ větvičky jsou tzv. šupinovité, tedy přeměněné listy, šištice jsou jehnědy, a nejbližší příbuzné představují bříza s pabukem z řádu bukotvarých (Fagales). Foto T. Kučera
-
Laurisilva s obalení zápašnou (Ocotea foetens). Vavřínové mlžné lesy rostou v nadmořské výšce nad 700 m a spolu s vavřínem Laurus novocanariensis jde o třetihorní relikty, které v Evropě na konci terciéru po ochlazení klimatu vyhynuly. Foto T. Kučera
-
Obaleň zápašná (Ocotea foetens) – detail květenství. Foto T. Kučera
-
Na svazích údolí jsou obdělávané terasy s vysazenými okrasnými i užitkovými stromy, např. endemit Norfolku blahočet ztepilý (Araucaria heterophylla). Foto T. Kučera
-
Podél levád roste vysazený kalifornský cypřiš velkoplodý (Cupressus macrocarpa). Foto T. Kučera
-
Nepůvodní vysazené jehličnany pocházejí doslova z celého světa, kryptomerie japonská (Cryptomeria japonica). Foto T. Kučera
-
Pandán (Pandanus sp.) z čeledi pandánovitých (Pandanaceae) se pěstuje nejenom pro okrasu, ale i jedlé plody. Foto A. Kučerová
-
Nolina "sloní noha" (Beaucarnea recurvata) se pěstuje jako pokojová rostlina, ale v subtropech dorůstá několikametrové výšky. Foto T. Kučera
-
Endemit Kanárských ostrovů a Madeiry dračinec dračí (Dracaena draco) se často pěstuje v zahradách. Foto T. Kučera
-
Okrasná stromová juka (Yucca sp.) dnes tvoří společně s dračincem a nolinou širokou čeleď chřestovitých (Asparagaceae). Foto T. Kučera
-
Výsadby platanu javorolistého (Platanus x acerifolia, Platanaceae) přímo do městských chodníků. Foto T. Kučera
-
Výsadby platanu javorolistého (Platanus x acerifolia, Platanaceae) přímo do městských chodníků. Foto T. Kučera
-
Městské aleje formují bobovité kassie z rodu Senna (Fabaceae). Foto T. Kučera
-
Kříženci žluté kassie (viz předchozí obrázek) s růžovou Cassia javanica (na tomto snímku) jsou sterilní a nemají opadavé plody. Foto T. Kučera
-
Subtropické kapinice (Acacia spp.) tvoří na ostrově nepůvodní lesy, dnes jsou řazené do široké čeledi bobovitých (Fabaceae). Foto T. Kučera
-
Další bohatě zastoupenou čeledí v městské zeleni jsou trubačovité (Bignoniaceae), stromová Markhamia lutea. Foto T. Kučera
-
Výrazný a krásný je červeně kvetoucí africký tulipánový strom Spathodea campanulata původem z tropické Afriky. Foto T. Kučera
-
Z čeledi slézovitých (Malvaceae) se také pěstuje endemit karibských ostrovů stromový ibišek Hibiscus elatus, jeho květy naznačují příbuznost k cejbám. Foto T. Kučera
-
Z čeledi slézovitých (Malvaceae) se také pěstuje endemit karibských ostrovů stromový ibišek Hibiscus elatus, jeho květy naznačují příbuznost k cejbám. Foto T. Kučera
-
Barvou květů před olistěním připomíná jihoamerický vlnovec Ceiba speciosa naše jabloně, kvete až dvakrát ročně a na kmeni jsou ostnité výrůstky. Foto T. Kučera
-
Potkat kvetoucí jihoafrický baobab Adansonia digitata je skutečný zážitek, bývalá čeleď cejbovitých je dnes řazená pod slézovité (Malvaceae). Foto T. Kučera
-
Asijská hortenzie velkolistá (Hydrangea macrophylla, Hydrangeaceae) je oblíbená nejen u nás. Foto T. Kučera
-
Podobné oblibě se v poslední době těší libora měnivá (Lantana camara, sporýšovité – Verbenaceae). Foto T. Kučera
-
Oblíbená je také plumérie červená (Plumeria rubra, toješťovité – Apocyanaceae), původem z tropické Ameriky, známá z tzv. havajských věnců. Foto T. Kučera
-
Ikonické jsou okrasné ibišky (Hibiscus spp., slézovité – Malvaceae) rozšířené doslova po celém světě, tzv. čínská růže (Hibiscus rosa-sinensis) může být žlutokvětá i červená. Foto T. Kučera
-
Ibišek klanoplátečný (Hibiscus schizopetalus) zaujme zpeřenými korunními lístky, má africký původ. Foto T. Kučera
-
Australský nitkokvět (Calistemon sp.) z čeledi myrtovitých (Myrtaceae) se všudypřítomnými ještěrkami. Foto J. Kučera
-
Novozélandský železnec ztepilý (Metrosideros excelsa, Myrtaceae) dostal své jméno pro velmi tvrdé dřevo, přezdívaný je pro dobu rozkvětu také jako „vánoční strom“. Foto T. Kučera
-
Okrasná abélie velkokvětá (Abelia x grandiflora, zimolezovité – Caprifoliaceae) je křížencem rodičovských druhů pocházejících z východní Asie a Mexika. Foto T. Kučera
-
Opakovaně kvete keřová begónie šarlatová (Begonia coccinea, Begoniaceae), původem z Brazílie. Foto T. Kučera
-
Opakovaně kvete keřová begónie šarlatová (Begonia coccinea, Begoniaceae), původem z Brazílie. Foto T. Kučera
-
Zajímavou liánou s jedlým plodem připomínajícím tykvovitý čajot je Araujia sericifera (toješťovité – Apocynaceae). Foto T. Kučera
-
Atraktivní červeně kvetoucí trubačovitý keř je tekoma kapská (Tecomaria capensis) podobná u nás pěstovanému křivouši kořenujícímu (Campsis radicans). Foto T. Kučera
-
Pokryvná růžovofialově kvetoucí liána je podranka dlouhoplodá (Podranea ricasoliana, trubačovité – Bignoniaceae). Foto T. Kučera
-
Mnoho dalších pěstovaných keřů z roztodivných čeledí roste v celé středozemní oblasti, např. nocenkovitá bugenvilea (Bougainvillea, Nyctaginaceae). Foto T. Kučera
-
Ve Středozemí se pěstuje hojně oleandr obecný (Nerium oleander, toješťovité – Apocyanaceae), který je ale velmi jedovatý. Foto T. Kučera
-
Běžně se v keřových výsadbách či plotech můžeme setkat s olověncem (Plumbago sp., Plumbaginaceae). Foto T. Kučera
-
Kapský kalokvět africký (Agapanthus praecox) roste jak v zahradách, tak jako zplanělý prakticky všude. Foto T. Kučera
-
Kapský kalokvět africký (Agapanthus praecox). Foto T. Kučera
-
Bezlisté lodyhy amarylky spanilé (Amaryllis belladonna) rostou často v porostech kalokvětu afrického (Agapanthus praecox). Foto T. Kučera
-
Amarylka spanilá (Amaryllis belladonna). Foto T. Kučera
-
"Krabí" rostlina hymenokalis pobřežní (Hymenocallis littoralis; dnes řazeno společně s česnekovitými v čeledi amarylkovitých – Amaryllidaceae). Foto A. Kučerová
-
Původem jihoafrická aloe stromovitá (Aloe arborescens, asfodelovité – Asphodelaceae) je jednak pěstovaná, jednak i samovolně zplaňuje na hospodářsky opuštěných místech. Foto T. Kučera
-
Strelície královská (Strelitzia reginae) je příbuzná banánům, obecný název „květ rajského ptáka“ odkazuje jak na tvar květu, tak i na opylování ptáky. Foto T. Kučera
-
Fuchsie zplaňují především v podrostu druhotných lesů. Fuchsie magellanská (Fuchsia magellanica, pupalkovité – Onagraceae) a kolem budov či u levád lze najít i různě zbarvené kultivary. Foto T. Kučera