Komořanské jezero bylo v období holocénu největší přirozenou vodní plochou na území současné České republiky. Toto rozlehlé a mělké nížinné jezero (maximální plocha asi 25 km2 a maximální hloubka asi 10 m) tak v daném regionu představovalo zcela specifický typ jezerní lokality. Tento článek shrnuje historii Komořanského jezera, a to včetně umělého vysušení jeho posledních zbytků v první polovině 19. století.
K dalšímu čtení v Živě
Nálezy a ztráty jihomoravských slanisk – hvězdnice sivá (2009, 3)
Historie vegetace zaniklého jezera Šúr od pozdní doby ledové po dnešek (2015, 2)
Příběhy z elektronového mikroskopu 7. Zoologická zahrada v jezerních sedimentech (2017, 1)
Ryby v rekultivovaných důlních jámách – udržení kvality vody a socioekonomický rozvoj (2020, 5)
Vlasta Jankovská osmdesátiletá (2021, 6)
Voda je divná (a díky za to) (2022, 2)
Seznam použité literatury najdete v PDF formátu ke stažení níže, pod obrazovou galerií.
In the Holocene, the former Lake Komořany was the largest natural water body on the territory of what is now the Czech Republic. This large and shallow lowland lake (maximum surface area ca. 25 km2 and maximum depth ca. 10 m) came under a specific cathegory among other lake localities in the region. This article summarises the history of Lake Komořany, including the artificial draining of its last remnants in the first half of the 19th century.
-
Detail mapového listu (č. 37, Čechy) z I. vojenského mapování na konci 18. století. Patrné jsou zde zbytky Komořanského jezera s okolními mokřady a rybníky a nejbližší sídla Černice (Tschernitz), Albrechtice (Olbersdorf), Dřínov (Partelsdorf), Ervěnice (Seestædl), Komořany (Kummer), Souš (Tschausch) a Dolní Jiřetín (Unt. Iörgenthal). V levé horní části mapy se nachází zámek Jezeří (Eisenberg) a vpravo dole tehdejší město Most (Brix). Foto D. Vondrák
-
Plocha bývalého Komořanského jezera se přibližně překrývala s územím dnešního povrchového hnědouhelného lomu Československé armády (ČSA). V popředí zámek Jezeří, v pozadí nejzápadnější vrcholy Českého středohoří včetně vrchu Hněvín se stejnojmenným hradem (vlevo nahoře). Foto D. Vondrák
-
Příklady schránek (valv) druhů rozsivek, které v Komořanském jezeře dominovaly v různých obdobích jeho historie. Pozdní glaciál – Staurosira venter. Snímky z optického mikroskopu, délka měřítka 5 μm. Foto A. Tichá
-
Příklady schránek (valv) druhů rozsivek, které v Komořanském jezeře dominovaly v různých obdobích jeho historie. Spodní a střední holocén – S. construens. Snímky z optického mikroskopu, délka měřítka 5 μm. Foto A. Tichá
-
Příklady schránek (valv) druhů rozsivek, které v Komořanském jezeře dominovaly v různých obdobích jeho historie. Svrchní holocén – Aulacoseira ambigua. Snímky z optického mikroskopu, délka měřítka 5 μm. Foto A. Tichá
-
Tento a následující obrázek: příklady zbytků hlavových schránek (kapsul) dvou pakomárů, kteří v jezeře převládali v různých obdobích jeho historie. Na tomto obrázku – pozdní glaciál a spodní holocén – morfotyp Chironomus plumosus. Ozubená tmavá struktura v levé části hlavové kapsule představuje dolní pysk (labium) doprovázený ze stran paralabiálními vějířky. Tyto nápadné části ústního ústrojí se využívají pro determinaci nálezů. Snímky z optického mikroskopu, délka měřítka 100 μm. Foto D. Vondrák
-
Tento a předchozí obrázek: příklady zbytků hlavových schránek (kapsul) dvou pakomárů, kteří v jezeře převládali v různých obdobích jeho historie. Na tomto obrázku – svrchní holocén – morfotyp Glyptotendipes pallens. Ozubená tmavá struktura v levé části hlavové kapsule představuje dolní pysk (labium) doprovázený ze stran paralabiálními vějířky. Tyto nápadné části ústního ústrojí se využívají pro determinaci nálezů. Snímky z optického mikroskopu, délka měřítka 100 μm. Foto D. Vondrák
-
Tento a následující obrázek: změny relativního zastoupení ekologických skupin a změny celkových početností rozsivek (zde) a pakomárů (následující obrázek) v sedimentech bývalého Komořanského jezera. Oba diagramy vznikly propojením výsledků ze dvou studovaných profilů, které byly odebrány v oblasti centra jezerní pánve. Získané záznamy jsou napojeny na ose y v hodnotě 10 500 (kalibrované roky před r. 1950). Prudký pokles celkových počtů schránek rozsivek v dané době je částečně způsoben tímto napojením. Euplanktonní druhy rozsivek obývají výhradně vodní sloupec, kdežto druhy tychoplanktonní jsou volně žijícími obyvateli dna, kteří do prostředí volné vody pronikají jen příležitostně. Profundální druhy pakomárů žijí typicky na dně nejhlubších částí nádrží, kde kvůli nedostatku světla již nemůže efektivně probíhat fotosyntéza. Část prezentovaných výsledků o změnách druhového složení rozsivek v čase laskavě poskytl T. Bešta (Hydrobiologický ústav BC AV ČR). Orig. D. Vondrák
-
Tento a předchozí obrázek: změny relativního zastoupení ekologických skupin a změny celkových početností rozsivek (oředchozí obrázek) a pakomárů (zde) v sedimentech bývalého Komořanského jezera. Oba diagramy vznikly propojením výsledků ze dvou studovaných profilů, které byly odebrány v oblasti centra jezerní pánve. Získané záznamy jsou napojeny na ose y v hodnotě 10 500 (kalibrované roky před r. 1950). Prudký pokles celkových počtů schránek rozsivek v dané době je částečně způsoben tímto napojením. Euplanktonní druhy rozsivek obývají výhradně vodní sloupec, kdežto druhy tychoplanktonní jsou volně žijícími obyvateli dna, kteří do prostředí volné vody pronikají jen příležitostně. Profundální druhy pakomárů žijí typicky na dně nejhlubších částí nádrží, kde kvůli nedostatku světla již nemůže efektivně probíhat fotosyntéza. Část prezentovaných výsledků o změnách druhového složení rozsivek v čase laskavě poskytl T. Bešta (Hydrobiologický ústav BC AV ČR). Orig. D. Vondrák
-
Současný stav Kobylského jezera. Centrální část vysušeného jezera, jež je nyní intenzivně využívána k zemědělským účelům. Foto D. Vondrák
-
Současný stav bývalého Čejčského jezera, dokládající intenzivní využití lokality pro zemědělské účely. Jezero bylo odvodněno na konci 50. let 19. století směrem do povodí říčky Trkmanky a přeměněno na plochy využívané pro pěstování řepy cukrovky (Beta vulgaris group Altissima). V posledních letech je zvažována jeho možná obnova. Foto D. Vondrák