Významná část biodiverzity lesů mírného pásu je vázána na stanoviště ovlivněná disturbancemi. Vlivem hospodaření člověka se proměnil charakter disturbančních činitelů v krajině, k narušení lesních ekosystémů dochází méně častěji a vlivem pouze několika málo typů disturbancí. Velmi negativně tento stav dopadá především na biodiverzitu lesů v nižších polohách, kde převažují listnaté stromy.
K dalšímu čtení v Živě
Tradiční lesní hospodaření ve střední Evropě I. Formy a podoby (2011, 2)
Tradiční lesní hospodaření ve střední Evropě II. Lesy jako ekosystém (2011, 3)
Dynamika horských smrčin na Šumavě (2013, 5)
Přírodní disturbance – klíčový faktor obnovy horských smrčin (2013, 5)
Jak se žije v lese (smrkovém) – kapitoly ze života lýkožrouta smrkového (2013, 5)
Co je za přemnožováním (gradací) lýkožrouta smrkového na Šumavě (2013, 5)
Vřeckovýtrusná zkáza jasanů (2014, 1)
Rok českých pralesů IV. Narušením k dynamice (2018, 4)
Kůrovcové vzpomínání (2021, 6)
Krajiny s ohněm – jak vypadají lesy mírného pásu Eurasie po požáru? (2023, 5)
Biodiverzita jako jeden z klíčových elementů trvale udržitelného obhospodařování (nejen) lesů (2025, 4)
Seznam použité literatury najdete v PDF formátu ke stažení níže, pod obrazovou galerií.
A significant part of the biodiversity in temperate forests benefits from habitats affected by disturbances. Human management has changed the nature of disturbance factors in the landscape, and forest ecosystems are disturbed less frequently and by only a few types of disturbances. This situation has a very negative impact, especially on the biodiversity of forests at lower altitudes, where broadleaf trees predominate.
-
Hypotetický model sukcese lesa v evropském mírném pásu. Barevné křivky představují standardizovaný počet druhů v porostu odpovídajícího stáří pro konkrétní skupinu organismů. Převzato z publikace T. Hilmerse a kol. (2018) a se svolením upraveno
-
Disturbance postupným odumíráním stromů nastojato (např. suchem nebo v důsledku aktivity kůrovce) představuje pro celý ekosystém mírné až středně silné narušení. Podrost zůstává netknutý, takže se daří spíše stínomilným, pozdně sukcesním dřevinám, zde především jedli bělokoré (Abies alba). Národní přírodní rezervace Černé a Čertovo jezero Foto R. Bače
-
Požár lesa může způsobit částečné až úplné zničení semenné banky, poškodit kořeny stromů, a výrazně tak zamíchat druhovým složením vegetace na obnovujících se plochách. Území po požáru v národním parku České Švýcarsko. Foto R. Bače
-
Začátek prvního jara po požáru v NP České Švýcarsko. Vedle pionýrských druhů rostlin a dřevin může dojít i k podpoře obnovy stínomilných dřevin, např. pomocí semen z požárem poškozených dospělých buků lesních (Fagus sylvatica). Klíčící jedinci buku (uprostřed vpravo a vpravo nahoře). Foto R. Bače
-
V chráněných lesích nižších poloh je častým problémem absence disturbancí, které by otevíraly korunový zápoj, a vytvářely tak prostor pro přežívání světlomilných druhů organismů. Navíc staré, veteránské stromy, které jsou považovány za klíčové prvky pro biodiverzitu lesů díky nabízeným mikrostanovištím (dutinám, prasklinám, plodnicím hub apod.), kvůli neschopnosti konkurovat o světlo s mladšími stromy často předčasně odumírají. Na snímku odumřelé veterány v Náměšťské oboře. Foto D. Hauck
-
Změna indexu biodiverzity (odvozená podle kvality a kvantity biotopů) v závis losti na čase a síle disturbance. Bezprostředně po narušení bývá biodiverzita vysoká díky světlu, teplu a množství zdrojů. V následujících desetiletích se však porost zahušťuje a podmínky se zhoršují – tím hlouběji, čím silnější disturbance původně byla. Teprve ve stáří lesa se opět objevují prvky struktury (velké stromy, mrtvé dřevo), které kvalitu stanoviště zvyšují. Upraveno podle: R. Bače a kol. (2023)
-
Pastva býložravců je sama o sobě disturbancí s nízkou intenzitou, ale se schopností pozvolna přetvářet lesní ekosystémy tím, že brání sukcesi bylinného, případně i keřového patra. Pastevní lesy se solitérními, často starými stromy jsou známé vysokou druhovou rozmanitostí rostlin, hmyzu a ptáků. Pastevní les u obce Cesarò, Sicílie. Foto D. Hauck
-
Sukcese v nížinných lesích, od raně sukcesního stavu (a) přes fázi dorůstání (b) a plně vzrostlý les (c) až k pozdní fázi (d). V nížinných lesích je dnes frekvence rozsáhlejších přirozených disturbancí malá, pozdní fáze sukcese pak bývají často příliš tmavé. Po pádu starých stromů vznikají většinou pouze malé světliny, které se ale v důsledku vysoké konkurence stromů opět rychle zapojí. To je značným omezením pro přežívání světlomilných organismů. Upraveno podle: V. Lanta a kol. (2025)
-
Bukové lesy v italských Alpách (Bussoleno, Piemont) ovlivněné požáry. V důsledku klimatických změn se předpokládá, že k požárům bude docházet častěji. Tomu se musí přizpůsobit i místní lesní hospodaření. Vhodný management po disturbanci totiž silně závisí na tom, jak moc byly buky ohněm zasaženy. Buk nejlépe zmlazuje na plochách se střední závažností (severitou) požáru. Naopak málo zasažené buky mohou odumírat i několik desítek let po požáru, a tím prosvětlit porost v budoucnu. Foto D. Ascoli
-
Obnovující se plocha nízkého lesa přibližně tři roky po vykácení, poblíž obce Slatino, Severní Makedonie. Zde dub jako hlavní dřevina výmladné etáže. Výmladkové lesy jsou známy pro svou vysokou diverzitu cévnatých rostlin a hmyzu, která je zajištěna tím, že k disturbancím dochází v krátkých intervalech (každých zhruba 40 let), takže se vedle sebe vyskytuje dostatek otevřených fází sukcese, stejně jako ty pozdější stinné. V důsledku změny hospodaření ale výmladkové lesy ze střední Evropy prakticky zmizely. Foto P. Šebek