ŽIVA

Zaostřeno na detail – povrchové struktury a morfologie těla u šestinohých

Díky své obrovské diverzitě nabízí skupina šestinozí (Hexapoda) neskutečnou pestrost tvarů, forem a řešení, které ale vycházejí ze stejného základu. K pozorování této variability často stačí stolní lupa, binokulární mikroskop nebo makroobjektiv fotoaparátu. Článek nemá ambice podat vyčerpávající popis co a jak pozorovat, má být ukázkou ze světa bezobratlých, ve kterém lze tisíckrát nalézt stejnou strukturu a pokaždé v jiném provedení.

Thanks to its enormous diversity, the Hexapoda group offers an incredible variety of shapes, forms and solutions, but all ba­sed on the same foundation. A desktop magnifying glass, a binocular microscope or a camera macro lens is often all that is needed to observe this variability. This article does not aspire to give an exhaus­tive description of what to observe and how to observe it, as it is meant to be just an example of the world of invertebrates in which the same structure can be found thousands of times, each time in a different design.

Obrazové přílohy

• Škvorovky (Diplura: Japigyna) se u nás vyskytují pouze na nejteplejších místech. Žijí v půdě a pod kameny. Podle současných fylogenetických představ spolu s vidličnatkami (Diplura: Campodeina) tvoří sesterskou skupinu hmyzu. Foto P. Šípek
  
• Ústní ústrojí škvorovek je zanořeno do hlavové kapsule. Foto P. Šípek
  
• Na druhém až osmém zadečkovém článku mají škvorovky nečlánkované rudimenty končetin – styly. Foto P. Šípek
  
• Chvostnatky se na našem území vyskytují pouze v teplejších oblastech. Vyznačují se velkýma, uprostřed se dotýkajícíma očima a šupinkami, které pokrývají celé tělo. Mají velká čelistní makadla (na snímku mezi tykadly) a jako jediný hmyz boční výrůstky na kráčivých končetinách (uprostřed snímku). Lepismachilis y-signata, Český kras. Foto P. Šípek
  
• Chvostoskoci patří s hmyzenkami do nejstarší linie šestinohých (Hexapoda). Možná proto má jejich tělo řadu odlišností – např. skákací aparát a šestičlánkový zadeček. U některých druhů je pokryto šupinkami a výraznými sétami. Chvostoskok rodu huňatka (Orchesella). Foto P. Šípek
  
• Tělo mnoha motýlů pokrývá husté ochlupení, které má kromě jiného ochrannou funkci. Na snímku asijského přástevníka Eucalindria principalis si povšimněte i svinutého sosáku. Foto P. Šípek
  
• Řada druhů hmyzu nese různý tělní pokryv. Většinou jde o deriváty kutikuly, které mohou, ale nemusejí, obsahovat senzorická zakončení. Často má formu různých chloupků, jako např. u tohoto chrousta pýřitého (Melolontha pectoralis). Lamelovitá tykadla a velké složené oči naznačují soumračný způsob života. Foto P. Šípek
  
• Kromě chloupků bývá tělo hmyzu často kryto různými šupinkami, jako u motýlů nebo některých brouků. Křídla babočky pavího oka (Inachis io). Foto P. Šípek
  
• Kromě chloupků bývá tělo hmyzu často kryto různými šupinkami, jako u motýlů nebo některých brouků. Křídla babočky pavího oka (Inachis io). Foto P. Šípek
  
• Kromě chloupků bývá tělo hmyzu často kryto různými šupinkami, jako u motýlů nebo některých brouků. Šupinky na krovkách křivonožce polokrového (Valgus hemipterus), příbuzného zlatohlávkům. Foto P. Šípek
  
• Kromě chloupků bývá tělo hmyzu často kryto různými šupinkami, jako u motýlů nebo některých brouků. Šupinky na krovkách křivonožce polokrového (Valgus hemipterus), příbuzného zlatohlávkům. Foto P. Šípek
  
• O milencích se říká, že jsou vyladěni na stejné vibrace. O pakomárech to však platí doslova. Pýřitými tykadly vnímá samec vibrace křídel samic, které vletují do samčích rojů. Pokud jsou jejich frekvence stejné, dojde k páření. Samice mají tykadla jednoduchá. Foto P. Šípek
  
• Složené oči ovádů se vyznačují různými barevnými vzory. Asi každý zná bzikavku dešťovou (Haematopota pluvialis), jen málokdo má ale trpělivost prohlédnout si její krásně zbarvené oči. Vidět je také krátký dlátovitý sosák, kterým bzikavka proráží kůži, aby se dostala ke krvi hostitele. Foto P. Šípek
  
• Kousací ústní ústrojí je základním typem hmyzího ústního ústrojí. Dominují mu velká nečlánkovaná kusadla, pod nimiž jsou uloženy párové čelisti a nepárový spodní pysk. Poslední dvě struktury mají článkovaný výběžek (palpus), který podle současných teorií odpovídá distálním článkům kráčivé končetiny. Na snímku střevlík vrásčitý (Carabus intricatus). Foto P. Šípek
  
• Křídlo škvora. Možná nevíte, že ně­které druhy škvorů umějí létat, jako náš škvor obecný (Forficula auricularia). První pár křídel má přeměněn v malé obdélníkovité krytky, pod nimi je složitým způsobem složeno zadní křídlo. Část zadního křídla je sklerotizovaná a tvoří šupinku (squama), pod ní se skládá zbytek křídla. Foto P. Šípek
  
• Kovové zbarvení kutikuly způsobuje lom světla uvnitř kutikuly. Občas najdeme metalické druhy i mezi skupinami, kde to tak úplně nečekáme jako např. u tohoto asijského švába druhu Corydidarum magnifica. Na prvních třech hrudních článcích jsou vidět boční výběžky (paranota). Foto P. Šípek
  
• Jihoevropský martináč slepý (Perisomena caecigena). Samci martináčů se vyznačují silně zpeřenými tykadly, díky nimž mohou detekovat nízké koncentrace samičího feromonu. Snímky P. Šípka
  
• Larvy síťokřídlého hmyzu mají extraorální trávení. Na obrázku je vidět detail larvy největšího evropského mravkolva Palpares libeloides. Při podrobném pohledu na spodní stranu mohutných kusadel jsou vidět těsně připojené čelisti. Mezi kusadly a čelistmi probíhá potravní a slinný kanálek. Foto P. Šípek
  

Archiv článků pro pedagogy a studenty

© 2024 Časopis ŽIVA – Rozhled v oboru veškeré přírody.
Založil roku 1853 J. E. Purkyně.
Vydává Nakladatelství Academia,
Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., za podpory Akademie věd ČR.