ŽIVA

Když se korýši opalují

V čistých vodách v oblastech s intenzivním slunečním zářením, jako jsou horská jezera, periodické tůně nebo arktické vody, může ultrafialové záření pronikat hluboko pod hladinu a negativně působit na obyvatele vodního sloupce. Efektivní odpovědí planktonních korýšů, např. hrotnatek rodu Daphnia, může být ochranná pigmentace. Ta se však vyvinula pouze na lokalitách bez přítomnosti ryb, v případě jejich introdukce jsou vizuálně nápadní korýši pod silným predačním tlakem.

Použitá a citovaná literatura

SARS, Georg Ossian. On some Australian Cladocera, raised from dried mud. Forhandlinger i Videnskapsselskapet i Kristiania, 1885, 8: 1-46.

In clearwater habitats in areas with intense solar radiation, such as mountain lakes, periodic pools or arctic waters, ultraviolet radiation can penetrate deep below the water surface and negatively affect organisms in the water column. Planktonic crustaceans, e.g. waterfleas of the genus Daphnia, can respond to this selection pressure by developing protective pigmentation. It is, however, effective only in fishless habitats; in the case of the introduction of fish, conspicuous crustaceans are under strong predation pressure.

Obrazové přílohy

• Dočasné vodní plochy mezi písečnými dunami na západě národního parku Doñana v Andalusii hostí v zimě a brzkém jaru mírně pigmentované hrotnatky Daphnia longi­spina (snímek živého jedince, následující obrázek), a kromě nich mnoho jiných druhů bezobratlých a obojživelníků. Foto A. Petrusek
  
• Dočasné vodní plochy mezi písečnými dunami na západě národního parku Doñana v Andalusii hostí v zimě a brzkém jaru mírně pigmentované hrotnatky Daphnia longi­spina (zde snímek živého jedince), a kromě nich mnoho jiných druhů bezobratlých a obojživelníků. Foto A. Petrusek
  
• Záliv jezera Petrova u stejnojmenného ledovce v centrálním Ťan-šanu v nadmořské výšce 3 800 m je domovem populace intenzivně pigmentovaných hrotnatek Daphnia fusca. Foto M. Šobr
  
• Hrotnatka Daphnia umbra je poměrně vzácným arktoalpínským druhem perloočky. Nejvíce jejích populací známe ze Skandinávie, jedinci na snímcích (tomto a následujícím) pocházejí ze severního Finska a z Norska, ale nalezeny byly i v arktických vodách Sibiře a Kanady a také v horském jezeře ve Střední Asii. Míra pigmentace se liší nejen mezi populacemi, ale také sezonně, v závislosti na intenzitě ultrafialového záření pod hladinou. Zde samice s ochrannou strukturou pro trvalá vajíčka (dormantní embrya) zvanou efipium. Foto A. Petrusek.
  
• Hrotnatka Daphnia umbra je poměrně vzácným arktoalpínským druhem perloočky. Nejvíce jejích populací známe ze Skandinávie, jedinci na snímcích (tomto a následujícím) pocházejí ze severního Finska a z Norska, ale nalezeny byly i v arktických vodách Sibiře a Kanady a také v horském jezeře ve Střední Asii. Míra pigmentace se liší nejen mezi populacemi, ale také sezonně, v závislosti na intenzitě ultrafialového záření pod hladinou. Zde partenogeneticky se množící samice bez efipia. Foto A. Hobæk
  
• Kresby hrotnatky Daphnia lumholtzi z původního popisu druhu od významného norského přírodovědce Georga Ossiana Sarse z r. 1885. Na obrázku je zachycena dospělá samice s efipiem, pocházející z prostředí bez ryb, samec a nenarozené embryo.
  
• Kresby hrotnatky Daphnia lumholtzi z původního popisu druhu od významného norského přírodovědce Georga Ossiana Sarse z r. 1885. V horní části obrázku jsou detaily efipia, jeho vnitřní struktury a embryonální vývoj. Výrazný hrot na hlavě juvenilního jedince, spolu s robustním ostnem na konci těla a hroty vybíhajícími i do stran hlavy, se v přítomnosti látek vylučovaných rybami (kairomonů) udržují i u dospělých jedinců a mohou tyto hrotnatky efektivně chránit před predací drobnými rybami (blíže v článku na str. CVII). Ve spodní části tabule jsou zachycena efipia jiných rodů perlooček.
  

Archiv článků pro pedagogy a studenty

© 2024 Časopis ŽIVA – Rozhled v oboru veškeré přírody.
Založil roku 1853 J. E. Purkyně.
Vydává Nakladatelství Academia,
Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., za podpory Akademie věd ČR.