Obří fosilie popsané v rodu Prototaxites přitahují pozornost vědců už více než 150 let. Během té doby byl Prototaxites řazen jako předek různých skupin žijících organismů. Spolu s tím se vyvíjí i představa, jak ve skutečnosti vypadal. Teprve nedávno publikovaná studie navrhuje interpretovat tyto organismy jako zástupce vyhynulé linie nepříbuzné žádné ze současných skupin eukaryot.
K dalšímu čtení v Živě
Původ hub (2017, 5)
Použitá literatura
BOYCE, C. Kevin, et al. Devonian landscape heterogeneity recorded by a giant fungus. Geology, 2007, 35.5: 399-402.
HILLIER, Robert D.; EDWARDS, Dianne; MORRISSEY, Lance B. Sedimentological evidence for rooting structures in the Early Devonian Anglo-Welsh Basin (UK), with speculation on their producers. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology, 2008, 270.3-4: 366-380.
HOBBIE, Erik A.; BOYCE, C. Kevin. Carbon sources for the Palaeozoic giant fungus Prototaxites inferred from modern analogues. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences, 2010, 277.1691: 2149.
HONEGGER, Rosmarie, et al. Fertile Prototaxites taiti: a basal ascomycete with inoperculate, polysporous asci lacking croziers. Philosophical Transactions of the Royal Society B: Biological Sciences, 2017, 373.1739: 20170146.
HUEBER, Francis M. Rotted wood–alga–fungus: the history and life of Prototaxites Dawson 1859. Review of Palaeobotany and Palynology, 2001, 116.1-2: 123-158.
JONKER, F. P. Prototaxites in the lower Devonian. Palaeontographica Abteilung B, 1979, 39-56.
LORON, Corentin C., et al. Prototaxites fossils are structurally and chemically distinct from extinct and extant Fungi. Science advances, 2026, 12.4: eaec6277.
NELSEN, Matthew P.; BOYCE, C. Kevin. What to do with Prototaxites? International Journal of Plant Sciences, 2022, 183.6: 556-565.
PEGLER, D. N. The polypores: with keys to world genera and British species. Bulletin of the British Mycological Society, 1973, 7.1: 3-43.
SCHMID, Rudolf. Septal pores in Prototaxites, an enigmatic Devonian plant. Science, 1976, 191.4224: 287-288.
SELOSSE, Marc-André. Prototaxites: a 400 MYR old giant fossil, a saprophytic holobasidiomycete, or a lichen?. Mycological Research, 2002, 106.6: 641-644.
VAJDA, Vivi, et al. Prototaxites reinterpreted as mega-rhizomorphs, facilitating nutrient transport in early terrestrial ecosystems. Canadian Journal of Microbiology, 2022, 69.1: 17-31.
Giant fossils described under the genus Prototaxites have attracted the attention of scientists for more than 150 years. During that time, Prototaxites has been classified as an ancestor of various extant groups. Alongside this, the perception of what it actually looked like has also evolved. A study published only recently proposes interpreting these organisms as representatives of an extinct lineage unrelated to any existing group of eukaryotes.
-
Větvený vrchol fosilizovaného Prototaxites loganii ze středního devonu. Bellvale Sandstone, blízko Monroe, New York. Foto G. J. Retallack (2013), převzato z Wikimedia Commons, v souladu s podmínkami použití (https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Prototaxites_apex.jpg)
-
Asi nejstarší rekonstrukce Prototaxites od Johna Williama Dawsona (1888), který jej podle fosilie interpretoval jako stromovitý typ starobylého jehličnanu s větvemi a dokonce i s listy, kdy spirálně postavené vyvýšeniny považoval za listové jizvy. V této době Dawson nesprávně používal rodové jméno Nematophyton, aby zdůraznil, že jde o „vláknitou“ rostlinu. Prototaxites je zpodobněn uprostřed, obklopen dalšími druhy stromovitých „silurských“ rostlin. Převzato z Wikimedia Commons, v souladu s podmínkami použití (https://commons.wikimedia.org/wiki/File:PSM_V32_D812_Silurian_vegetation_restored.jpg)
-
Posledních více než 20 let – nejspíš od prvního uměleckého zpracování (Hueber 2001) – byla devonská krajina zobrazována s obřími jedinci/plodnicemi Prototaxites, které ční nad porostem výrazně menších rostlin. Podle: R. Bizley (https://www.bizleyart.com/), kreslila R. Bošková (výřez).
-
Teprve nedávno (Vajda a kol. 2023) vědci přišli se zcela novou představou, že Prototaxites tvořil naopak poléhavé útvary strukturně podobné rhizomorfám hub, které se částečně zanořené šířily půdou a sedimenty. V. Vajda a kol. (2023). Převzato z Wikimedia Commons, v souladu s podmínkami použití (https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Illustration_of_the_authors_palaeoenvironmental_and_morphological_interpretation_of_Prototaxites_thriving_in_a_Devonian_landscape.jpg)
-
Trimitický hyfový systém ve více letých plodnicích chorošotvarých hub (Polyporales). Sestává z tenkostěnných větvených generativních hyf s přezkami (g), tlustostěnných nevětvených skeletových hyf (s) a tlustostěnných větvených vazbových hyf (v). Měřítko 50 μm. Podle: D. N. Pegler (1973), upraveno
-
Přezky na přehrádkách hyf helmovky krvavé (Mycena sanguinolenta), mycelium v kultuře. Přezky (viz šipky) jsou charakteristické pro dvoujaderné (dikaryotické) mycelium, tedy pro vegetativní mycelium většiny hub stopkovýtrusných (Basidiomycota). Jde o velmi krátké výběžky hyf, které rostou zpět přes přehrádku, aby zajistily rozdělení obou jader v myceliu do sousedních buněk. Měřítko 10 μm. Foto O. Koukol
-
Plodnice kyje žlutotemenného (Clavariadelphus xanthocephalus) a kyjovečky hnědavé (Clavulinopsis helvola, následující obr.) mohly být předobrazem pro Prototaxites v dobách, kdy byla zvažována jeho příslušnost mezi houby. Pouze svým tvarem, nikoli velikostí, neboť oba druhy mají plodnice několik centimetrů vysoké, které se „krčí“ v lesním, resp. lučním podrostu. Foto L. Zíbarová
-
Plodnice kyje žlutotemenného (Clavariadelphus xanthocephalus, předchozí obr.) a kyjovečky hnědavé (Clavulinopsis helvola) mohly být předobrazem pro Prototaxites v dobách, kdy byla zvažována jeho příslušnost mezi houby. Pouze svým tvarem, nikoli velikostí, neboť oba druhy mají plodnice několik centimetrů vysoké, které se „krčí“ v lesním, resp. lučním podrostu. Foto O. Koukol
-
Rhizomorfy václavky (Armillaria sp.) rostoucí pod borkou napadeného smrku ztepilého (Picea abies). Foto O. Koukol
-
Příčný řez plodnicí typu apotecium druhu spálenitka černavá (Anthracobia subatra). V horní části je patrná vrstva paralelně uspořádaných vřecek, každé s 8 askosporami (hymenium). Pod hymeniem leží vrstva velkých tenkostěnných buněk (excipulum), které drží tvar plodnice a po stranách vybíhají v její okraj. Měřítko 200 μm. Foto O. Koukol
-
Dutohlávka znetvořená (Cladonia deformis), hojně rozšířený druh ve vyšších polohách České republiky. Se svými nevětvenými a „trumpetovitými“ podecii (vystoupavou částí stélky) mohla být předobrazem pro Prototaxites ve chvíli, kdy se uvažovalo o jeho zařazení mezi lišejníky. Foto O. Peksa