Výpis informací o druhové skladbě původních šumavských pralesů z historických pramenů ukazuje na skutečnost, že v první polovině 19. století v nich převažoval smrk ztepilý (Picea abies). Čistě smrkové pralesy rostly v horských polohách a také ve středních a nižších polohách na místech ovlivněných vodou nebo mikroklimatem. Na sušších stanovištích byl dominující smrk smíšen převážně s jedlí bělokorou (Abies alba) a bukem lesním (Fagus sylvatica).
K dalšímu čtení v Živě
Šumavské lesy jako studnice nových poznání (2021, 6)
Dynamika horských smrčin na Šumavě (2015, 5)
Jak se žije v lese (smrkovém) – kapitoly ze života lýkožrouta smrkového (2015, 5)
Použitá a citovaná literatura
BRŮNA, J., et al. Impacts and underlying factors of landscape-scale, historical disturbance of mountain forest identified using archival documents. Forest Ecology and Management, 2013, 305: 294-306.
KREJČI J. Der Böhmerwald. Karl Bellmanns’sVerlag, 1860.
KRUML F. Historický průzkum lesů pro lesní závod Boubín. ÚHUL Hluboká nad Vltavou, 1964.
MACAR V. Lesmistr Josef John (1802-1871) a Boubínský lesní komplex s pralesní rezervací. ÚHUL České Budějovice, 2005.
MINISTR J. Historický průzkum lesů jednotného hospodářského celku Kašperské Hory I. a II. (část), ÚHUL Zvolen, 1963.
MINISTR J. Historický průzkum LHC Železná Ruda. ÚHUL Zvolen, 1965.
SAITZ A. Popsání velkostatku Krumlova“ patřícího jeho Jasnosti Adolfu Josefovi ze Schwarzenberga, se zvláštním zřetelem na jeho lesy. Česká lesnická jednota v Praze, 1898.
SEIDEL A. Beiträge zur Kenntnis des Urwaldes. Forst, Jagd und Naturkunde, Praha, 1949.
VYSKOT, Miroslav. Československé pralesy. Praha: Academia, 1981.
Extracts of information about the species composition of the original Šumava forests from historical sources indicate that in the first half of the 19th century the Norway Spruce (Picea abies) predominated in them. Pure spruce forests grew in mountainous areas as well as in middle and lower altitudes in places influenced by water or microclimate. In drier habitats the dominant spruce was mainly mixed with the European Silver Fir (Abies alba) and the European Beech (Fagus sylvatica).
-
Druhová skladba pralesů a velmi starých lesů z r. 1710 na Vimperském panství (podle Šimona Maliny) a z počátku 19. století na Hohenzollernském, Velkozdíkovském, Prášilském, Vimperském a Krumlovském panství a na pozemcích Koruny české (více autorů) v procentech nebo v pořadí podle dominance. Jsou-li uvedena procenta zastoupení, je pořadí vždy smrk/jedle/buk. Blíže v textu článku. Z archivu autorů článku
-
Pralesy podle nadmořské výšky a jejich druhová skladba zjištěná Adamem Seidlem a Josefem Johnem v letech 1846–47. Orig. autoři článku
-
Ukázka tabulky z měření pralesních ploch publikovaná A. Seidlem v r. 1849. Zkušební plocha na zadní Černé hoře, 3 400 pařížských stop (Pariser Fuß = 32,48 cm) nad mořem, 800 čtverečních sáhů (Quadratklafter = 3,60 m2), severovýchodní mírný svah, čerstvá rulová půda s mechem, mnoho popadaných stromů a smrkového podrostu, zcela nedotčený prales, 200–440 let starý. Popisky sloupců: druh, počet kmenů, obvod (palec = 2,63 cm), výška (stopa = 31,61 cm), výtvarnice (plnodřevnost kmene), výčetní kruhová základna (stopa čtverečná = 0,10 m2) a objem stromů (stopa krychlová = 0,032 m3). Výčetní kruhová základna a objem jsou uvedeny za všechny kmeny na řádku. Z archivu autorů článku
-
Takto zachytil šumavský prales Heinrich Robert Göppert – Skizzen zur Kenntniss der Urwälder Schlesiens und Böhmens – v r. 1868. Z archivu autorů článku
-
Druhová skladba velmi starých lesních porostů podle popisu Josefa Matze z r. 1812 na Prášilském panství podle jednotlivých tratí. Sytost barvy zachycuje míru dominance dřeviny ve starých porostech. Na všech zmíněných lokalitách je smrk ztepilý zcela dominantní nebo dominantní dřevinou, jedle, buky a javory jsou pouze přimíšené. Z archivu autorů článku
-
Julius Mařák Šumavský prales za bouře (1892). Obraz vznikl jako výtvarná pomůcka, jejíž reprodukce měla sloužit pro vzdělávání ve školách. Zachycuje 12 ležících odumřelých kmenů smrku a dvou listnáčů, stojí zde 9 souší jehličnanů a tři souše listnáčů, dále tři vzrostlé živé smrky a dva listnáče nejistého druhu. Ve zmlazení v přední frontě obrazu je zachyceno 10 smrků a pravděpodobně jeden listnáč. Ze sbírek Národní galerie v Praze, s laskavým svolením
