Článek se zabývá vývojem populace výra velkého (Bubo bubo) v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v době před rozpadem Rakousko-Uherska. Výr v té době nebyl ze zákona chráněn, intenzivní pronásledování přivedlo druh na pokraj vyhynutí. Teprve na počátku 20. století si ochranářsky uvažující ornitologové uvědomili kritický stav populace výra a začali volat po její ochraně.
K dalšímu čtení v Živě - seriál Výr velký a jeho nelehký osud
I. Jak výr ke špatné pověsti přišel (2020, 4)
III. Nesnadná cesta k ochraně (2021, 1)
IV. Diskuze a sváry (2021, 2)
V. Cesta k úplné ochraně (2021, 3)
K výročí tří zemských zákonů o ochraně živočichů (2020, 2)
Seznam použité literatury a medailony citovaných autorů jsou v PDF formátu ke stažení níže pod obrazovou galerií.
This article deals with the Eurasian Eagle-owl (Bubo bubo) population dynamics in Bohemia, Moravia and Silesia prior to the dissolution of the Austrian-Hungarian Empire in 1918. At the time, this owl had not been legally protected; intensive persecution brought the species to the verge of extinction. First at the beginning of the 20th century, environmentally-conscious ornithologists realised the critical condition of the Eurasian Eagle-owl population and started to call for its protection.
-
Na mapě z knihy Uhu in Böhmen (Výr v Čechách, 1906) uvádí Kurt Loos regiony, kde výr velký (Bubo bubo) podle jeho zpravodajů hnízdil (zeleně) a kde se vyskytoval, aniž by hnízdil (červeně). Těžiště hnízdního výskytu jasně vidíme v oblasti České křídové tabule a v hlubokých říčních údolích.
-
Výr velký podle Antonína Friče. Kolem r. 1870, z archivu autorů
-
Typická hnízdní lokalita v pískovcových stěnách, zvaná skalní pec, v tomto případě poblíž obce Dobříň na Litoměřicku. K. Loos (1906)
-
Jedno z tradičních hnízdišť výra v Čechách, Týřovické skály na Křivoklátsku. Záběr působí romanticky a neškodně, Rudolf Maxera ale píše kolem r. 1932 toto: „V Tejřovských skalách, ve sluji zvané V Hodinách, vybíral výry exoffo (pozn. z povinnosti) starý Frayberg z Tejřovic. [...] Než tam lezl, dělal testament a rozloučil se s rodinou. Když zestárnul, nechtěl už tam nikdo lézt. Bylo to roku 1887. Tehdy byl na Kouřimci svobodný hajný Antonín Hajný, a já tam byl praktikantem. Tento hajný se rozhodl, že by tam pro mladé výry vlezl, kdyby šel někdo s ním. [...] Přihlásil jsem se, že polezu s ním. K Hodinám vede od zdola úzká stezka (Krancl), místy travou (vlakem) porostlá, slabě skloněná do propasti. V tomto sklonu vězí právě ten háček. Opravdový horolezec vlezl by tam asi jako nic, soudě dle toho, jak jsem tam viděl 19. září 1920 na jiném místě skal šplhati konzervátora dr. Augustina Bayera. Ale pro laika jest to risiko, neb při pohledu dolů do propasti jest těžko odolati závrati a čeho se chytit není, možno tam lézt jen za rosy, buď ráno, nebo večer. Jak tráva uschne, ujíždí po ní nohy jako po mýdle. Rozhodli jsme se tedy pro večerní soumrak. [...] Tak jsme se šťastně dostali nahoru, já jsem pak vyšel napřed z Kaple ven a čekal za rohem, až mi podal pytel s výry. [...] Od těch dob, pokud víme, tam nebyl nikdo.“ Foto J. Andreska
![Jedno z tradičních hnízdišť výra v Čechách, Týřovické skály na Křivoklátsku. Záběr působí romanticky a neškodně, Rudolf Maxera ale píše kolem r. 1932 toto: „V Tejřovských skalách, ve sluji zvané V Hodinách, vybíral výry exoffo (pozn. z povinnosti) starý Frayberg z Tejřovic. [...] Než tam lezl, dělal testament a rozloučil se s rodinou. Když zestárnul, nechtěl už tam nikdo lézt. Bylo to roku 1887. Tehdy byl na Kouřimci svobodný hajný Antonín Hajný, a já tam byl praktikantem. Tento hajný se rozhodl, že by tam pro mladé výry vlezl, kdyby šel někdo s ním. [...] Přihlásil jsem se, že polezu s ním. K Hodinám vede od zdola úzká stezka (Krancl), místy travou (vlakem) porostlá, slabě skloněná do propasti. V tomto sklonu vězí právě ten háček. Opravdový horolezec vlezl by tam asi jako nic, soudě dle toho, jak jsem tam viděl 19. září 1920 na jiném místě skal šplhati konzervátora dr. Augustina Bayera. Ale pro laika jest to risiko, neb při pohledu dolů do propasti jest těžko odolati závrati a čeho se chytit není, možno tam lézt jen za rosy, buď ráno, nebo večer. Jak tráva uschne, ujíždí po ní nohy jako po mýdle. Rozhodli jsme se tedy pro večerní soumrak. [...] Tak jsme se šťastně dostali nahoru, já jsem pak vyšel napřed z Kaple ven a čekal za rohem, až mi podal pytel s výry. [...] Od těch dob, pokud víme, tam nebyl nikdo.“ Foto J. Andreska](./img/ziva/art2/tn/vyr-velky-a-jeho-nelehky-osud-ii-na-ceste-k-vyhube-3.jpg)
![Jedno z tradičních hnízdišť výra v Čechách, Týřovické skály na Křivoklátsku. Záběr působí romanticky a neškodně, Rudolf Maxera ale píše kolem r. 1932 toto: „V Tejřovských skalách, ve sluji zvané V Hodinách, vybíral výry exoffo (pozn. z povinnosti) starý Frayberg z Tejřovic. [...] Než tam lezl, dělal testament a rozloučil se s rodinou. Když zestárnul, nechtěl už tam nikdo lézt. Bylo to roku 1887. Tehdy byl na Kouřimci svobodný hajný Antonín Hajný, a já tam byl praktikantem. Tento hajný se rozhodl, že by tam pro mladé výry vlezl, kdyby šel někdo s ním. [...] Přihlásil jsem se, že polezu s ním. K Hodinám vede od zdola úzká stezka (Krancl), místy travou (vlakem) porostlá, slabě skloněná do propasti. V tomto sklonu vězí právě ten háček. Opravdový horolezec vlezl by tam asi jako nic, soudě dle toho, jak jsem tam viděl 19. září 1920 na jiném místě skal šplhati konzervátora dr. Augustina Bayera. Ale pro laika jest to risiko, neb při pohledu dolů do propasti jest těžko odolati závrati a čeho se chytit není, možno tam lézt jen za rosy, buď ráno, nebo večer. Jak tráva uschne, ujíždí po ní nohy jako po mýdle. Rozhodli jsme se tedy pro večerní soumrak. [...] Tak jsme se šťastně dostali nahoru, já jsem pak vyšel napřed z Kaple ven a čekal za rohem, až mi podal pytel s výry. [...] Od těch dob, pokud víme, tam nebyl nikdo.“ Foto J. Andreska](./img/ziva/art2/lrg/vyr-velky-a-jeho-nelehky-osud-ii-na-ceste-k-vyhube-3.jpg)
