Analýza fotografií hřbetních a ocasních ploutví keporkaků (Megaptera novaeangliae) potvrdila, že keporkaci se ke svému rozmnožování vracejí do stejné oblasti a v relativně úzkém časovém rozmezí. Matky s mláďaty připlouvaly později a zůstávaly déle než ostatní jedinci. Práce zároveň ukázala, že identifikace jedinců je možná i na základě fotografií jejich hřbetních ploutví – tedy přístupu, který byl doposud opomíjen.
K dalšímu čtení v Živě
Co v současnosti ohrožuje kytovce (2024, 2)
Použitá literatura
JACKSON, Jennifer A., et al. Global diversity and oceanic divergence of humpback whales (Megaptera novaeangliae). Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences, 2014, 281.1786. http://dx.doi.org/10.1098/rspb.2013.3222
CLAPHAM, Phillip J.; MAYO, Charles A. Reproduction and recruitment of individually identified humpback whales, Megaptera novaeangliae, observed in Massachusetts Bay, 1979–1985. Canadian Journal of Zoology, 1987, 65.12: 2853-2863.
GUIDINO, Chiara, et al. Patterns of spatial and temporal distribution of humpback whales at the southern limit of the Southeast Pacific breeding area. PLoS One, 2014, 9.11: e112627.
Analysis of photographs of humpback dorsal and tail fins confirmed that Humpback Whales (Megaptera novaeangliae) return to the same area to reproduce within a relatively narrow time frame. Mothers with calves arrived later and stayed longer than other individuals. The study also showed that individuals can be identified based on photographs of their dorsal fins – an approach that had been neglected until now.
-
Hrudní ploutve jsou u keporkaka (Megaptera novaeangliae) nápadně dlouhé a mohou dosahovat až třetiny délky těla. Foto E. Řezníčková
-
Dlouhé záhyby na břišní (ventrální) straně těla umožňují nabrat velké množství vody s potravou. Foto E. Řezníčková
-
Smyslové hrbolky v okolí tlamy keporkaka. Foto E. Řezníčková
-
Migrační cesty keporkaků. Na zimní rozmnožovací shromaždiště v okolí Dominikánské republiky připlouvá většina populace ze severních částí Atlantského oceánu.
-
Mapa Dominikánské republiky s vyznačením hlavních oblastí, kde se během páření a rozmnožování shromažďují keporkaci – záliv Samaná, Silver Bank a Navidad Bank. Poslední dvě představují ploché vápencové plošiny, často porostlé korály, které se nacházejí v malé hloubce a místy dosahují až k hladině.
-
Spodní strana ocasní ploutve dospělé samice keporkaka. Variabilita v pigmentaci se využívá pro identifikaci konkrétních jedinců. Foto E. Řezníčková
-
Detail hřbetní ploutve matky (vpravo) s mládětem (vlevo). Hřbetní ploutve jsou vhodné zejména pro identifikaci mláďat. Foto E. Řezníčková
-
Stále patrná jizva po poranění na těle dospělého samce. Trvalé jizvy na kůži lze použít k určení přibližného věku a pohlaví. Foto E. Řezníčková
-
Ukázka stránky z katalogu identifikace jednotlivých keporkaků podle fotografií, vytvořeného pro období rozmnožování v r. 2023 v zátoce Samaná. Každý řádek představuje jiné zvíře a zobrazuje hřbetní ploutev z obou stran a ocasní ploutev. Na levé straně je uvedeno identifikační číslo jedince složené z pořadí, v jakém byl poprvé spatřen v daném roce, následovaného rokem, měsícem a dnem prvního pozorování (např. 30220230328 odpovídá 302. keporkakovi spatřenému 28. března 2023). Katalog by měl sloužit pro potřeby budoucího výzkumu a monitorování keporkaků v Dominikánské republice. Orig. A. Houthoofdtová
-
Ocasní ploutev potápějícího se keporkaka (Megaptera novaeangliae), která se dnes díky vysoké variabilitě a snadné rozlišitelnosti používá jako hlavní znak k identifikaci konkrétních jedinců. Foto E. Řezníčková