ŽIVA

Monotematická čísla

Fotogalerie

• Břízy oheň podporují, i když je to může stát život. Uvolňuje prostor, který dokážou rychle obsadit. Povrchová tenká borka našich bříz je proto extrémně hořlavá, ale odlupuje se a odpadává. Bříza dahurijská (Betula dahurica) z východní Asie si ji drží na kmeni v mnoha dobře provzdušněných vrstvách. I za deště proto vzplane jako politá petrolejem. Foto L. Čížek
  
• Ve vodě žijící, volně pohyblivá kukla koretry (Chaoborus). V tomto stadiu koretra nežere a na rozdíl od larev přijímá kyslík z hladiny pomocí dýchacích růžků. Foto M. Černý
  
• Druhy vyhynulé v přírodě, avšak přežívající ex situ v úzkostlivě střežených záchranných chovech se možná už nikdy nepodaří vrátit do jejich domoviny. Atelopus panamský (Atelopus zeteki) byl v přírodě naposledy viděn r. 2006, kdy ho na lokalitě El Valle de Antón v Panamě filmoval tým britské stanice BBC pro seriál Life in Cold Blood Davida Attenborougha. Brzy poté v přírodě vyhynul vlivem chytridiomykózy, stal se národním symbolem Panamy a vysloužil si státní svátek National Golden Frog Day. Mezinárodní záchranný chov je realizován ve více než 50 institucích v Severní Americe a Panamě, probíhá intenzivní výzkum imunizace proti chytridiomykóze a experimentální repatriace do přírody. Foto B. Gratwicke
  
• Torzo solitérního dubu v areálu hřebčína v Kladrubech nad Labem dokládá historickou spojitost přírody a člověkem utvářené krajiny. Foto Z. Růžičková, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
  
• Představitel darwinismu Ernst Heinrich Philipp August Haeckel byl jedním z nejvýznačnějších německých biologů (1834–1919). Své poznání rozmanitosti a nesmírné bohatosti přírody se snažil přiblížit veřejnosti vědeckými kresbami s uměleckým přesahem – jeho odkaz uchovává mimo jiné Phyletisches Museum, které založil v Jeně, kde působil jako profesor. Haeckelova kniha Kunstformen der Natur (Umělecké tvary přírody) vyšla v r. 1904 a obsahuje kresby zejména mořských organismů. Zde reprodukce 71. tabule zobrazující tvarovou diverzitu schránek z oxidu křemičitého náležejících jednobuněčným mřížovcům (Protista: Radiozoa)
  
• Mozaika vytvořená pomocí softwaru EasyMoza za použití fotografie planety Země dostupné na webové stránce ABSFreePic a snímků 360 druhů rostlin introdukovaných mimo oblast svého původního rozšíření. Fotografie byly poskytnuty spolupracovníky projektu GloNAF (Global Naturalized Alien Flora), mnohé pocházejí z webu PhytoImages.siu.edu. Rozmístění druhů na fotografii zemského povrchu nemusí odpovídat jejich skutečnému výskytu. Orig. D. Nickrent, s laskavým svolením
  
• Vřecka s obarvenými výtrusy kulosporky Lamprospora maireana s charakteristickou ornamentikou tvořenou výraznými bradavičkami s početnými dutinami. Tato houba čerpá živiny z rhizoidů (příchytných vláken) hostitelského mechu – úpolničky střídavolisté (Archidium alternifolium). Foto L. Janošík
  
• Vizualizace měkkých tkání hlavy a lebky člověka (muž ve věku 29 let) získaných na základě počítačové tomografie (CT). Barevná mapa znázorňuje tloušťku měkkých tkání od povrchu obličeje ke kosti v rozmezí 0–20 mm (modrá až červená barva). Tato znalost je důležitá pro rekonstrukci podoby na základě lebky ve forenzních vědách, ale i v bioarcheologii a paleoantropologii. Povrch lebky se skládá z polygonové sítě, kde jednotlivé vrcholy trojúhelníků tvoří komplexní data, která lze zpracovávat metodami geometrické morfometrie, a tímto způsobem např. porovná - vat soubory lebek současných a minulých populací nebo vysvětlit příčiny asymetrie či některých patologických změn. Orig. J. Dupej a J. Velemínská
  
• Suchomilky obecné (Xerolenta obvia) vytvářejí za horkého počasí agregace na vysokých rostlinách, aby se tak vyhnuly rozpálenému povrchu půdy. Takovému chování se v odborné literatuře říká climbing behavior. Foto Lucie Juřičková
  
• Zástupci orientálních bráněnek (shora): Samice Oxycerina sabaha, nově popsaného rodu a druhu z východní Malajsie (území Sabah na ostrově Borneo). Samec Ptecticus malayensis, který byl objeven v kontinentální (západní) části Malajsie. Pegadomyia pruinosa – bráněnka původně popsaná K. Kertészem z Tchaj-wanu, typový materiál byl ale zničen při požáru muzea v Budapešti r. 1956; vyobrazený samec pochází z Malajsie. Samec Culcua fasciata, holotyp tohoto nově popsaného druhu byl získán z Filipín (z ostrova Luzon). Orig. F. Gregor, bráněnku P. malayensis kreslila V. Procházková
  
• Rod kapr (Cyprinus) patří s rody karas (Carassius), karasovec (Carassioides) a Procypris do malé paleotetraploidní linie (tribu) Cyprinini čeledi kaprovitých (Cyprinidae). Popsáno je na 20 druhů kaprů, důkladná revize však zatím nebyla provedena. Kapr obecný (C. carpio) a k. východoasijský (C. rubrofuscus) a jejich hybridi náležejí k nejrozšířenějším druhům ve sladkovodní akvakultuře mnoha zemí, zatímco jinde se chovají invazně a představují nebezpečí pro místní ekosystémy. Ryba na snímku „troubí“ – přijímá kyslík polykáním (projev odolnosti vůči nepříznivým podmínkám), což bylo i jedním z důvodů domestikace kaprů. Foto J. Bohdal
  
• Zvonek český (Campanula bohemica) je nejčastější endemický druh Krkonoš, který na příhodných místech může udávat ráz horským loukám a trávníkům. Centrum rozšíření leží v České republice, odkud okrajově zasahuje i do Polska. Foto J. Havel
  
• Jan Evangelista Purkyně. Podle litografie Josefa Farského z r. 1861. Literární archiv Památníku národního písemnictví v Praze
  
• Všenka péřovka holubí (Columbicola columbae) z čeledi Philopteridae (podřád Ischnocera) dosahuje velikosti 2–3 mm a má typický „hůlkovitý“ tvar (odtud starší český název čmel hůlkový). Patří k běžným ektoparazitům volně žijících i chovaných holubů a nalezneme ji na peří téměř každého jedince. Na rozdíl od krevsajících vší mají všenky kousací ústní ústrojí a většinou se živí deriváty kůže. Je známa jejich vysoká hostitelská specifita. Foto J. Bulantová
  

© 2024 Časopis ŽIVA – Rozhled v oboru veškeré přírody.
Založil roku 1853 J. E. Purkyně.
Vydává Nakladatelství Academia,
Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., za podpory Akademie věd ČR.