Sopečná aktivita je nedílnou součástí fungování naší planety. Vznik sopek je však podmíněn tvorbou magmatu a jeho výstupem k zemskému povrchu, k čemuž dochází zejména podél rozhraní litosférických desek. Různá geotektonická prostředí jsou spojena s rozlišnými procesy tvorby magmatu, což se projevuje i na jeho složení. Rozmanitost ve složení, zejména obsahu sopečných plynů, pak má za následek odlišné chování sopek při erupci.
K dalšímu čtení v Živě
Říp: hora v jezeru, nebo jezero v hoře? (2025, 5)
Doporučená literatura k tématu
SCHMINCKE, Hans-Ulrich. Volcanism. Springer Science & Business Media, 2004.
SIGURDSSON, Haraldur, et al. Encyclopedia of volcanoes. Academic press, 1999.
Volcanic activity is an integral part of our planet’s workings. The formation of volcanoes, however, depends on the creation of magma and its ascent to the Earth’s surface, which primarily occurs along the boundaries of lithospheric plates. Different geotectonic environments are associated with different magma formation processes, which are also reflected in their composition. This diversity in composition, especially in the content of the volcanic gases, subsequently results in the varied behaviour of volcanoes during eruptions.
-
Schematický nákres tvorby magmatu v různých geotektonických prostředích. Orig. V. Rapprich
-
Distribuce aktivních vulkánů vystupujících nad mořskou hladinu na Zemi vzhledem k jejich geotektonické pozici. Jsou také zobrazeny hranice hlavních litosférických desek. Orig. V. Rapprich
-
Bazaltový stratovulkán Fuji v Japonsku je sice posledních 300 let klidný, kdysi však šlo o jednu z nejaktivnějších sopek. Foto V. Rapprich
-
Řetězec drobných pyroklastických kuželů puklinové erupce Laki na Islandu. Foto V. Rapprich
-
Řady drobných pyroklastických kuželů na dně Velké příkopové propadliny (kontinentálního riftu) v jižní Etiopii. Foto V. Rapprich
-
Vulkanická krajina ostrova Lanzarote, součásti Kanárských ostrovů. Foto V. Rapprich
-
Princip sopečných erupcí: magmatické erupce, hnané jen sopečným plynem (a–d), a maarové erupce, řízené dodatečným plynem – vodní párou (e–h). Orig. V. Rapprich
-
Oblak sopečného popela nad vulkánem Sakurajima v Japonsku. Foto V. Rapprich
-
Maarový kráter Shetan v Etiopii. Foto V. Rapprich
-
Uloženiny současných laharů – toků bahna a kamení – na úpatí vulkánu Sakurajima. Foto V. Rapprich
-
Lávový tunel Jameos del Aqua na Lanzarote. Pokud se láva pohybuje příhodnou rychlostí, utuhnou její okraje do podoby pevné slupky, ale vnitřek lávového proudu odteče. Prostředí v tunelu neruší ani vánek a v dokonale hladké vodní hladině se zrcadlí jeho obraz. Foto V. Rapprich
-
Pohled na lávové jezero v jícnu sopky Sundhnúkur na poloostrově Reykjanes během erupce v dubnu 2024. Je zde patrná tmavá zvlněná svrchní krusta chladnoucí lávy a neklidná hladina vyvrhující žhavou hmotu do výšky a do stran. Lávová hmota letící vzduchem pak může ze strany připomínat fontánu nebo oheň. Jako ohně nazývali erupce v této oblasti obyvatelé Islandu při posledních erupcích ve 13. století. Na levé straně je vidět proud lávy vytékající z jezera. Teplota lávy zde přesahovala 1 100 °C. Foto J. Klicpera, Geofyzikální ústav AV ČR