ŽIVA

Boj o přežití v prostředí vodního sloupce, na světle i ve tmě

Přirozenou snahou každého organismu, vodní nevyjímaje, je předat své geny do další generace, rozmnožit se. Aby tohoto finálního cíle dosáhl, musí zvládnout dvě hlavní věci. Tou první je mít dostatek zdrojů, tedy energie a látek k růstu a investicím do reprodukce. Druhou, neméně podstatnou, je se kýženého okamžiku reprodukce dožít, což je pro kořist v prostředí plném predátorů vždy výzva. Podmínky vodního sloupce se v mnoha aspektech liší od suchozemského prostředí – odlišné je světelné klima, distribuce potravních zdrojů i přenos informací kapalným médiem. Některé antipredační strategie planktonních organismů jsou přímo učebnicovým příkladem adaptací pro přežití.

Použitá a citovaná literatura

BRÖNMARK, Christer; HANSSON Lars-Anders. The Biology of Lakes and Ponds (3rd edn). https://doi.org/10.1093

SARS, Georg Ossian. On some Australian Cladocera, raised from dried mud. Forhandlinger i Videnskapsselskapet i Kristiania, 1885, 8: 1-46.

TOLLRIAN, Ralph; HARVELL, C. Drew (ed.). The ecology and evolution of inducible defenses. Princeton university press, 1999.

Obrazové přílohy

• Rybníky s nízkou rybí obsádkou bývají průhledné až na dno, což umožňuje rozvoj vodních makrofyt. Ty zase poskytují úkryt mnoha bezobratlým živočichům. Lesní rybníček na Jindřichohradecku s porosty lakušníku vodního (Ranunculus aquatilis, dříve Batrachium aquatile). Foto M. Černý
  
• Absorpce barev světelného spektra v oligotrofní nádrži. Upraveno podle: Ch. Brönmark a L.-A. Hansson (2017)
  
• Planktonní larva koretry – rod Chaoborus – obávaný predátor drobného zooplanktonu. Kořist chytá tykadly pozměněnými do podoby loupeživých končetin ve stylu kudlanek.
  
• Změna velikosti prvního dospělého instaru v rybniční populaci hrotnatky Daphnia galeata po nasazení jednoročních kaprů. Foto M. Černý
  
• Hrotnatka Daphnia lumholtzi s trny na hlavě, které mohou posloužit jako efektivní obrana proti konzumaci plůdkem ryb. Tato unikátní vlastnost vysvětluje rozsáhlý areál původně tropického druhu (od Afriky přes Asii po Austrálii) i jeho úspěšné recentní invazní šíření v Americe. Kresba: G. O. Sars, z původního popisu druhu (1885). Viz též obr. 6 a 7 na str. 194 této Živy
  
• Příklady indukovaných obranných struktur u zástupců sladkovodního planktonu. U perlooček jsou charakteristické tím, že vznikají tzv. transgeneračně – matka vnímající kairomon predátora rodí potomstvo, u kterého se příslušný znak rozvine. Týlní zoubky u některých hrotnatek rodu Daphnia zvyšují šanci útěku ze spárů koretry. Foto C. Laforsch
  
• Příklady indukovaných obranných struktur u zástupců sladkovodního planktonu. U perlooček jsou charakteristické tím, že vznikají tzv. transgeneračně – matka vnímající kairomon predátora rodí potomstvo, u kterého se příslušný znak rozvine. Helmy u hrotnatky jezerní (Daphnia cucullata) snižují riziko predace dravými bezobratlými. Snímek znázorňuje vzhled rostoucího jedince během ontogeneze od narození po dospělost. Foto C. Laforsch
  
• Příklady indukovaných obranných struktur u zástupců sladkovodního planktonu. Řasa řetízkovka (Scenedesmus) v reakci na filtraci zooplanktonem zvětšuje kolonie (cenobia) znásobením počtu buněk nebo jejich zvětšením, a také vytváří nebo prodlužuje ostny v rozích kolonie. Foto P. Znachor
  

Archiv článků pro pedagogy a studenty

© 2025 Časopis ŽIVA – Rozhled v oboru veškeré přírody.
Založil roku 1853 J. E. Purkyně.
Vydává Nakladatelství Academia,
Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., za podpory Akademie věd ČR.