K výzkumu sukcese jsme přispěli zásadním způsobem v celosvětovém měřítku jedním z prvních komplexnějších výzkumů sukcese, a sice na opuštěných polích v Českém krasu. Recentně jsme přispěli vůbec prvními studiemi porovnávajícími větší počet sérií navzájem. Uvedeny jsou hlavní výsledky.
Další díly seriálu O sukcesi a jejím využití v ekologické obnově
I. Vývoj sukcesní teorie (2026, 1)
K dalšímu čtení v Živě
Sukcese na opuštěných polích v Českém krasu po téměř 50 letech (2023, 2)
Seznam použité literatury najdete v PDF formátu ke stažení níže, pod obrazovou galerií.
We have made a major contribution to succession research on a global scale with one of the first interdisciplinary projects, namely on abandoned fields in the Bohemian Karst. We have recently contributed with the first ever studies mutually comparing a substantial number of series. The main results are presented.
-
Zarůstající krajina Doupovských hor s mozaikou zhruba 60 let starých sukcesních stadií na opuštěných polích, loukách a pastvinách. Foto K. Prach
-
Ordinace (DCA) druhů a centroidy různě starých opuštěných polí, v kategoriích 1–10, 11–20 a více než 20 let (podle vzrůstající velikosti bodů). Metoda uspořádává vzorky, v tomto případě fytocenologické snímky, podle jejich vzájemné podobnosti. Druhovým složením nejpodobnější snímky jsou si v grafu nejblíž, nejméně podobné nejdál. Místo jednotlivých snímků jsou zde použity tzv. centroi dy, které ukazují průměrnou polohu nějakého souboru snímků, třeba podle kategorií jejich sukcesního stáří. Protože se vychází z jednotlivých druhů, z jejich pokryvnosti, bylo možné zobrazit i polohu jednotlivých druhů v ordinačním prostoru. Snímky (centroidy) i druhy se seřadily podél jednotlivých os a ty pak lze ztotož nit s nějakými gradienty prostředí. V tomto případě první osa koresponduje se sukcesním stářím, druhá rámcově s vlhkostí. Vyneseno je prvních 50 druhů nejlépe vyhovujících tomuto modelu. Červeně ohraničené – společný soubor plevelných druhů, žlutě – převážně druhy suchých trávníků (zároveň tučným a podtrženým písmem), zeleně – převážně lesní druhy (tučně), modře – mokřadní druhy. Zkratky druhů jsou složeny z prvních čtyř písmen latinského rodového a druhového jména – javor babyka (Acer campestre), psineček obecný (Agrostis capillaris), řebříček obecný (Achillea millefolium), kerblík lesní (Anthriscus sylvestris), chundelka metlice (Apera spica-venti), ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris), válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), třtina křovištní (Calamagrostis epigejos), chrpa čekánek (Centaurea scabiosa), pcháč oset (Cirsium arvense), svlačec rolní (Convolvulus ar vensis), svída krvavá (Cornus sanguinea), hlohy (Crataegus spp.), srha laločnatá (Dactylis glomerata), mrkev obecná (Daucus carota), pýr plazivý (Elytrigia repens, nyní Elymus repens), pryšec chvojka (Eu phorbia cyparissias), kostřava červená (Festuca rubra), kostřava žlábkatá (F. rupicola), jahodník trávnice (Fragaria viridis), 2jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), svízel bílý (Galium album), svízel přítula (G. aparine), svízel syřišťový (G. verum), kuklík městský (Geum urbanum), třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), merlík bílý (Chenopodium album), chrastavec rolní (Knautia arvensis), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), štírovník růžkatý (Lo tus corniculatus), tolice dětelová (Medicago lupulina), rákos obecný (Phragmites australis), bedrník obecný (Pimpinella saxifraga), jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata), jitrocel prostřední (P. media), lipnice úzkolistá (Poa angustifolia), trnka obecná (Prunus spinosa), pryskyřník plazivý (Ranunculus repens), okruh růže šípkové (Rosa canina agg.), vrba popelavá (Salix cinerea), šalvěj luční (Salvia pratensis), krvavec menší (Sanguisorba minor), čičorka pestrá (Securigera varia), pampelišky smetánky (Taraxacum sect. Ruderalia, nyní sect. Taraxacum), mateřídouška vejčitá (Thymus pulegioides), heřmánkovec nevonný (Tripleurospermum inodorum), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), vikev úzkolistá (Vicia angustifolia), vikev chlupatá (V. hirsuta), violka srstnatá (Viola hirta). Upraveno podle: K. Prach a kol. (2014)
-
Radovesická výsypka na Mostecku ve stáří zhruba 10 let, resp. 67 let. Foto K. Prach
-
Albrechtická výsypka na Mostecku ve stáří zhruba 10 let, resp. 67 let. Foto K. Prach
-
Směna životních forem při zarůstání výsypek na Mostecku. Uvedeny jsou nejčastější dominanty. Upraveno podle: K. Prach (1987)
-
Ukázka spontánního zarůstání opuštěného lomu asi po 30 letech od ukončení těžby. Cenné jsou hlavně mokřady na živinami chudém substrátu. Foto K. Prach
-
Zarůstající odval kaolinového lomu u Kaznějova, stáří přibližně 15 let. Foto K. Prach
-
Chvaletické struskopopílkové odkaliště, iniciální sukcesní stadium s lebedou lesklou (Atriplex sagittata), merlíkem sivým (Chenopodium glaucum) a dalšími jednoletými druhy. Foto K. Prach
-
Starší (48 let) chvaletické odkaliště hlavně s břízou bělokorou (Betula pendula) a travami. Foto K. Prach
-
Deponie vzniklá při odbahňování rybníka. Třeboňsko, stáří deponie 33 let. Foto K. Prach
-
Ordinace (DCA) všech sukcesních sérií obsažených v Databázi sukcesních sérií (Prach a kol. 2014) dohromady. První ordinační osu lze ztotožnit s gra dienty půdní vlhkosti a pH, druhá osa odráží sukcesní stáří. Vložená mapa ČR ukazuje rozmístění studovaných lokalit. Stanoviště: 1 – rašeliniště po těžbě, 2 – smrčiny zničené imisemi, 3 – obnažené dno přehrady, 4 – železná opona, 5 – rybniční deponie, 6 – odkaliště, 7 – uranové výsypky, 8 – kyselé lomy, 9 – paseky, 10 – silniční okraje, 11 – kladenské výsypky, 12 – sokolovské výsypky, 13 – pískovny, 14 – mostecké výsypky, 15 – městské ruderály, 16 – říční náplavy, 17 – opuštěná pole, 18 – čedičové lomy a 19 – vápencové lomy. Orig. K. Prach a M. Prach
-
Ordinace fytocenologických snímků ze sukcesních sérií trvajících alespoň 25 let. Šipky spojují centroidy stadií starých 1–10, 11–25 let a starších. Vyneseny jsou průměrné polohy odpovídajících snímků přirozené vegetace a na horním okraji rozložení přirozené vegetace ze snímků z České národní fytocenologické databáze (blíže v textu). Stanoviště: 20 – ostravské výsypky, 21 – požářiště; ostatní viz předchozí obr. Orig. K. Prach a M. Prach
-
Extrapolace, která se snaží odhalit, kdy se primární a sekundární sukcese přiblíží přirozené vegetaci („klimaxu“). Horizontální linie u hodnoty 0,4 míry nepodobnosti ukazuje průměrnou nepodobnost mezi dvěma nejbližšími snímky přirozené vegetace a představuje tak jakousi referenční hodnotu. Upraveno podle: K. Prach a kol. (2016). Orig. K. Prach a M. Prach