Fosilní dřevo se díky své povětšinou odolné povaze nachází v geologickém záznamu velmi často a ve velkém množství a představuje tak důležitou složku rostlinných fosilií. Paleoxylotomie, jak nazýváme vědu studující fosilní dřeva, v současnosti vedle systematiky pomáhá i při rekonstrukci paleoklimatu. Článek předkládá základní přehled o evoluci a výskytu dřev se zaměřením na oblast Českého masivu.
K dalšímu čtení v Živě
Systémy vodivých pletiv cévnatých rostlin (2004, 1)
Jak vznikly krytosemenné rostliny a jejich květy (2009, 5)
Jak přenést příběh cévnatých rostlin do středoškolské biologie (2016, 2)
Mechorosty jsou sourozenci cévnatých rostlin – co to znamená pro porozumění evoluci rostlin? (2021, 2)
Požáry v geologické historii aneb O čem nám vypráví dřevěné uhlí (2023, 5)
Země – planeta sopek. Proč někde vznikají sopky a co ovlivňuje jejich chování? (2025, 5)
Fosilie – klíč k pochopení (nejen) minulosti Země (2025, 5)
Seznam použité literatury najdete v PDF formátu ke stažení níže, pod obrazovou galerií.
Thanks to its resilience, fossil wood is highly abundant in the geological record, thus representing an important component of plant fossils. Palaeoxylotomy, as we call the science of studying fossil wood, can help not only in systematics but also in palaeoclimate reconstruction. This article provides a basic overview of the evolution and occurrence of wood, focusing on the Bohemian Massif.
-
Ukázka stromovitých typů rostlin: pozdnědevonská prvosemenná Archaeo pteris, karbonský plavuňovitý Lepidodendron a přesličkovitý Calamites vytvářejí sekundární xylém (zeleně), zatímco kapradinovité rostliny – karbonský Psaronius a pozdněkřídová Tempskya – jakož i recentní palma Livistona sekundární xylém netvoří a vyrůstají ve stromovité typy jen díky primárním pletivům (červeně). Velikosti jednotlivých typů nejsou proporcionální. Upraveno podle: M. J. Donoghue (2005), s použitím internetových zdrojů pro obraz palmy
-
Zjednodušené fylogenetické schéma s hlavními skupinami suchozemských rostlin a typem jejich xylému. Současný platný pohled je na rozdíl od tohoto obr. s monofyletickými mechorosty sesterskými cévnatým rostlinám; suchozemským rostlinám jsou pak nejpříbuznější spájivky (viz Živa 2021, 2: 57–59). Upraveno podle: C. Strullu-Derrien a kol. (2013)
-
Bifaciální kambium produkuje sekundární xylém centripetálně a sekundární 4floém centrifugálně. Iniciály, tedy buňky s trvalou schopností buněčného dělení, se zároveň antiklinálně dělí a kambium tak může zvětšovat svůj průměr. Upraveno podle: R. Spicerová a A. Groover (2010)
-
Fylogeneze cévnatých rostlin ve vztahu k několikanásobnému objevení se svazkového kambia. U všech skupin, vyjma Lignophyta (viz sekundární růst červeně), jde o unifaciální kambium produkující pouze sekundární xylém. Upraveno podle: R. Spicerová a A. Groover (2010)
-
Ukázky různých reálných prostředí, kde u nás vznikala zkamenělá dřeva: a – pyroklastický příval (Rokle u Kadaně) s přímým vlivem vulkanismu, b – lahar (Kadaň) s nepřímým vlivem vulkanismu, obojí paleogén Doupovských hor, c – sedimenty divočící řeky (Nová Paka) bez vlivu vulkanismu, svrchní karbon podkrkonošské pánve, d – zkamenělá rašelina tvořená v jezerním prostředí s nepřímým vlivem vulkanismu (Balka), hranice karbon/perm podkrkonošské pánve. Převzato z publikace S. Trümpera a kol. (2018), upraveno pro ilustraci českých příkladů s pomocí V. Rappricha
-
Lokalita Kryštofovy kameny se zkamenělými kmeny přímo v původní hornině, žaltmanské arkózy v jíveckých vrstvách odolovského souvrství vnitro sudetské pánve. Stáří asi 300 milionů let. Foto laskavě poskytl V. Mencl.
-
Záchranné práce na vyzvednutí 7 m dlouhého kmene (č. F5006) na lokalitě Pohůrka u Českých Budějovic pracovníky Národního muzea na jaře 2021, klikovské souvrství, českobudějovická pánev. Stáří asi 85 milionů let. Na snímku zleva M. Libertín, P. Daneš a J. Kvaček (NM) a S. Venclová (Jihočeské muzeum). Foto laskavě poskytl J. Kvaček.
-
Výkop zkamenělého kmene v areálu Nemocnice Kadaň, zachovaného v laharu doupovského vulkanického komplexu. Lokalita Kadaň – Zadní vrch, stáří asi 30 milionů let. Na snímku z r. 2003 je geolog František Foltýn. Foto laskavě poskytl J. Prokop.
-
„Pařezový horizont“ (č. 31) v těsném nadloží hlavní uhelné sloje na Dolech Bílina, ve kterém vystupují xylitické kmeny v růstových pozicích (in situ). Mostecké souvrství, stáří asi 18 milionů let. Na snímku Karel Mach (Severočeské doly, a. s.) při studentské exkurzi (29. května 2015). Foto J. Sakala
-
Zkamenělý kmen v Klenotnici drahých kamenů Městského muzea Nová Paka. Jeden z našich nejdelších zkamenělých kmenů, 8,5 m dlouhý, nalezený ve štikovských arkózách kumburského souvrství podkrkonošské pánve. Stáří asi 300 milionů let. Foto laskavě poskytl V. Mencl.