Předchozí díly byly věnovány sukcesním sériím, které běží od začátku po nějaké silné disturbanci. Tento díl se věnuje některým na první pohled méně nápadným změnám ve zdánlivě trvalých společenstvech, konkrétně v lesích, travinných ekosystémech a mokřadech. Změny většinou nejsou příliš optimistické – mimo jiné ustupují konkurenčně slabé, často ohrožené druhy, naopak se více uplatňují generalisti náročnější na živiny.
Další díly seriálu
I. Vývoj sukcesní teorie (2026, 1)
II. Příklady sukcesních sérií od nás (2026, 2)
III. Příklady sukcesních sérií ze světa (2026, 3)
K dalšímu čtení v Živě
Jak reagují teplomilné travinné porosty v Českém krasu na suché roky? (2023, 2)
Více či méně skryté změny lučního porostu (2024, 1)
Nařízení Evropské unie o obnově přírody: mírný pokrok v mezích zákona? (2024, 1)
Ochrana a/nebo obnova přírody: 2024 – rok posunu v Evropské unii? (2024, 1)
Seznam použité literatury najdete v PDF formátu ke stažení níže, pod obrazovou galerií.
Previous parts dealt with successional series that run from the beginning after some strong disturbance. This part is devoted to some initially less noticeable changes in already established communities, specifically in forests, grasslands and wetlands. The changes are mostly not very promising – e.g. competitively weak, often endangered species are retreating, while generalists with higher nutrient demands are increasing.
-
Nejinvaznější druh v našich lesích – netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora), pocházející ze střední Asie, dokáže potlačit původní druhy. Její šíření je dokumentováno v řadě opakovaných studií. Snímek ze Štěpánovské hory v Českém středohoří. Foto K. Prach
-
Třtina křovištní (Calamagrostis epigejos) je v současné době nejexpanzivnějším druhem naší flóry. V různých typech sukcese se uplatňuje velmi často. Foto K. Prach
-
Ordinační diagram (v tomto případě Non-metric Multidimensional Scaling, NMDS) ukazující posun mezi dřívějšími (plné body) a recentními (prázdné body) vegetačními záznamy, fytocenologickými snímky, v různých typech lesů na území České republiky. Vyneseny jsou centroidy (stručné vysvětlení ordinačních metod uvedeno ve druhém dílu, Živa 2026, 2: 83–87). Největší posun byl zaznamenán u světlých lesů (doubrav a borů) směrem k většímu zastoupení nitrofilnějších a stínomilnějších druhů. Diagramy v pravé části obrázku ukazují izočáry světla a živin na základě Ellenbergových indikačních čísel. Tato čísla jsou stanovena pro většinu druhů střední Evropy a vyjadřují zpravidla na škále 1–9 jejich nároky na živiny (hlavně dusík) a světlo (a rovněž na vlhkost, teplotu, pH, konti nentalitu a salinitu). Z diagramu je patrná i zvyšující se uniformita našich lesů (prázdné body dohromady zaujímají menší plochu). Podle: O. Vild a kol. (2024), s laskavým souhlasem
-
Experimentální plochy bývalé Lukařsko-pastvinářské stanice u Závišína u Mariánských Lázní založené v r. 1968 a dosud pravidelně sledované. Foto K. Prach
-
Mokré louky u Třeboně poprvé vege tačně zhodnocené v r. 1956 a od 80. let ve víceméně pravidelných intervalech dále sledované. Foto K. Prach
-
Ordinační diagram (DCA) centroidů v letech 1968–89 intenzivně hnojených ploch (černě) a nehnojených kontrol (modře) monitorovaných v letech 1990–2024 (čísla od 90 do 24 značí roky) u Závišína. Izočáry ukazují průměrný počet druhů (červeně) ve fytocenologic kých snímcích o velikosti 4 × 2 m. Orig. K. Prach
-
Chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea) a kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) často dominují dlouhodobě nekoseným a eutrofizovaným vlhkým loukám hlavně v potočních a říčních nivách. S dominantní kopřivou se setkáme na zanedbaných loukách i na mezických stanovištích. Foto K. Prach
-
Opakované vegetační mapy hlavní části Mokrých luk u Třeboně ukazují změny za posledních 70 let. Orig. K. Prach
-
Mokré louky u Třeboně. Celkové počty lučních a mokřadních a ruderálních druhů v 10 opakovaných fytocenologických snímcích umístěných přibližně v linii naznačené na vegetační mapě z r. 1984 (předchozí obr.). Orig. K. Prach