Velcí živočichové (megafauna) souše, sladkých vod i moří formovali biosféru stovky milionů let. Díky velikosti těla přemísťovali živiny, roznášeli semena a udržovali otevřená společenstva. Jejich vymizení na konci pleistocénu ochromilo tok látek a energie. Článek shrnuje globálně platné funkce megafauny a vysvětluje, proč je jejich obnovou trofický rewilding.
K dalšímu čtení v Živě
Hoře, hořce, hořečky V. Hořký osud hořepníků (2014, 2)
Fascinující těžkost soužití našich specializovaných modrásků s mravenci (2017, 6)
Ostnojazyčné ryby řádu Osteoglossiformes 2. Arapaimy – populární i neznámé (2018, 2)
Živá půda 5. Půdní makrofauna a megafauna (2020, 6)
Ryby čeledi Polyodontidae a příběh veslonosa čínského aneb Poslední leviatanové sladkých vod (2021, 5)
Prvotní hřích lidstva: extinkce megafauny (2021, 5)
Ekologický kontext extinkcí pleistocenní megafauny v naší přírodě (2026, 5)
Použitá literatura
CZYŻEWSKI, Szymon, et al. Revisiting Europe's temperate forests: Palaeoecological evidence for an herbivory-driven woodland-grassland mosaic biome. Biological Conservation, 2026, 316: 111749.
DOUGHTY, Christopher E., et al. Global nutrient transport in a world of giants. Proceedings of the National Academy of Sciences, 2016, 113.4: 868-873.
ESTES, James A., et al. Trophic downgrading of planet Earth. Science, 2011, 333.6040: 301-306.
ESTES, James A., et al. Megafaunal impacts on structure and function of ocean ecosystems. Annual Review of Environment and Resources, 2016, 41.1: 83-116.
HE, Fengzhi, et al. The global decline of freshwater megafauna. Global Change Biology, 2019, 25.11: 3883-3892.
HE, Fengzhi, et al. Freshwater megafauna shape ecosystems and facilitate restoration. Biological reviews, 2024, 99.4: 1141-1163.
JIRKŮ, Miloslav. Prvotní hřích lidstva: extinkce megafauny. Živa, 2024.5: 268–273.
MALHI, Yadvinder, et al. Megafauna and ecosystem function from the Pleistocene to the Anthropocene. Proceedings of the National Academy of Sciences, 2016, 113.4: 838-846.
PRINGLE, Robert M., et al. Impacts of large herbivores on terrestrial ecosystems. Current Biology, 2023, 33.11: R584-R610.
ROMAN, Joe; MCCARTHY, James J. The whale pump: marine mammals enhance primary productivity in a coastal basin. PloS one, 2010, 5.10: e13255.
SANDOM, Christopher, et al. Global late Quaternary megafauna extinctions linked to humans, not climate change. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences, 2014, 281.1787: 20133254.
SCHWEIGER, Andreas H.; SVENNING, Jens‐Christian. Down‐sizing of dung beetle assemblages over the last 53 000 years is consistent with a dominant effect of megafauna losses. Oikos, 2018, 127.9: 1243-1250.
SMITH, Felisa A., et al. Megafauna in the Earth system. Ecography, 2016, 39.2: 99-108.
Internetové zdroje
The Wild Cattle of Cambodia (1957) - FULL DOCUMENTARY
Large animals (megafauna) on land and in fresh waters and seas shaped the biosphere for hundreds of millions of years. Owing to their body size they redistributed nutrients, dispersed seeds and kept communities open. Their late-Pleistocene loss crippled the flow of matter and energy. We review the globally valid functions of megafauna and argue that trophic rewilding restores them.
-
Megafaunou vytvořené slanisko Dzanga bai (13 ha), oblast Dzanga-Sangha ve Středoafrické republice. Vysoká hetero genita prostředí a míra biodiverzity jsou společným rysem krajin Země obývaných megafaunou. Tento globální fenomén platí ve všech biomech a stanovištích od tundry po rovníkové oblasti. Poslední tropické lesy naší planety s kompletním společenstvem megafauny nalezneme v několika málo oblastech střední Afriky. Patrná je přítomnost řady typů a sukcesních stadií otevřených stanovišť, která by v jinak souvislém deštném lese bez megafauny neexistovala. Sloni pralesní (Loxodonta cyclotis) v minerálně bohatých sedimentech hloubí jámy, čímž vznikají tůně – dvě v popředí reprezentují kontrastní sukcesní stadia, starší s vodními makrofyty, druhá je bez vegetace. Foto M. Jirků
-
Megafauna dává vzniknout řadě specifických biotopů, které bez ní v krajině chybějí. Zubr evropský (Bison bonasus) vytváří mimo jiné druhově charakteristická prachová koupaliště (vpravo nahoře), jejichž plochu nejprve připraví stržením drnu pomocí kopyt a rohů. Do několika měsíců zubři koupaliště opouštějí a zanechávají po sobě malé plošky bez vegetace, jež osídlují organismy vázané na raně sukcesní stanoviště. Na snímku typicky megafaunou podmíněná heterogenita a vysoká květnatost bylinné vegetace. Pastevní rezervace Milovice. Foto M. Jirků
-
Koprofágní brouci jsou nejvýznamnější složkou koprofilních společenstev z hlediska transportu fekálního materiálu do půdy a jeho zapojení do půdních procesů. Pohřbený trus půdu obohacuje živinami, přispívá k sekvestraci uhlíku a podzemní chodby chrobáků navíc půdu provzdušňují a zvyšují infiltrační kapacitu krajiny pro vsak srážek. S trusem z povrchu mizí infekční stadia parazitů a činností chrobáků vylepšená půda je produktivnější, obojí zpětně podporuje býložravce. Tato spolupráce býložravé megafauny a koprofágních organismů (půdní makrofauny) je dalším příkladem dlouhé koevoluce velkých herbivorních savců s širokým spektrem organismů, z níž profitují celé ekosystémy. Chrobáci Pachylomerus cf. femoralis rozebírající zbytky trusu nosorožce tuponosého (Ceratotherium simum). KwaZulu-Natal, Jihoafrická republika. Foto M. Jirků
-
Zubr evropský při prachové koupeli. Pastevní rezervace Milovice. Foto M. Köpping
-
Velcí predátoři o hmotnosti přes 15 až 20 kg udržují „krajinu strachu“, kde regulují populace herbivorů a vytvářejí refugia bez jejich výrazného tlaku na vegetaci. Tato refugia umožňují reprodukci a přítomnost taxonů (nejen) dřevin citlivých na okus, které by se v herbivory stejnoměrně využité krajině prosazovaly jen obtížně, pokud vůbec. Zejména predátoři pravidelně konzumující kosti kořisti v celku (varani, krokodýli) nebo rozdrcené (psovití, hyenovití) jsou navíc významnými distributory limitujících živin včetně chronicky nedostatkového fosforu. Mladí jedinci vlka obecného (Canis lupus) u zbytků kořisti – jelena evropského (Cervus elaphus). Javorníky. Foto Hnutí DUHA Šelmy
-
Megafauna přispívá i k transportu látek mezi moři a kontinenty. Medvědi hnědí (Ursus arctos) představují spojovací článek moře–souš intenzivním lovem lososů. Zapojují se i medvědi baribalové (U. americanus) a jiní predátoři, všežravci a mrchožrouti, kteří se na lososech prohýřených medvědy hnědými ve velkém přiživují. Vysoce nedostatkový fosfor z mořských lososů se tak šíří trusem a plýtváním kořistí v zóně stovek až tisíců metrů podél toků, kde významně ovlivňuje charakter a chemické složení vegetace. Z obohacené vegetace se fosfor šíří dále prostřednictvím býložravců. V podstatné části Holarktidy tento dopravník zhroucením populací lo sosů a medvědů zanikl. Před tisíciletími bychom přitom podobný výjev asi mohli pozorovat třeba z pražské Vyšehradské skály. Foto Forest Service Alaska Region, United States Department of Agriculture. Převzato z Wikimedia Commons, v souladu s podmínkami použití (https://commons.wikimedia.org/wiki/File:20230819-FS-BL-tongass-BrownBear-ChumSalmon-0014_(53329805568).jpg)
-
Medvěd hnědý býval důležitým článkem transportu původem mořského fosforu do nitra kontinentů napříč holarktickou oblastí. Po kolapsu popu lací medvědů a lososů tento přenos ve většině regionů zanikl. Aljaška. Foto Katmai National Park and Preserve. Převzato z Wikimedia Commons, v souladu s podmínkami použití (https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Bear_fishing_at_Crosswinds_-_NPS-Lian_Law_(51607130686).jpg)
-
Megafauna plní v biosféře roli dopravníku látek a energie, které na rozdíl od většiny jiných přírodních fenoménů dokáže přesouvat i proti koncentračnímu spádu a gravitaci. Roznáší živiny do míst, kde je jich nedostatek a propojuje oblasti a stanoviště, která by jinak komunikovala minimálně nebo vůbec. S vymizením většiny megafauny od konce pleistocénu biosféra Země přišla o většinu této globální rozvodné sítě a motoru přírodních procesů. Jen v hrstce oblastí světa se dodnes zachovala jak megafauna, tak prostorové měřítko, jež funkci těchto dopravníků umožňuje. Jedním z nich je krajinný komplex Serengeti-Mara v Keni a Tanzanii. Na snímku typicky druhově smíšené stádo pakoní žíhaných (Connochaetes taurinus) a zeber stepních (Equus quagga). Ndutu, Serengeti, Tanzanie. Foto V. Lukáš
-
Vyza velká (Huso huso) je velikostí přes 7 m a hmotností 1,5 tuny i délkou migrací až 2 300 km mezi mořem a sladkými vnitrozemskými vodami rekordmanem eurasijské ichtyofauny. Snímek z r. 1924 od řeky Volhy je smutnou připomínkou, že povodí Volhy a Dunaje ještě relativně nedávno brázdily obří ryby, které řekou Moravou občas zavítaly i na jižní Moravu. Ve 20. století většinu sladkovodního areálu vyzy amputoval nespočet příčných překážek na obou největších řekách Evropy. Již v době pořízení fotografie byl zřejmý strmý pokles velikosti vyz a objemu úlovků vlivem neudržitelného lovu. Foto neznámého autora, 20. léta 20. století
-
Ibis obrovský (Pseudibis gigantea, dříve Thaumatibis) prochází koextinkcí po rozpadu společenstva dnes téměř vyhynulé megafauny, jež formovala sezonní mokřady monzunových savan a lesů Indočíny, na které je úzce specializován. Populace tohoto největšího ibise (4 kg) klesla za 100 let z hojného druhu po kriticky ohrožený s početností méně než 100 párů a dále klesá. Severní Kambodža. Foto K. Yoganand. Převzato z Wikimedia Commons, v souladu s podmínkami použití (https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Giant_ibis_in_habitat_28Mar2024_for_Wikimedia_03.tif)
-
Šíření velkých až obřích semen velkoplodých dřevin je výsledkem milionů let jejich koevoluce s megafaunou. Bez ní nejsou schopny dálkové disperze a bez stratifikace trávicími enzymy semena řady z nich ani nevyklíčí. Po vyhynutí megafauny, často jedné konkrétní skupiny (chobotnatců, obřích želv atd.), s níž jsou spjaty, se dané dřeviny stávají evolučními anachronismy a vymírají. Semenáče stromů na trusu slona pralesního, Mayombe, Cabinda, Angola. Foto D. Modrý
-
Kytovci typicky vylučují trus u hladiny (jak zachycují i snímky a videa pořízená pod vodou, dostupná na internetu). Hnojí tak fotickou osluněnou zónu, do níž vnášejí nedostatkové železo, dusík a fosfor. Důsledky pro primární produkci, rozvoj planktonu a vlastně celou trofickou síť oceánů jsou dalekosáhlé a ekologická role kytovců nenahraditelná. Foto R. Vodička
-
Extrémní heterogenita lesní vegetace udržovaná dlouhodobou činností megafauny na malé potoční světlině u slaniska Bai Hokou a stejnojmenného výzkumného kempu (zobrazené místo 2.8592N, 16.4691E). Dzanga-Sangha, Středoafrická republika. Foto M. Jirků