ŽIVA

Ztráta diverzity a měkkýši II. Změny diverzity v čase a jejich dopad na malakofaunu

Působení člověka a jeho zemědělské činnosti ovlivnilo přirozený vývoj měkkýších společenstev v průběhu holocénu. Nicméně, prehistorické a historické vlivy na přírodu vedly k vytvoření mozaiky rozmanitých stanovišť s vysokou druhovou diverzitou. Ve smutném kontrastu k tomu stojí moderní snahy o vylepšení přírody, jakými jsou různé rekultivace krajiny.

Obrazové přílohy

• Skalnice lepá (Faustina faustina) při páření v přirozeně chladné lokalitě Silické ladnice ve Slovenském krasu. Tento lesní druh přežil v lesních refugiích, jakými byl i Slovenský kras, v Karpatech poslední glaciál. Foto L. Juřičková
  
• Keřovka plavá (Fruticicola fruticum) – jedna z prvních obyvatelek pozvolně zarůstající krajiny starého holocénu. Dnes ji často najdeme na příbřežní vegetaci nebo v lužních lesích. Rezervace Nebočadský luh v Českém středohoří. Foto L. Juřičková
  
• Suchorypka rýhovaná (Helicopsis striata) byla jedním z typických druhů glaciální sprašové stepi. Její šíření v krajině později umožnila zemědělská kolonizace. Zánik drobného hospodaření včetně pastvy tomuto druhu ale nesvědčí a dnes má v Čechách poslední lokalitu na Hemrových skalách v Prokopském údolí. Foto L. Juřičková
  
• Proporce lesních a nelesních druhů ve společenstvech měkkýšů (jednotlivé body) během různých období holocénu. Z grafu je vidět, že k překřížení proporce lesních a nelesních druhů došlo přibližně na začátku holocénu a maximum lesních druhů bylo ve společenstvech okolo r. 3 000 př. Kr. Orig. L. Juřičková
  
• Těleso tmavých buližníků naproti Řeži u Prahy leží na světlejších proterozoických drobách a břidlicích. Jaká měkkýší fauna žila v tomto přirozeně chudém prostředí, je těžké odhadnout vzhledem k nevhodnému osazení trnovníkem akátem (Robinia pseudoacacia), který zastírá i pozoruhodnou geologickou stavbu. Foto L. Juřičková
  
• Porosty akátů dnes devastují řadu cenných lokalit, zde na patě Barrandovských skal v Praze. Často prorůstají dalšími nepůvodními rostlinami, jako je v tomto případě plamének plotní (Clematis vitalba). Takové prostředí snese jen minimum druhů plžů. Foto L. Juřičková
  
• Nevhodná rekultivace velkolomu Čertovy schody v Českém krasu ostře kontrastuje s přirozeným zarůstáním lokality, na které se uchycují velmi rychle i původní druhy plžů. Opravdu potřebuje­me na takových místech rekultivace? Foto L. Juřičková
  
• Slovenský kras s mozaikou teplých hájků, křovišť a stepních stanovišť dnes připomíná balkánské scenérie. Období středoevropských zapojených lesů kryjících celé jeho území má už dávno za sebou. Jižní úpatí Kresadla u Hrhova. Foto L. Juřičková
  
• Území České republiky – zeleně jsou vyznačeny starosídelní oblasti, kde se v holocénu plně nerozvinula lesní malakofauna; červeně oblasti, kde lesní malakofauna vyhynula pod smrkovými monokulturami, a modře pískovcové krajiny, kde vyhynula na konci doby bronzové. Orig. V. Ložek
  
• Ústí rokle Třeblová do kaňonu Svatojánských proudů – příklad říčního fenoménu středního Povltaví. Vpravo v inverzi suťový les (javory, lípy, habr) s vtroušenou jedlí i tisem; vlevo na slunných srázech ostrůvky skalních stepí v rozvolněných zakrslých doubravách a křovištích. I zde však najdeme stopy akátové mánie! Foto V. Ložek
  

Archiv článků "Z archivu Živy"

© 2025 Časopis ŽIVA – Rozhled v oboru veškeré přírody.
Založil roku 1853 J. E. Purkyně.
Vydává Nakladatelství Academia,
Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., za podpory Akademie věd ČR.