Členovci většinou měří jen několik milimetrů až centimetrů, přesto mezi nimi najdeme skutečné obry. Prvohorní ekosystémy obývali trilobiti dlouzí více než 70 cm, eurypteridi, radiodonti a mnohonožky dosahující délky přes dva metry nebo pravážky s rozpětím křídel přes 70 cm. Jak mohli tito živočichové dorůst tak neobvyklých rozměrů a proč se gigantismus objevil právě u nich?
K dalšímu čtení v Živě
Po stopách prvohorních členovců. Současné názory na fylogenezi vymřelých skupin (2019, 2)
„Kronika Země“ očima Iva Chlupáče (2019, 2)
Ivo Chlupáč – jak jsem ho znal (2019, 2)
Unikátní okna do prvohor I. Kambrická lagerstätten (2022, 2)
Unikátní okna do prvohor II. Ordovická lagerstätten (2022, 3)
Dýchací orgány členovců (2023, 3)
Křídla hmyzu a jejich proměny v evoluci (2024, 5)
Seznam použité literatury najdete v PDF formátu ke stažení níže, pod obrazovou galerií.
Arthropods are usually only a few millimetres to centimetres long, yet some of them grew to truly gigantic proportions. Paleozoic ecosystems were inhabited by trilobites more than 70 cm long, eurypterids, radiodonts and millipedes exceeding two metres in length, and griffinflies with wingspans of over 70 cm. How could these animals grow to such remarkable sizes, and why did gigantism evolve in arthropods in the first place?
-
Rekonstrukce největších zástupců jednotlivých skupin prvohorních členovců a jejich porovnání s velikostí člověka. Permská pravážka Meganeuropsis permia na (a), ordovický radiodont Aegirocassis benmoulai (b), karbonská mnohonožka Arthropleura sp. (c), devonský eurypterid Jaekelopterus rhenaniae (d), ordovický trilobit Hungioides bohemicus (e), ordovický trilobit Isotelus rex (f) a devonský štír Praearcturus gigas (g). Upraveno podle: D. M. Rudkin a kol. (2003), S. J. Braddy a kol. (2007), J. C. Gutiérrez- -Marco a kol. (2009), P. Van Roy a kol. (2015), a podle rekonstrukcí ilustrátorů Junnn11 a F. Alejandro a destičky ze sondy Pioneer 10. Orig. R. Bošková
-
Asi 85 cm dlouhý hlavový štít radio donta Aegirocassis benmoulai z fezouatských břidlic (spodní ordovik) v Maroku představuje přibližně polovinu celkové délky těla zvířete. Největší jedinci tohoto druhu dorůstali délky přes 2 m. Foto L. Laibl
-
Téměř 22 cm dlouhé klepítko (chelicera) velkého eurypterida druhu Acutiramus perneri naznačuje, že jeho nositel měřil zhruba 1,5 m. Nález pochází z radotínských vápenců (spodní devon) u Kosoře. Ze sbírek Národního muzea, Praha. Foto L. Váchová
-
Odlitek trilobita Nobiliasaphus kumatox z bohdaleckého souvrství (svrchní ordovik). Tento 30,5 cm dlouhý jedinec byl objeven při ražbě stanice metra Strašnická v Praze. Foto L. Laibl
-
Kus pravé části hřbetního článku (tergitu) karbonské mnohonožky Arthropleura armata objevené v okolí Zbůchu u Plzně sběratelem Františkem Tichávkem. Část tergitu je široká asi 4 cm. Ze sbírek Západočeského muzea v Plzni. Foto L. Laibl
-
Končetina karbonské mnohonožky Arthropleura armata objevené v okolí Zbůchu u Plzně sběratelem Františkem Tichávkem. Končetina je dlouhá zhruba 3,5 cm a na pravé straně má zachovalou rosetovou destičku, kterou byla připojena k tělnímu článku. Ze sbírek Západočeského muzea v Plzni. Foto L. Laibl
-
Rekonstrukce obří karbonské mnohonožky rodu Arthropleura. Tito velcí členovci obývali v karbonu a raném permu otevřenější prostředí podél vodních toků s řídce rostoucí vegetací. Orig. rekonstrukce J. Svoboda
-
Rekonstrukce velké pravážky rodu Bohemiatupus, která dosahovala rozpětí křídel okolo 55 cm. Stejně jako další zástupci řádu Meganisoptera patřila mezi aktivní vzdušné predátory mladších prvohor. Orig. rekonstrukce J. Svoboda
-
Asi 12 cm dlouhý úlomek křídla velké karbonské pravážky Bohemiatupus elegans pochází z lokality Ovčín u Radnic. Ze sbírek Západočeského muzea v Plzni. Foto J. Prokop