ŽIVA

Jak laboratorní metody pomáhají v pátrání po původcích nemocí: Vybrané metody diagnostiky infekčních onemocnění

Diagnostika slouží k rozpoznávání patologického jevu. Z medicínského hledis­ka pak rozumíme diagnostikou proces zaměřený na hledání příčiny onemocně­ní. Na konci by mělo být odhalení (rozpoznání) nemoci, tedy diagnóza. Základem diagnostiky onemocnění je soubor různých vyšetření, pomocí nichž se postupně získávají a zjišťují nové informace zpřesňující cestu hledání a ve výsledku vedou k určení onemocnění. Jak se rozvíjejí vědecké metody, tak dochází, ovšem pomaleji a po­stupně, k využití některých z nich v laboratorní diagnostice. Příkladem může být metoda MALDI-TOF, o které se dozvíte více v článku V. Dvořáka na str. 169 tohoto čísla Živy.

Ukázková videa kultur parazitických organismů in vitro jsou umístěna níže pod obrazovou galerií.

Obrazové přílohy

• Průběh jednoduché radiální imuno­difuze a odečet koncentrace neznámé protilátky (x, y) z grafu. Orig. E. Nohýnková
  
• Schematické znázornění děje, k němuž dochází při dvojité radiální imunodifuzi. Blíže v textu. Orig. E. Nohýnková
  
• Příklad přímé aglutinace – CATT test (Card Agglutination Test for Trypano­soma gambiense) pro průkaz protilátek při spavé nemoci. Sada potřeb pro test (a) a výsledek testu (b) – vznik aglutinátů trypanozom v přítomnosti protilátek označují šipky. Foto E. Nohýnková
  
• Nepřímá hemaglutinace (IHA). Horní řada znázorňuje tvorbu sítě v přítomnosti protilátek, snímek vpravo ukazuje výsledek reakce viditelný okem. V dolní řadě průběh reakce bez přítomnosti protilátek a fotografie výsledné viditelné pelety červených krvinek. Orig. E. Nohýnková
  
• Schematické znázornění komplement fixační reakce (KFR), které objasňuje její průběh v přítomnosti (nahoře) a v nepřítomnosti (dole) protilátky v séru pacienta. Snímek na konci každé řady demonstruje okem viditelný výsledek reakce. Orig. E. Nohýnková
  
• Schematické znázornění průběhu reakce ELISA (A). Výsledek reakce (B): šipky označují jamky, ve kterých došlo k barevné reakci prokazující přítomnost hledané protilátky v séru pacienta. Orig. E. Nohýnková
  
• Parazitické améby druhu Enta­moeba histolytica na histologickém preparátu zhotoveném z biopsie stěny tlustého střeva při onemocnění zvaném amébová kolitida. Preparát je obarven metodou hematoxylin a eozin. Foto E. Nohýnková
  
• Cysty prvoků rodu Acanthamoeba na histologickém řezu kůží při nákaze pacienta s AIDS. Cysty v podobě nápadných nepravidelných útvarů jsou zde zachyceny v hojném počtu. Řez je obarven metodou hematoxylin a eozin. Foto E. Nohýnková
  

Videa

Příklady kultivace parazitických organismů in vitro:

Na videu pozorujeme parazitické bičíkovce druhu Leishmania major, kteří způsobují kožní nákazu (kožní leishmaniózu). Video ukazuje pohyb pomocí bičíku na předním konci těla (buňky) a velká seskupení, která tito bičíkovci v umělé půdě dělají. Tyto bičíkovce na člověka přenáší drobný bodavý hmyz (flebotomové) během sání krve. Paraziti se vyskytují hlavně v subtropických oblastech. Jejich příbuzní (druh Leishmania infantum) způsobují onemocnění s horečkami a zvětšenou slezinou (viscerální leishmaniózu) a vyskytují se i v jižní Evropě, v zemích podél Středozemního moře. Orig. E. Nohýnková

Pomalu se pohybující parazitické améby (druh Entamoeba histolytica) se v umělé půdě živí zrnky škrobu a bakteriemi. Nakazí-li se někdo např. vypitím znečištěné vody, v níž jsou odolná stadia těchto améb (kterým se říká cysty), pohyblivé améby se z nich v tlustém střevě uvolní a mohou způsobit průjem. Právě tyto améby video ukazuje. Orig. E. Nohýnková

Archiv článků pro pedagogy a studenty

© 2024 Časopis ŽIVA – Rozhled v oboru veškeré přírody.
Založil roku 1853 J. E. Purkyně.
Vydává Nakladatelství Academia,
Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., za podpory Akademie věd ČR.