Fosterovo neboli Ostrovní pravidlo (Forster’s či Islands rule) říká, že velikostně malé druhy obratlovců mají na ostrovech sklon se zvětšovat, zatímco velké druhy mají tendenci se zmenšovat. Mnohé velké druhy ostrovních plazů jsou tak považovány za dobré příklady ostrovního gigantismu. Věc je ale složitější. Výsledky mikroevolučních procesů probíhajících v izolovaném ostrovním prostředí jsou evidentně rozmanitější. Důležitou roli zde hrají odlišné podmínky na jednotlivých ostrovech a různé životní nároky jednotlivých druhů plazů. Správné interpretace nám může také komplikovat nedostatečná znalost evoluce a taxonomie příslušných druhů plazů.
K dalšímu čtení v Živě
Velescink kapverdský – jeden z největších scinků světa (2002, 1)
Velescink kapverdský v Národním muzeu (2002, 1)
Želva obrovská a člověk (2024, 1)
Seznam použité literatury najdete v PDF formátu ke stažení níže, pod obrazovou galerií.
Foster’s rule (or the island rule) states that the body size of small vertebrates increases on islands, while the large vertebrates reduce their size. Consequently, many large island reptile species are considered good examples of what is known as island gigantism. However, the situation is more complex; the results of microevolutionary processes in isolated island environments are evidently more diverse. The specific conditions on individual islands and the different ecological requirements of particular reptile species play a significant role here. Moreover, our ability to interpret these phenomena correctly can be complicated by a lack of knowledge regarding the evolution and taxonomy of the reptile species in question.
-
Novokaledonský pagekon obří (Rhacodactylus leachianus) je největším v současnosti žijícím zástupcem čeledi pagekonovití (Diplodactylidae). Jde o omnivorní druh – součástí jeho potravy mohou být jak drobní obratlovci, tak plody rostlin. Foto J. Moravec
-
Gekon obří (Tarentola gigas) z pustého kapverdského ostrůvku Raso. Genetické analýzy trusu naznačují, že možná víc než polovinu potravy tohoto druhu pokrývají ptáci, pravděpodobně jejich vejce a mláďata (Lopes a kol. 2018). Foto J. Moravec
-
Gekon saovicentský (Tarentola substituta) z kapverdského ostrova São Vicente dorůstá pouze třetinové velikosti gekona obřího a živí se převážně jen drobnými bezobratlými. Foto J. Moravec
-
Úlomek spodní čelisti vyhubeného velescinka kapverdského (Chioninia coctei) z ostrova Santa Luzia. Pětihrbolkové zuby (v rámci scinků unikátní) dokládají, že velescink kapverdský byl převážně herbivorní. Foto J. Moravec
-
S ostrovním gigantismem bývá někdy spojován i druhý největší kapverdský scink – velescink Vaillantův (Chioninia vaillantii) vyskytující se na ostrovech Santiago a Fogo. Dorůstá ale jen kolem 26 cm celkové délky, což není ani polovina délky největších velescinků kapverdských. Foto J. Moravec
-
Veleještěrka atlantská (Gallotia atlantica) své tělesné rozměry na ostrovech Lanzarote a Fuerteventura výrazně nezvětšila. Její předek přitom po příchodu na ostrov Gran Canaria dal vznik mnohonásobně větší veleještěrce obrovské (G. stehlini). Foto J. Moravec
-
Veleještěrka obrovská (Gallotia stehlini) z kanárského ostrova Gran Canaria bývá považována za typický příklad ostrovního gigantismu. Dorůstá celkové délky až 80 cm a má velmi silný stisk čelistí, způsobující při neopatrném odchytu krvavé rány. V ostrovním prostředí však vsadila na omnivorii. Podstatnou část jídelníčku dospělých jedinců tak tvoří potrava rostlinného původu. Foto J. Moravec
-
Zbarvení ještěrek maltských (Podarcis filfolensis) z hlavních maltských ostrovů je velmi variabilní. Ani u nejskvrnitějších jedinců však černá barva obvykle nepřevládá. Foto J. Moravec
-
Zbarvení ještěrek maltských (Podarcis filfolensis) z hlavních maltských ostrovů je velmi variabilní. Tendence k celkově tmavšímu zbarvení se naopak projevovala v dnes již vyhubené populaci z příbřežního ostrůvku San Pawl neboli Selmunett. Zda byly ještěrky obývající San Pawl také výrazně větší, jako jsou např. velmi tmavé ještěrky maltské z ostrůvku Filfola ležícího jižně od Malty, se už zjistit nestihlo. Foto J. Moravec
-
Ještěrky italské (Podarcis siculus) z maličkého příbřežního ostrůvku Isola Bella u sicilské Taorminy se od ještěrek z taorminského pobřeží (následující obr.) liší oranžovým hrdlem a celkově tmavším zbarvením. Zdá se, že nepočetná zranitelná populace ještěrek z Isola Bella dobře vyhovuje hypotéze reverzního ostrovního syndromu. Foto J. Moravec
-
Ještěrky italské (Podarcis siculus) z maličkého příbřežního ostrůvku Isola Bella u sicilské Taorminy (předchozí obr.) se od ještěrek z taorminského pobřeží liší oranžovým hrdlem a celkově tmavším zbarvením. Zdá se, že nepočetná zranitelná populace ještěrek z Isola Bella dobře vyhovuje hypotéze reverzního ostrovního syndromu. Foto J. Moravec