Přestože jsou anuální halančíci schopni přežít řadu měsíců až let ve stadiu embryonální diapauzy, po vylíhnutí žijí velmi krátce. Je to dáno omezenou dobou trvání jejich tůní, které se evolučně přizpůsobili. Krátkodobost tůní vyžaduje velice rychlý růst a dospívání tak, aby se anuální halančíci stihli rozmnožit před jejím vyschnutím. Časem opravdu neplýtvají a rozmnožují se prakticky denně až do své smrti. Krátkověkost anuálních halančíků lze oproti přírodním podmínkám detailněji studovat společně s nejrůznějšími projevy stárnutí v laboratorních chovech. Mnohé projevy stárnutí sdílejí s ostatními obratlovci, a tedy i lidmi, spolu s dopadem na další generaci. Snůšky od starších rodičů například hůře přežívají dlouhou dobu inkubace. Krátký život a možnost uložit snůšky na řadu měsíců v inkubátoru nabízejí široký potenciál anuálních halančíků k experimentální práci.

Předchozí díly seriálu

Laboratorní ryby z vysychajících tůní 1. Úvod (2024, 3)

Laboratorní ryby z vysychajících tůní 2. Chování a mezidruhové reprodukční bariéry (2024, 4)

Laboratorní ryby z vysychajících tůní 3. Přežití sucha a diapauza (2024, 6)

K dalšímu čtení v Živě

Anuální halančíci – ryby adaptované na sezonně vysychající biotopy (2013, 6)

Použitá literatura

BLAŽEK, Radim; POLAČIK, Matej; REICHARD, Martin. Rapid growth, early maturation and short generation time in African annual fishes. EvoDevo, 2013, 4: 1-7. doi: 10.1186/2041-9139-4-24

BLAŽEK, Radim, et al. Repeated intraspecific divergence in life span and aging of African annual fishes along an aridity gradient. Evolution, 2017, 71.2: 386-402. doi: 10.1111/evo.13127

CUI, Rongfeng, et al. Relaxed selection limits lifespan by increasing mutation load. Cell, 2019, 178.2: 385-399. e20. doi: 10.1016/j.cell.2019.06.004

GARCÍA, G.; RÍOS, N.; GUTIÉRREZ, V. Next-generation sequencing detects repetitive elements expansion in giant genomes of annual killifish genus Austrolebias (Cyprinodontiformes, Rivulidae). Genetica, 2015, 143: 353-360. doi: 10.1007/s10709-015-9834-5

GOMES, Nuno MV; SHAY, Jerry W.; WRIGHT, Woodring E. Telomere biology in Metazoa. FEBS letters, 2010, 584.17: 3741-3751. doi: 10.1016/j.febslet.2010.07

REICHARD, Martin, et al. Lifespan and telomere length variation across populations of wild‐derived African killifish. Molecular Ecology, 2022, 31.23: 5979-5992. doi: 10.1111/mec.16287

REICHARD, Martin, et al. The sources of sex differences in aging in annual fishes. Journal of Animal Ecology, 2022, 91.3: 540-550. doi: 10.1111/1365-2656.13656

VRTÍLEK, Milan; REICHARD, Martin. Highly plastic resource allocation to growth and reproduction in females of an A frican annual fish. Ecology of Freshwater Fish, 2015, 24.4: 616-628. doi: 10.1111/eff.12175

ŽÁK, Jakub; REICHARD, Martin. Reproductive senescence in a short‐lived fish. Journal of Animal Ecology, 2021, 90.2: 492-502. doi: 10.1111/1365-2656.13382

Annual killifish are able to survive for many months to years in embryonic diapause, yet they are short-lived after they hatch. This is due to the limited duration of their seasonal pools. They adapted to the short duration of their habitat with very rapid growth and maturation so that they reproduce before the pool desiccates. After maturity, they spawn daily until they die. Laboratory studies of the annual killifish life history allow for detailed understanding mechanisms of their short lifespan and senescence. They share many signs of senescence and its impact on the next generation with other vertebrates, including humans. For example, egg clutches from older annual killifish parents are less likely to survive long periods of incubation. Their short lifespan and the option to store embryos for many months in an incubator offer a great potential for experimental work.