Aktivní let vznikl v průběhu evoluce živočichů pouze čtyřikrát (u hmyzu, ptakoještěrů, ptáků a letounů), jde tedy vlastně o velmi unikátní způsob pohybu. Článek stručnou formou shrnuje dosavadní znalosti o evoluční historii a adaptacích, jež tuto schopnost zástupcům jednotlivých skupin umožnily, a v závěru se zabývá i skupinami živočichů, které se ve vzdušném prostoru pohybují pomocí pasivního letu.
K dalšímu čtení v Živě
Živa 7/2008 – Kouzlo paleontologie: Jak se obratlovci naučili létat?
Vzestupy a pády, příběhy nejen Velké pětky (2021, 5)
Active flight arose only four times during the evolution of animals (among insects, pterosaurs, birds and bats), so it is actually a very unique mobility technique. The article briefly summarises the current state of knowledge about the evolutionary history and adaptations that have made this ability possible for the representatives of all four groups, and, last but not least, deals with groups of animals that move in airspace by means of passive flight.
-
Podivuhodně tvarovaná křídla drobného motýla pernatušky trnkové (Pterophorus pentadactyla). Foto P. Šípek
-
Vážka čtyřskvrnná (Libelulla quadrimaculata), zástupce hmyzu s archaickým uspořádáním letového aparátu. Foto P. Šípek
-
Na rozdíl od většiny ostatních brouků nemusejí zlatohlávci při vzletu zvednout krovky, křídla dokážou vysunout speciálním zářezem po stranách krovek. Druh Trichostetha fascicularis. Foto P. Šípek
-
Ne všechny modifikace tvaru křídel zřejmě souvisejí přímo s přírodním výběrem působícím na letové schopnosti. To je asi i případ stuholetky jižní (Nemo ptera sinuata). Foto P. Šípek
-
Pterosaur Pterodactylus (Diopece phalus) kochi. Svrchní jura, před asi 145–150 miliony let. Rozpětí křídel dosahovalo necelého 1 m. Fosilie pocházejí z vápenců v Solnhofenu, Německo. Autor malby P. Modlitba, foto V. Hnátek
-
Ukázka konvergentního vzniku dlouhých štíhlých křídel v důsledku podobného způsobu života u dvou zcela nepříbuz ných ptačích linií – albatros Sanfordův (Diomedea sanfordi) a racek jižní (Larus dominicanus). Oba hledají potravu nad oceánem pomocí dynamického plachtění. Albatrosi jsou ale mnohem větší vytrvalci a dokážou létat bez mávnutí křídla hodiny. Foto I. Mikšík
-
Zástupci některých skupin vodních ptáků nejsou sice špatnými letci, dostat se do vzduchu však pro ně bývá vzhledem k velké plošné zátěži křídla obtížné a ke vzletu potřebují nabrat dostatečnou rychlost rozběhem po vodní hladině. Vzlétající labuť velká (Cygnus olor). Foto I. Mikšík
-
Typický tvar křídel (velmi široká, s dlouhými prstovitými koncovými letkami) ptáků, kteří využívají stoupavé proudy ohřátého vzduchu k plachtění. Mistry tohoto stylu letu jsou třeba kondoři, supi a orli. Orel mořský (Haliaeethus albicilla). Foto I. Mikšík
-
Studie anatomie netopýřího letu na příkladu vrápence malého (Rhinolo phus hipposideros). Foto D. Horáček
-
Netopýří křídlo je tvořeno velmi tenkou, ale živou létací blanou plnou cév, nervů, svalových vláken a hustého systému velmi drobných senzitivních brv. Foto R. Lučan
-
Letucha filipínská (Cynocephalus volans) dokáže plachtěním zdolat vzdálenost i přes 150 m. Foto D. Vondráček